Já chodím jenom na červené filmy, vysvětlila mi před pár roky základní princip svého filmového diváctví jedna náhodně potkaná slečna. Chviličku trvalo, než mi došlo, co tím myslí. No, ovšem. Filmy, jejichž hodnocení je v Československé filmové databázi (CSFD) v červeném čtverečku, což znamená, že dosáhlo alespoň sedmdesáti procent. Ta slečna zcela nepochybně není sama, podobným způsobem si filmy a televizní seriály ke zhlédnutí vybírají miliony a miliony dalších v mnoha zemích světa, na CSFD se měsíčně podívá kolem 1,5–2 milionů unikátních návštěvníků. Hodnocení na, řekněme, fanouškovských serverech je pro divácký úspěch filmu důležitější než recenze v tzv. seriózních médiích. Tím nejdůležitějším recenzentem se stal „lid“, který na příslušné stránce vysloví verdikt vzniklý zprůměrováním mnoha jednotlivých číselných hodnocení. S trochou nadsázky by se dalo mluvit o demokratizaci filmové kritiky. Namísto úzké vrstvy recenzentské „elity“ si svoje může říci každý. Distribuční společnosti si toho jsou dobře vědomy. Pro registrované uživatele databáze se dělají speciální projekce, což účastníky může dopředu naladit trochu pozitivněji, v kinech se divákům pouští upozornění, aby film nezapomněli na CSFD ohodnotit.

Ondřej Štindl