Druhé kolo voleb do Senátu vykazuje ještě menší účast než volby do Evropského parlamentu, mocenské poměry proto nezmění. Jak něco takového očekávat od hlasování, při kterém za účasti 16 procent oprávněných voličů rozhoduje třetina republiky? Druhé kolo má jenom symbolickou hodnotu, ovšem v politice hrají symboly klíčovou roli. Tentokrát voliči definitivně rozsekli otázku, kdo bude vyzývatelem ANO v příštích volbách do sněmovny.

Věcným obsahem druhého kola senátních voleb mělo být rozhodnutí, kdo se stane předsedou horní komory parlamentu. Jednoznačné odpovědi jsme se nedočkali. Hned po volbách se ukázalo, že ODS bude mít šestnáct senátorů, jenže o jednoho méně hlásí lidovci a Starostové. K dispozici je přitom pět nových „nezávislých“ hlasů, které nakonec rozhodnou. Výběr předsedy Senátu ovšem není tak důležitý, symbolickou hodnotu má samotný souboj o tuto funkci a ještě před výběrem šéfa horní komory je zřejmé, že tento boj vyhrála ODS. Její kandidáti uspěli v deseti ze sedmadvaceti odvodů a zastavili tím vzestup lidovců, kteří byli považováni za hlavního favorita. Křesťanští demokraté soupeřům z ODS podlehli v duelech těžkých vah v náchodském a chrudimském obvodu, i když za ně kandidovali bývalí ministři Pavel Bělobrádek a Daniel Herman. Bělobrádek porážku uznal a oznámil, že končí ve funkci stranického šéfa. Lidovci se opět minuli cílem při cestě na vrchol a ODS přijala odpovědnost, že se jako nejsilnější součást opozičně naladěného Senátu stane vůdcem opozice proti levicově-populistické vládě.

Samozřejmě, předsedu Senátu ještě může požadovat třetí vzadu, tedy klub Starostů, pokud vsadí na zákulisní jednání s nezávislými kandidáty. Jejich neideologické uskupení vytváří dobré útočiště pro talenty všeho druhu, v této chvíli však jen těžko vytvoří protipól podnikatelské, tedy stejně neideologické strany ANO. Jinak řečeno, po senátních volbách už nemůže být vyzývatelem ANO nikdo jiný než ODS. Do senátních voleb našla deset kvalitních kandidátů, teď už se dá pochopit, že začne vybírat potenciální ministry.

Andrej Babiš podle očekávání shazuje význam senátních voleb, které opět prohrál. Tentokrát má porážka ovšem horší důsledky než jindy. Po volbách 2014 i 2016 drželi senátní většinu jeho partneři z vládní koalice, teď bude v horní komoře dominovat opozice, která nejen zablokuje případné změny ústavy, ale zkomplikuje přijímání zákonů obecně. Navíc už není možné mluvit o bezkonkurenční pozici ANO na politické scéně, jak se stalo zvykem po minulých volbách do sněmovny.

Jednou stačilo

V komunálních volbách ještě Andrej Babiš předvedl reálnou sílu, jak ukazuje prostá statistika, že z padesáti největších měst vyhrál ve čtyřiadvaceti, zatímco před čtyřmi roky v osmnácti. Lepší bilanci nepochybně dosáhne také během jednání o obsazení míst starostů a primátorů. Do voleb se na padesáti největších radnicích udrželo dvanáct primátorů či starostů ANO, teď jich může být dvojnásobek, protože jedině Babišova strana má dost zastupitelů, aby nahradila volná místa po sociálních demokratech.

Přesto jsou i komunální volby pro Babiše varováním. Kandidáti ANO se neprosadili ve většině měst, kterým dosud vládli, i když mohli využít bonus z celostátní politiky. Voliči či zástupci ostatních stran je odmítli v Praze a Brně a počátkem týdne nebyla zodpovězena otázka, na které z větších radnic dostanou kandidáti ANO možnost fiasko z metropolí napravit. České Budějovice, Pardubice i Jihlava považují prodloužení vlády ANO v nejlepším případě za nutné zlo, stejně to vidí v některých menších městech typu Chebu, Hodonína a Krnova. Unikátním příkladem obhajoby je Ostrava, ovšem následovat její příklad se zdráhali dokonce v Plzni a Hradci Králové, kde ANO volby vyhrálo a vládu babišovců ještě nevyzkoušeli.

Při hledání alternativy za nevýrazné či neschopné starosty se přirozeně vrací představa ODS jako strany kompetentních a energických politiků. Brno také ukázalo, že současní lídři pravice dokážou tuto výhodu proměnit ve vládu nad městem. Teď už stačí tento přímočarý scénář převzít a použít na celostátní úrovni.