Minulý týden američtí vědci oznámili, že naučili xenoboty, tedy syntetické formy života neboli „živoucí roboty“, se rozmnožovat. V souvislosti s tím začal kolovat po internetu vtip, v němž autor sci-fi říká: „Ve své knize jsem vymyslel Mučící nexus, aby sloužil jako odstrašující příklad.“ Následuje vyjádření technologické firmy: „Konečně jsme vyrobili Mučící nexus z klasické sci-fi knihy Nevyrábějte Mučící nexus.“ Jestli je to případ xenobotů, nevím. V minulém týdnu však unikla na veřejnost nová pravidla EU ohledně inkluzivní komunikace. Po jejich přečtení člověk nemůže než usoudit, že se v Bruselu inspirovali klasickým dystopickým románem 1984.

Ve svém románu George Orwell představil totalitní Británii budoucnosti, ve které vláda kontroluje každý krok svých obyvatel, falšuje historii podle potřeby a vede nekonečné války. Nic z toho samozřejmě pro EU neplatí. Orwell v 1984 ale také představil koncept takzvaného newspeaku, okleštěného jazyka, který svou samotnou formou tvaruje myšlení lidí pro potřeby režimu. V newspeaku se „heretické“ názory mají stát nemožné. Orwell uvádí příklad slova „svobodný“ (free). Cílem vládnoucí strany je eliminovat jeho tradiční definici a zachovat pouze pro režim neškodná vyznění. Člověk tak nebude moci mluvit o „svobodné vůli“, jelikož koncept svobody jako nezávislosti naprosto zmizí. Maximálně bude moci říct „Pes je svobodný od vší“. (V češtině to zní kostrbatě, v anglickém originále „The dog is free from lice“ ale ne.)

Nová pravidla ohledně interní i externí komunikace Evropské komise sice nemají za úkol nedovolit Evropanům byť jen pomyslet na svobodu, ale záměr formovat myšlení je z nich naprosto jasný. V předmluvě píše komisařka pro rovnost Helena Dalliová: „Musíme vždy nabízet inkluzivní komunikaci, abychom zajistili, že každý bude ctěn a uznáván ve všech našich materiálech bez ohledu na pohlaví, rasu nebo etnický původ, náboženství nebo vyznání, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci.“

Evropský newspeak se od toho Orwellova přece jenom v jedné podstatné věci liší. V Orwellově knize je newspeak co nejvíce gramaticky zjednodušená angličtina. Například pro zdůraznění používá předponu plus-. Velká zima se tak neřekne „very cold“, ale „pluscold“. To plán Komise v rámci inkluzivity zaběhané koncepty zesložiťuje.

V materiálu tak najdeme řadu bizarností. Je prý nevhodné používat „dělníci nebo policisté“, tedy mužský rod, když se jedná o více pohlaví. Dále není možné užívat zájmeno mužského rodu jako „předdefinované“ zájmeno, tedy například použít v množném čísle oni, když jde o muže i ženy, je zakázáno organizovat diskuse pouze se zastoupením jednoho pohlaví (pouze muži nebo pouze ženy) a rovněž je zakázáno používat oslovení „slečna nebo paní“, pokud se nejedná o přímé příjemce sdělení. V rámci rušení pohlaví je dále nutné se vyvarovat používání výrazů jako „oheň je největší vynález člověka“. Nově se musí říci „oheň je největší vynález lidstva“. V angličtině „man“ totiž může znamenat jak „muž“, tak všeobecně „člověk“.

Největší pobouření však vyvolalo doporučení ohledně vánoční komunikace. Evropská komise vyzývá, abychom nepoužívali frázi „období Vánoc může být stresující“, ale říkali „svátky mohou být stresující“. „Ne každý slaví křesťanské svátky a ne všichni křesťané je slaví ve stejný den,“ zdůvodňuje dokument.

Zde se naplno projevila tendence západní civilizace v rámci inkluzivity mazat pilíře a tradice, na nichž stojí. Křesťanství vytvořilo z Evropy to, co dnes je. „Křesťanský svět“ dlouho byl synonymem pro západní civilizaci a evropskou kulturu. Do nějaké míry z křesťanství vychází téměř všechny hlavní názorové směry Západu, od konzervatismu přes liberalismus až po marxismus. O moderním progresivismu se často říká, že jde o protestantismus bez Boha. Týká se to i samotné EU. Její zakladatelé Robert Schumann, Konrad Adenauer, Alcide de Gasperi byli všichni křesťanští demokraté. Jejich myšlení ovlivnil koncept katolického internacionalismu.

Oslava Vánoc a dalších křesťanských svátků neznamená nutnost potlačovat tradice a významné dny ostatních náboženství. Veřejné rozsvěcení svícnu zvaného chanukija (osmiramenný nebo devítiramenný) na oslavu židovského svátku chanuka je velmi sympatický zvyk. V Británii, kde mají velkou hinduistickou menšinu, politici běžně přejí k svátku díválí. Přesto se uhnízdil názor, že když náhodou popřejete muslimovi veselé Vánoce, tak se zhroutí. Když bývalý britský premiér David Cameron prohlásil, že Británie je „křesťanská země“, vyvolalo to obří debatu a snad stovky zarputilých komentářů. „Válka o Vánoce“, kdy Amerika řeší, nakolik je veřejné slavení tohoto svátku přípustné, je tam již podobnou tradicí jako u nás kapr na štědrovečerním stole.

Někteří dokonce obvinili Komisi, že nová pravidla směřují k vymazání křesťanské tradice. Dokument tvrdí, že se nemá používat fráze „křestní jména“ (v angličtině „Christian name“) a příklady jmen, „která jsou obvykle z jednoho náboženství“. Jako „nesprávný“ příklad prezentuje větu, kde se bude zmiňovat „Marie a Jan“. Musíme říci „Malika a Julius“ coby příklad „mezinárodního páru“.

Skoro to vypadá, jako by se Západ za své kořeny styděl.

Kromě ideologického poblouznění však má celá kauza ještě jedno vysvětlení. Byrokracie potřebují generovat nějaké výstupy, i když zrovna nemají nic na práci. To zřejmě částečně stojí i za současným skandálem. Server Politico píše, že podle jednoho současného úředníka Komise, který si nepřál být jmenován, si „komisařka Dalliová kompenzuje svůj totální nedostatek váhy v kolegiu (komisařů) tím, že vytahuje ze svého klobouku ‚inkluzivní směrnice‘, které dekonstruují ta nejzákladnější pravidla“. „S Dalliovou zažíváme surrealismus,“ dodal úředník.

Pobouření donutilo Dalliovou návrh stáhnout s tím, že ho přepracuje. Vypadá to, že křesťanství ještě jistou sílu v Evropě má.