Píšu tyhle řádky v pátek, den po rozhodnutí soudu o platnosti některých restriktivních opatření a taky den po tiskové konferenci, na níž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jaksi mezi řečí oznámil znovuotevření hranic. Na sociálních sítích kvůli tomu byl často přirovnáván k někdejšímu východoněmeckému funkcionáři Schabowskému, který se na tiskové konferenci přebreptl, a způsobil tak pád berlínské zdi. To srovnání vůči panu Vojtěchovi rozhodně není spravedlivé, cítím potřebu to zdůraznit, nevím proč, ale mám z něho pocit, že žije ve světě, kde mu pořád někdo ubližuje.

Rozmáchlost, s níž vláda ve čtvrtek rušila různá omezující nařízení, vzbudila v mnoha uživatelích dezorientovaný údiv. Jeden uznávaný pražský sportovní novinář konstatoval: „Jestli to uvolňování poměrů udrží tohle tempo, tak v pondělí povolí prodej jointů ve sněmovní kantýně, ve středu polygamii a do konce týdne jízdu na slonovi v levém jízdním pruhu.“ Tyhle řádky vznikají v pátek – opakuju pro jistotu, takže nevím, jak to s tou smrští uvolňování v nadcházejících dnech dopadlo. Pokud se kolegova předpověď naplnila, tak vás vyzývám, abyste, až budete na slonovi vyrážet na víkend na chalupu, nebyli zbytečně moc zkouření a ovládali to zvíře s vědomím odpovědnosti za všechny své manželky (manžely) v přepravním prostoru slona.

Chápu, že v těžkých časech chce kdekdo přiložit ruku k dílu, anebo dát aspoň najevo, že s ostatními cítí. Dělají to i korporace, třeba můj operátor mě po většinu karantény zneklidňoval sdělením, že „je s vámi“, které se po nástupu pandemie objevilo na mém mobilu. Jasně, chápu, v těch firmách taky dělají lidi a myslí to jistě všechno upřímně. Ale nemůžu říct, že by mě projevy téhle korporátní empatie a solidarity nějak zvlášť hřály u srdéčka. O to víc mne potěšil jeden americký uživatel, který v odpověď na poselství momentálně dost krvácejících leteckých společností, jež na sociálních sítích sdělovaly lidstvu, že „jsme v tom spolu“, odpověděl: „Když jsem měl na letišti kufr kilo přes váhu, tak jsem měl dojem, že v tom jsem spíš sám.“ Já vím, je to laciné, možná dokonce primitivní. Ale já nikdy nebyl fanoušek jen toho nejsofistikovanějšího humoru. A pár týdnů karantény tenhle můj rys spíš zvýraznilo. A ještě k té korporátní osvětě – velice silně na tomhle poli vyniká americká společnost Steak-umm, prodává mražené odřezky masa (nebo jak to nazvat) a taky polotovary na hamburgery. Na svém twitterovém účtu publikuje dlouhá vlákna o tom, co je to vlastně kritické myšlení, o potřebě mediální vzdělanosti a tak dále a tak podobně. Dočkala se za to i slov uznání. Pane jo. Asi žijeme v době, kdy autoritou ve věci kritického výkladu reality se stal kus masa, který o sobě říká, že je steakem, a nenechá si vymluvit, že skutečnost je o dost smutnější.

Samozřejmě nejvýraznějšími postavami byli na sociálních sítích koncem minulého týdne v globálním měřítku americký prezident Trump a v lokálním náš předseda vlády Babiš. Ten první se na tiskové konferenci vrhl do výkladu na téma vpravování světla do lidí a možností píchat jim injekce s dezinfekcí. Velmi populární byl záběr na profesorku lékařství, která mu naslouchala opodál a výraz jejího obličeje se postupem doby dost proměňoval, dokud se neustálil v poloze strnulého a tichého děsu. Andrej Babiš zas upozornil na své formulační schopnosti tvrzením, že spolu s dalšími členy kabinetu „zachránili tisíce mrtvých“. Mnozí uživatelé to měli za legrační přeřeknutí, případně nepochopenou narážku na existenci zombies. Může ale být, že předseda vlády je seznámen s učením ruských a posléze sovětských kosmistů počátku dvacátého století, kteří pracovali na projektu všeobecného vzkříšení, jehož součástí měla být i kolonizace blízkého vesmíru (proto kosmisté). Po revoluci se jejich heslem stalo: „Mrtví všech zemí, spojte se!“