J. K. Rowlingová, autorka globálně úspěšné knižní série o Harrym Potterovi, má účet na Twitteru a neváhá ho použít. Stalo se tak i minulý týden a výsledek to mělo předpokládatelný. Značné pobouření na straně bojovníků za práva translidí v podobě a míře, v jaké je současná vlna aktivismu chápe a prosazuje. Spisovatelka nejprve pobaveně tweetovala článek s titulkem obsahujícím výraz „lidé, kteří menstruují“, komentovala ho s tím, že bývaly doby, kdy se pro menstruující lidi používal nějaký specifický výraz - míněno „ženy“.

V dalších tweetech pak tenhle zjevně narychlo formulovaný vtípek (ten odkazovaný článek s tématem „definice ženy“ nesouvisel) rozvedla. Považuje se za stoupenkyni práv translidí, proti jejich diskriminaci by protestovala. Ostře ale odmítá relativizující pohled na význam biologického pohlaví, jehož krajní polohu vyjadřuje slogan „Biologické pohlaví není skutečné“. Snahu dosáhnout toho, aby za ženu byl automaticky považován každý, kdo se za ni prohlásí, považuje za ohrožující právě pro ty biologické ženy všech sexuálních orientací. „Pokud pohlaví není skutečné, neexistuje ani homosexualita. Pokud pohlaví není skutečné, znicotňuje to žitou zkušenost žen po celém světě. Znám translidi a miluju je, ale zrušení konceptu pohlaví odstraňuje pro mnohé i schopnost smysluplně diskutovat o svých životech. Na říkání pravdy není nic nenávistného.“ Jednomu by se nezdálo, že těmi slovy spisovatelka objevuje Ameriku. Pohlaví existuje - to jsou teda novinky.

Ale v kontextu debaty o translidech a jejich právech tohle konstatování může znít až hereticky pro čtenáře, který důsledně dodržuje „správnou linii“ uvažování o těchto otázkách. A k té patří potlačování významu biologického pohlaví, místo něj se často používá termín „sex assigned at birth“, pohlaví určené po porodu, jako kdyby to „připsání“ byl nějaký v podstatě náhodný byrokratický úkon. To trvání na tom, že k plnohodnotnému bytí ženou stačí prosté přihlášení se k němu, vede k tomu, že v intencích takového myšlení je velmi obtížné ženu definovat. Za koho se vlastně prohlašují lidé, kteří se označí za ženu, pokud žena nemá žádné definiční znaky kromě toho, že se jí značný počet lidí cítí být...

Pro transaktivisty je Rowlingová nepřítel, nebo ještě hůř: zrádce. Je pro ně TERF (Trans Exclusive Radical Feminist), což je skupina, s níž stoupenci pokroku jednají zvlášť hrubě. A navíc - je to velice slavná spisovatelka, má mnoho fanoušků, kteří jí naslouchají a berou ji vážně. A mnoho aktivistů patří ke generacím, jež její knihy silně zasáhly. Takže spor nabral slušné obrátky. Došlo na značně nechutné urážky a sexuální fantazie, plačtivé výhrůžky pálením knih a tak dále a tak podobně. Odvrácená strana slávy, dalo by se říct - slova světoznámé autorky vyvolají větší počet reakcí všeho druhu, včetně těch nenávistných. Jenomže právě transaktivisté jsou i v dnešních celkově vzrušených časech pověstní svou mírou agrese - a to třeba i vůči vlastním lidem. Může to mít nějaké psychologické důvody. A může to souviset i s nastavením debaty o jejich právech. Nevnímají ji jako polemiku s protivníky, kteří se třeba mýlí. Prezentují ji jako zápas o holé přežití. Pochybnost o správnosti toho kterého jejich předpokladu prezentují jako ekvivalent vražedného útoku a s lidmi, kteří se jednoho právě pokoušejí zavraždit (třeba postem na Twitteru), přece nebude nikdo vyjednávat a brát si vůči nim servítky. Nejde jenom o klasické „Nebudeme tolerovat netoleranci“, přičemž oprávnění určovat meze tolerance si reklamujeme výhradně pro sebe. Plete se do toho ještě pomýlený koncept „Slova jsou násilí“, dotažený do toho nejdoslovnějšího výkladu. Člověk, který v debatě na Facebooku vyjádří pochybnost o smyslu toho či onoho tvrzení bojovníka za práva translidí, se snadno dočká reakce v tom smyslu, že mu je zřejmě jedno, že transděti páchají sebevraždy, a že k tomu svým názorem přispívá, možná tím komentářem dokonce pár dětí zabil. A vrazi dětí přece nezaslouží sebemenší ohledy. Jak jednoduchý svět, navíc plný důvodů připadat si ve srovnání se všemi těmi vrahouny ušlechtile.