Evropu v minulých dnech nepotěšila hrozivá čísla pádu národních ekonomik za druhé čtvrtletí. Dokonce i robustní Německo zaznamenalo pokles o více než 10 bodů. Eurozóna jako celek se zmenšila o 12 procent. Vedle hlášení z těchto zemí vypadá pak českých 8,4 procent ještě velice dobře. Zapomíná se ale na jednu zemi, která na jaře budila pozornost celého světa, protože v západním světě jako jediná nešla do tvrdé karantény. Samozřejmě jde o Švédsko.

Protože zaznamenalo dosti vysoký počet zemřelých „s Covidem“ – při srovnatelné velikosti populace dvanáctinásobek českých čísel -, vnucuje se otázka: Vyplatila se švédská cesta aspoň ekonomicky? Českému pozorovateli se může zdát, že nevyplatila. Pád švédské ekonomiky v mezičtvrtletním srovnání je téměř českých 8,6 procenta. Celkově se jejich ekonomika letos vyvíjela až dosud lépe, neboť v prvním čtvrtletí o pár desetin procentních bodů vyrostla, zatímco česká se už v prvním čtvrtletí zmenšila, o dvě procenta. A vyhlídky do konce roku? Pro Českou republiku předvídají ekonomové teď už růst, který zčásti vymaže ztráty z prvního pololetí. Helena Horská z Raiffeisenbanky tipuje za celý rok -6,6 procenta. Jsou i lehce optimističtější odhady, ale nezaregistroval jsem, že by si někdo dovolil tak radostný odhad jako pro Švédsko londýnská agentura Capital Economics, která mu prognózuje pro celý letošní rok pokles o pouhé 1,5 procento HDP. Podle londýnských ekonomů vyjde země tří korunek z krize poškozena nejméně v celé Evropě.

Pokud výsledky Švédska nevypadají až tak zářně z českého pohledu, pro pozorovatele v takových zemích, jako je Británie s 22procentním pádem ekonomiky za druhé čtvrtletí, musí Švédsko být předmětem neskonalé závisti. A Británie je tu důležitá ještě v jednom ohledu: proslulý epidemiologický model Nialla Fergusona z Imperial College v Londýně předpovídal Británii 500 tisíc mrtvých, pokud se vláda nerozhodne pro karanténu. Dnes jsou čísla o trochu vyšší než 40 tisíc (po jednom statistickém očištění, další korekce v metodice by zřejmě číslo stlačily níž), což je hodně, a přece v jiném řádu.

Karanténisté mají vždycky argument, že ona zmíněná apokalypsa by právě nastala, kdyby se nepřikročilo k plošnému zavírání ekonomiky a škol. Tady se ale stalo to, že skupina epidemiologů z univerzity v Uppsale, která laxní postup své země ostře kritizovala, vzala Fergusonův model a přiložila ho na Švédsko. Vyšlo jim, že do konce června bude při zachování dosavadní strategie v zemi 96 tisíc mrtvých do konce června. V takovém případě by se samozřejmě i HDP poroučel k zemi prudčeji než o oněch 8,4 procenta.

Dnes tedy víme, že cenou za liberální epidemická opatření v zemi velikosti České republiky není nekontrolovatelný, exponenciální nárůst infekce, ale zřejmě několik set nebo několik tisíc předčasných smrtí. Pro čistotu debaty o karanténě by se od švédských 5,7 tisíce mrtvých musela odečíst asi polovina, která zemřela v domovech důchodců; ty v časech epidemie nařídí zavřít i nejliberálnější epidemiolog, samozřejmě se zavřely i ve Švédsku, virus do nich bohužel přesto pronikl.

Na druhé misce vah je o něco méně poškozená ekonomika, v chodu udržené školství, celkově lepší zdravotní stav společnosti v jiných nemocech, než je ostře sledovaný covid-19. Jsou to všechno čísla do vážných debat o tom, zda příště po příchodu nových virů vypínat ekonomiku a společnost. Odpovědi musejí dávat politici.