Národní turistické trasy v Norsku

Štědře a pořádně

Národní turistické trasy v Norsku
Štědře a pořádně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Pokud se vydáte na cestu po norském pobřeží, budete mít na výběr celkem z osmnácti různých turistických tras, které vás zavedou k úžasným vodopádům, romantickým fjordům i na strmé vrcholky hor. Ať už se ale ocitnete kdekoli, putování dramatickou severskou krajinou vám budou zpříjemňovat originální vyhlídkové plošiny, odpočívadla, kempy, parkoviště i veřejné toalety, na něž běžně narazíte také na stránkách architektonických časopisů po celém světě. Během téměř třiceti let tu vzniklo okolo dvou set padesáti drobných i větších realizací – všechny dohromady přitom spojuje jedna vskutku ambiciózní vize.

Jednou z nejznámnějších turistických tras je bývalá obchodní stezka Trollsigen (uprostřed nahoře a vpravo), česky Trolí stezka, jejíž část tvoří ostré serpentiny. - Foto: Shutterstock

Drahé?

U začátku celého projektu národních turistických tras stál norský profesor architektury a urbanismu Karl Otto Ellefsen. Ellefsen během své nedávné pražské přednášky (byla součástí byla součástí cyklu Severská cesta, viz www.kruh.info) zdůraznil, že prosazení záměru nebylo v jeho počátcích zkraje 90. let vůbec jednoduché. Celý projekt spolykal okolo čtyř set padesáti milionů eur, tedy hodně přes dvanáct miliard korun. Ta částka se jeví jako astronomická – na druhou stranu, zhruba stejně stála opera v Oslu otevřená roku 2008.

Zcela zásadní roli ovšem představuje fakt, že národní turistické trasy nebyly od začátku chápány jen jako ryze architektonický projekt. Ambice byly mnohem širší. Šlo ve své podstatě o investici do infrastruktury, která měla podpořit odlehlá místa Norska nastartováním turistického ruchu a přívalem finančních prostředků. Na realizacích všech staveb se totiž podílely lokální firmy – vzhledem k často obtížné dostupnosti stavenišť to ostatně ani jinak nešlo. Nedocházelo přitom k masové výstavbě nových asfaltových silnic, ale k obnově zanedbaných cest, v krajině založených například těžařskými společnostmi.

Projekt vyniká svou vizí, kterou se daří kontinuálně naplňovat. Jak Ellefsen zdůraznil, jde o projekt politicky centrálně řízený. Všechny konkrétní realizace ovšem musely schválit příslušné samosprávy. Vzhledem k tomu, že šlo o vládní akci, hradily drtivou většinu nákladů státní orgány spravující veřejné komunikace. Část zaplatily jednotlivé samosprávy.

Vyhlídková rampa při turistické trase Aurlandsfjellet od architektů Todda Saunderse a Tommie Wilhelmsena. - Foto: Shutterstock

Reklama architektury

Záměrem také bylo, aby se na návrzích jednotlivých zásahů podíleli primárně norští architekti. Díky tomu získalo příležitost ukázat se mnoho mladých architektonických studií, jež dnes patří k již zavedeným jménům. Projekt turistických tras tak zároveň nepopiratelně přispěl k silnému a sebevědomému postavení severské architektury ve světě. Ta se dlouhodobě vyznačuje citlivým přístupem ke krajině a terénnímu kontextu místa i využíváním přírodních materiálů, což se výrazně projevuje také na konkrétních příkladech realizací v rámci celého projektu turistických tras. Výjimky bychom sice také našli, zpravidla se však snaží korespondovat s terénem a nepůsobit v krajině nepatřičně a sebestředně. Jednoduše se vám tak může stát, že i když si dopředu vyberete konkrétní realizaci, kterou chcete při svém putování navštívit, na místě ji prostě nenajdete.

Vyhlídka Sohlbergplassen (vlevo nahoře) od studia Carl-Viggo Hølmebakk v rámci trasy Rondane. - Foto: Shutterstock

Na vysokou úroveň architektury turistických tras měl obrovský vliv už způsob vybírání jednotlivých návrhů. Prakticky na všechny projekty totiž proběhla vyzvaná architektonická soutěž, kdy bylo osloveno několik studií a z jejich předložených řešení porota následně vybírala ta nejlepší. A pokud s nimi nebyla spokojena, uspořádala se nová soutěž s novými účastníky. I přesto, že se řešila řada projektů čistě inženýrského rázu, vždy se na nich podíleli také architekti. Na výsledku je znát rovněž důsledné trvání na kvalitě provedení.

Návštěvnické centrum Trollstigen (vpravo nahoře) navržené architektonickým studiem Reiulf Ramstad Architects. - Foto: Shutterstock

Projekt stále ještě běží, už teď je ale jasné, že je mimořádně úspěšný. Svou pečlivou přípravou, kontinuitou řízení a pečlivou realizací mohou norské turistické trasy sloužit jako ukázkový příklad štědrých, ale zároveň uvážených investic do infrastruktury a veřejného prostoru, u nichž je důraz na kvalitní architekturu neodmyslitelný.

Matěj Beránek

22. března 2020