Start předvolební kampaně koalice Pirátů a STAN vyvolal – především na sociálních sítích – značný ohlas. Ne ovšem toho typu, o který by představitelé toho spojenectví moc stáli. Velmi sdílená a komentovaná byla společná fotka lídrů koaličních kandidátek, samí dynamičtí pánové v modrých oblecích a elegantních botkách, žena mezi nimi byla jen jediná. Nevyváženost kandidátky byla především pokrokově smýšlejícími komentátory shledána jako naprosto skandální, zvlášť u strany, která je považována za moderní, pokroku nakloněnou.

Debata byla velká a nijak zvlášť produktivní. Pokrokářští kritici si stěžovali, že je pirátští straníci neberou dost vážně, a když se pak pirátí straníci a funkcionáři do debaty snažili zapojit, s moc vlídnou reakcí se nesetkali.

Možná by se některé ty charakteristiky života v politice daly nějak systémově ovlivnit, většina jich ale je, myslím, inherentní. Vyplývá z nich mimo jiné, že ten, kdo jde do vrcholné politiky a má třeba menší děti, je moc neuvidí. Jistě, v partnerství mohou být role rozdělené různě, nikde není psáno, že právě žena musí být v páru tím, kdo bude především pečovat o domácnost a třeba kvůli tomu omezovat kariérní ambice. V každém případě i kdyby podmínky doma byly ideální, ta volba mezi možností pracovat ve vrcholné politice a šancí být přítomný nebo přítomná v rodině tu zůstane. A volba těch, kdo volí rodinu, mi přijde naprosto pochopitelná. Aby byla jiná, musí existovat něco, co v očích člověka, který ji činí, všechny ty otravné atributy života v politice vyváží. Třeba touha být u toho anebo taky touha po moci, být důležitý anebo něčeho důležitého dosáhnout. Jinak to nemá cenu.

Je pozoruhodné, s jakým zápalem jsou pokrokově smýšlející lidé schopní cupovat ne svoje protivníky, ale spojence. Touhle připraveností k pobouření se dá dosáhnout toho, že člověk, který se znelíbí, bude mít problémy (v anglosaských zemí slaví pokrok na tomto poli veliké úspěchy), volby a vůbec skutečné politické zápasy se ale takhle vyhrát nedají. A schopnost pokrokově smýšlejících sabotovat svoje vyhlídky, vyrvat porážku ze chřtánu vítězství je vskutku pozoruhodná. Ne že by mi to moc vadilo.