KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Migrační spirála: migrace způsobuje další migraci

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Migrační spirála: migrace způsobuje další migraci

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Německá policie pozatýkala minulý víkend 329 lidí –⁠ Syřanů, Iráčanů, Ukrajinců, Pobalťanů i dalších, a to za organizování ilegální imigrace. Měli se snažit dovézt běžence, kterým se podařilo překonat polsko-běloruskou hranici, do Německa. Samozřejmě nikoliv zadarmo, ale za adekvátní poplatek. Patrně se jim dařilo, protože od července dorazilo do Německa po „východní stezce“ téměř deset tisíc žadatelů o azyl –⁠ a lze pochybovat o tom, že by se celým Polskem proplížili po lesních chodníčcích pěšky.

A jiná zpráva, zdánlivě nesouvisející. Hovoří-li reportéři s lidmi, kteří se snaží dostat do Evropy, dost často slyší totéž: „V Německu je už můj bratr, bratranec, švagr, kamarád, daří se mu dobře, jdu za ním.“ S takovými tvrzeními se lze v médiích setkat už dlouho a celkem není důvod o nich pochybovat; nevypadají, jako by byla pečlivě zkonstruována k tomu, vyvolat v naivním publiku maximum soucitu.
Oba jevy spolu ale souvisejí docela dost. Ukazují na to, že azylová a migrační politika patří k těm záležitostem, které se nedají regulovat dle libosti.

Milion lidí, kteří přišli do Německa za migrační krize roku 2015, a dalších pár set tisíc, kteří tam dorazili od té doby, nejsou osamělé jednotky, i když se tak naše zákony rády tváří. Mají příbuzné a sousedy a v digitální době s nimi můžou být v neustálém spojení, protože dnes už má smartphone opravdu skoro každý. A to znamená, že je mohou „lákat“: přijďte taky, válka tu není, zato supermarkety plné. Peníze dostanete od státu, nebude za to nic moc chtít, leda občas podepsat nějaké lejstro. A pokud si k těm dávkám potřebujete přivydělat, černá ekonomika tady jenom kvete a neustále hledá nové pracovní síly.

Jakmile jednou v cílové zemi vznikne početná komunita, tento druh přitažlivého faktoru se nedá nijak snadno potlačit, i kdyby si domácí obyvatelstvo zvolilo zcela jiné politiky a ti se rozhodli, že „vítací kultura“ končí. Tím hůř, pokud je ta změna kurzu jen váhavá a polovičatá, což je zrovna případ Německa. Na rozdíl od Dánska, které se obrátilo vůči další živelné imigraci z rozvojového světa zcela rozhodně a nevysílá žádné smíšené signály – právě naopak, dánské zákony jsou v této věci jedny z nejpřísnějších v Evropě –, jsou Němci rozpolceni mezi vědomím, že další miliony zájemců o pobyt v Německu si nemohou dovolit, a mezi typicky německou touhou plnit své smluvní závazky až do hořkého konce. V mezeře mezi těmito dvěma trendy operují již usedlí migranti, kteří se úřadů rozhodně neptají na jejich názor a zvou svoje příbuzné, přátele a sousedy do Německa.

Ať už bude budoucí česká vláda formulovat naši azylovou a migrační politiku jakkoliv, měla by vycházet z poznatku, že čím větší komunita už je někde usazená, tím větší je počet lidí ještě „venku“, kteří v ní mají nějaké osobní vztahy, a tudíž tím větší zájem o další migraci. Migrace podněcuje migraci a tuto spirálu zpětné vazby, jakmile se jednou rozjede, je obtížné zastavit. Minimálně do doby, dokud se životní úrovně v Evropě a v chudších státech Asie či Afriky nesrovnají, což může nastat tak i onak…

I to je důvod, proč Poláci tak tvrdě brání svoje hranice a proč tolik členských států odmítlo přerozdělovací plány EU, nabízené se slovy „vždyť jde jen o pár tisíc lidí“. Ze začátku ano, ale tím celá věc nekončí. Koneckonců i to Švédsko bylo ještě někdy roku 1968 téměř čistě skandinávskou zemí a první kontingenty příchozích se počítaly jen na stovky. Jenže každý z těch pár stovek znal někoho, s kým se chtěl o luxus života v rozvinuté zemi podělit.

 

16. listopadu 2021