Jednu dobu byly na sociálních sítích populární skupiny, které měly v názvu slovo přiznání, některé byly a jsou parodické, v jiných se uživatelé svěřují s věcmi, které by o sobě člověk dbalý své dobré pověsti neměl šířit. Učiním jedno takové. V těchto dnech byly zveřejněny fotografie oblečení, v němž bude česká výprava nastupovat při zahajovacím ceremoniálu na olympiádě v Tokiu. A moje první reakce byla něco jako: Trochu divné, to ano, ale vlastně proč ne. Když jsem na sociální sítě nahlédl o chvíli později, pocítil jsem úlevu a vděčnost za to, že se v tom prostředí k módě nevyjadřuju, bylo to, jako kdyby mě těsně minula potenciálně smrtící kulka. Ze sítí se totiž ozýval zděšený a pobouřený řehot. Tohle??? Zase budeme někde za pitomce!!!

Važte si každého názoru, který jste dokázali neprojevit, přátelé. Ušetřili jste se tak velkých rozpaků – v tom lepším případě. Počkat si je vždycky rozumnější. Teď už taky dobře vím, že je ten stejnokroj neskonale trapný, a v případě potřeby jsem ochoten to i odpřisáhnout.

Pln radostného očekávání jsem zavítal na zeď známé facebookové influencerky Aleny Schillerové. A byl jsem trochu zklamán. Co status, to slušný standard, ale přece jenom, nějaká výrazná kvalita chyběla. Zášleh zasněnosti, který umí z očí vypustit jenom AS. Tentokrát jsem mohl ocenit jenom drobnosti, třeba dráždivé šibalství, s nímž paní ministryně dokáže uzavřít status na téma spíš suchopárné. Všechna ta „Pusťte si“ a „Mrkněte na to“. To víte, že mrkám jako z řetězu utržený, paní Aleno.

Z cyklu omluvy: Tentokrát došlo na Billie Eilish. Pro starší čtenáře – je to úspěšná americká zpěvačka (nar. 2001), kterou v její generaci znají úplně všichni. Omlouvala se způsobem vskutku epickým, však tomu také její prohřešek plně odpovídal. Provedla totiž strašlivou věc, někdy mezi svým třináctým a čtrnáctým rokem natočila video. Zachytila v něm sama sebe, jak otvírá pusu na text skladby Fish od rapera vystupujícího pod jménem Tyler the Creator, která ve videu hraje. Jenomže text té písně, který sice Eilish nezpívala, jenom na něj otvírala pusu, obsahuje i slovo, které se užívá jako hanlivé označení pro Američany asijského původu. To nepochybně vyžadovalo veřejné a kajícné vyjádření. Billie Eilish nelenila a konala. Mimo jiné napsala, že při pohledu na video, v němž ve svých pubertálních letech pohybuje rty, jako kdyby artikulovala nevhodné slovo, se jí chce zvracet, o tom, jakým způsobem se ten inkriminovaný výraz používá, prý vůbec neměla tušení. Každý třináctiletý člověk, hodný toho označení, totiž velmi dobře ví, že jediná možná reakce v situaci, kdy slyší nevhodné slovo, je pusu nikoliv otvírat, ale zavřít a zašít ji, ve spravedlivém rozhořčení obrátit oči v sloup a ve stavu zraněné a konfliktními emocemi zavalené nevinnosti na místě promptně omdlít. Aspoň já jsem to tak vždycky dělal, a proto taky na mě dneska nikdo nemůže vytáhnout video, na němž bych předstíral zpěv nevhodné písně. A taky samozřejmě proto, že v době, kdy mi bylo třináct, jsme žádná videa nenatáčeli a vůbec jsme, řečeno s Jaroslavem Foglarem, „rostli jako křoví u cesty“.

Zprávy o podobných aférkách v anglosaských médiích většinou jejich genezi popisují výrazem „objevilo se video“, eventuálně „na povrch se dostalo video“. Právě ta situace objevování se a vyplouvání na povrch mi přijde nejzajímavější a ze zpravodajského hlediska zcela opomíjená. Samozřejmě tu je možnost, že existují nějaké digitální hajany, v nichž spinkají všechna stará videa, čas od času se ale některé z nich probudí a rozespale si řekne: Co kdybych se teď objevilo, na povrch vyplulo? A pak je tu jiná možnost, že někdo šmejdí virtuálním světem, najde na něm video třináctileté holky, která si s kamerou blbne v pokoji, a řekne: A vida, tímhle bych jí mohl docela zavařit. Bude zírat, Billie. Tyhle postavy mně na monotónně se opakujících příbězích patetických omluv za dávné prohřešky přijdou nejzajímavější, rád bych si s nějakým takovým člověkem přečetl rozhovor, třeba i položil pár otázek.