Jednatřicetiletý Alex pochází z Kavkazu a v České republice žije už třetím rokem. Živí se jako mechanik a má umělecké ambice. Maluje. Píše. Před osmi lety, kdy Rusko obsadilo Krym, pochopil, že ve své domovině žít nechce. Začal se učit anglicky a připravovat na to, že jednou odejde. „Je drahé a komplikované dostat vízum do České republiky, když jste z Ruska. Dlouho se na to čeká,“ vysvětluje. Jeho manželka vízum nedostala. Jejich vztah na dálku to nevydržel a rozpadl se. „Takový je život, beru to, jak to je,“ svěřuje se Alex. Ví, že jeho bývalá manželka je v Rusku spokojená. „Jsou lidé, kterým putinovský režim nevadí, mají co jíst, kde spát. Já chtěl svobodu,“ říká mladý muž. Většina lidí ale podle něho nemá smýšlení jako on. „Opravdu tam funguje propaganda a neustále se opakuje, že Ukrajinci jsou fašisti,“ vysvětluje a zmiňuje vesnice, kde není internet, přístup k informacím zajišťuje jen státní televize.

„Je těžké v Rusku říkat pravdu, já byl už dvakrát vyslýchán za to, že jsem si dovolil dát vlastní názor na internet,“ pokračuje Alex, bedlivě sledující zprávy a zajímající se o politiku a současnou situaci. V Rusku má ještě matku a sestru, přátelé ho za to, že je protiputinovský, odsoudili. Jestli se někdy do Ruska ještě podívá, netuší. V České republice ale zůstat nechce, bojí se zhoršující se ekonomiky, chce časem zamířit do Istanbulu nebo arabských zemí. Pokud by ale Putin skončil a v Rusku se změnily poměry, vrátil by se tam. „Kavkaz je krásné místo, hory, příroda. Mám to tam rád.“

„Putinova děvka“

Na dálku tak pozoruje, co se u něj doma děje, jeho původ mu tady nikdo nepředhazuje. Ne všichni mají takové štěstí. A situace se přiostřuje, odpor vůči Rusům bude růst. Averze vůči nim není ale v našich končinách nic nového. „Protiruská nálada je naprosté nepochopení problému a situace,“ říká historik a potomek donských kozáků Alexej Kelin, bývalý člen Rady vlády pro národnostní menšiny, ataman Vševelikého vojska donského v zahraničí a představitel organizace Ruská tradice. „Rusové jsou obětí této zrůdné ideologie od roku 1917,“ vysvětluje Kelin, jenž v Čechách žije od narození. V roce 1968 mu kvůli ruské národnosti zbili čtyřletého syna. „Nyní je ale situace ještě horší a tenze přerostla v nenávist,“ varuje.

Aljona (29) vypravuje: „Přestěhovala jsem se do Prahy, abych pokračovala ve studiu. Předtím jsem vystudovala obor literární kritika a žurnalistika na Lomonosovově univerzitě v Moskvě. Někteří známí si vůči mně dovolovali celkem nechutná vyjádření jako ‚Putinova děvka‘, přestože jsem nikdy nepodporovala ruský režim. O těchto lidech přitom vím, že nepomáhají ukrajinským uprchlíkům, prostě jen nenávidí Rusy,“ svěřuje se Aljona a dodává, že se jí nečekaně dostalo podpory ze strany ukrajinských přátel, kteří bydlí v Praze.

Moje jméno nepište

V České republice žije oficiálně 46 098 ruských občanů, z toho 20 380 mužů, přechodně 22 600, trvale 23 498. Pak je tu samozřejmě nespočet českých občanů ruského původu. Obecně platí, že se jim daří v podnikání, zejména v obchodě a cestovním ruchu. Velká vlna ruských emigrantů pochází z 20. let minulého století. Po příchodu Rudé armády sovětská tajná policie NKVD odvlékala mezitím už československé občany do sovětských gulagů. Dnes mají Rusové žijící v České republice zase strach z Putina. „Tam se všechno eviduje, možná si to ti, kdo tady proti němu demonstrují, neuvědomují, ale jsou v ohrožení, respektive jejich rodiny,“ upozorňuje Kelin. Většina ruských občanů, které jsme kontaktovali, se ovšem bála zveřejnit své jméno. „Obracejí se na mě ruští přátelé s obavami, co bude dál. Většinou jde o možnosti zůstat v této zemi v bezpečí. Lidé, kterým končí platnost pasu, ji nemohou prodloužit na ambasádě a jsou vyzýváni, aby se okamžitě vrátili do Ruska. Tam jim ale s velkou pravděpodobností hrozí patnáct let vězení kvůli jejich veřejně projeveným postojům vůči invazi. Rovněž ale i jen za zveřejnění postoje na sociálních sítích,“ varuje Kelin. Vláda totiž 25. února jako reakci na ruskou invazi na Ukrajinu rozhodla o zastavení vydávání víz ruským občanům s výjimkou humanitárních případů.

Potíže s vízy a bankami

„Ve čtvrtek 24. února a v pátek 25. února tu byla hrozná atmosféra, hodně studentů plakalo, stáli na chodbách a snažili se dovolat rodinám a zjistit, co se děje. Byl to šok pro všechny,“ popisuje situaci Zdena Malá z Ústavu jazykové a odborné přípravy na Karlově univerzitě. Právě naše nejstarší univerzita se k ruským studentům staví velmi přátelsky. Odmítla kolektivní vinu. „Vedení UK deklaruje, že i v současné obtížné situaci v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu nepodporuje jednání založené na principu uplatňování kolektivní viny, zároveň se ovšem rázně vymezuje proti nedemokratickým principům a současnému režimu v Rusku a různým dezinformačním kampaním,“ zní vyjádření rektorky Mileny Králíčkové. Vedení UK se snažilo ruské studenty uklidnit. „Ze začátku jsem mluvila anglicky, měla jsem strach, ale postupně jsem pochopila, že mě z toho nikdo neviní, jsme na stejné lodi,“ svěřila se ruská dívka Sofia, která pomáhá ukrajinským přistěhovalcům. Není sama, i další Rusové jim podali pomocnou ruku. Například v Domě dobra třídí materiální pomoc či tlumočí.

Přitom oni sami jsou ve svízelné situaci. Nevědí, kdy uvidí své rodiny či přátele v Rusku, lety jsou zrušeny. Někteří z nich pocítili skrytou diskriminaci a potíže s bankami. „Zejména mladší studenti, kteří byli plnoletí až teď a chtěli si zřídit účet, narazili,“ říká Zdena Malá. Banky tohle ale odmítají, prý se jen řídí pravidly. Dalším problémem bylo, že studenti se náhle ocitli bez peněz, pokud neměli zřízeny české karty. Jejich rodiče jim náhle neměli jak poslat peníze na koleje a další výdaje. Jistě, i ukrajinští studenti zůstali bez příjmu, ale pro ně jsou zřízeny různé nadace a sbírky. Pro ruské studenty nic podobného není. Museli dva týdny čekat, než banky prověřily jejich identitu.

Jiná než režimní kultura

„Kolik Rusů u nás podporuje současného ruského prezidenta, nevíme, přesto uvedu jedno zajímavé číslo. Když se v létě roku 2020 hlasovalo o změně v ústavě, která by umožnila zůstat prezidentu Putinovi v úřadu až do roku 2036, Rusové u nás změnu velkou většinou odmítli. Podle volebních výsledků zveřejněných ruskou stranou hlasovalo přes dva tisíce ruských občanů a přes 80 % z nich se vyslovilo proti změně ústavy,“ sděluje ředitel Domu národnostních menšin Jakub Štědroň a dodává, že ruská migrační vlna do Česka v posledních letech sílí a dá se interpretovat i jako „hlasování nohama“, jako projev nespokojenosti s aktuální situací v Rusku. U těchto lidí nelze očekávat velkou podporu současné ruské politiky.

Nejvíc jsou vidět ti, kteří jsou proti agresi, dávají najevo, co si myslí, tady se bát nemusejí. Na pražském Žižkově v Prokopově ulici sídlí ruský obchod. Ve výloze má nově ukrajinskou vlajku. Prodavačka, která pochází z Ukrajiny, se též ostře vymezila vůči přepadení Ukrajiny a dodala, že ruskou ekonomiku obchod vlastně ani nepodporuje. Jde sice o tradiční ruské výrobky, ale přímo z Ruska se jich dováží málo, snad jen vodka, majolka a semínka. Jinak jde o produkty hlavně z Německa a Ukrajiny. Víno mají z Moldavska, sýry z Litvy, okurky z Polska, kondenzované mléko z Česka.

Měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu svolali protiputinovští Rusové v Praze protest proti válce. Sešli se 26. března na náměstí Míru a poté třítisícový průvod zamířil na Staroměstské náměstí. Protest organizoval Pražský ruský antiválečný výbor, který vedl ruský umělec a občanský aktivista Anton Litvin, žijící v Praze od roku 2015. „Viděl jsem, jak Putin chce zpátky Sovětský svaz, s celou svou rodinou jsem odjel pryč,“ svěřuje se Litvin, kurátor a ředitel festivalu KULTURUS, tedy festivalu soudobé ruské kultury. „Založil jsem ho ještě v Rusku, pro Čechy, chtěl jsem ukázat, že máme i jinou kulturu než tu, kterou povoluje režim.“ Snaží se o to, aby Češi nesoudili ruské lidi podle Putina. Upozorňuje na diskriminaci a na to, že čím dál víc firem odmítá zaměstnat ruské občany. Proto pořádá protesty proti Putinovi, aby dal jasně najevo, na čí straně stojí. Upozorňuje také na to, že ruští občané žijící u nás jsou v šoku z válečných hrůz. „Vytvořili jsme také protiválečný výběr, podporujeme české neziskové organizace, sbíráme peníze pro ženy a děti z Ukrajiny. To je naše odpověď pro českou společnost na to, kdo jsou ti Rusové v Česku,“ říká Litvin v Parlamentních listech.

Další spolek s názvem Ruská tradice, která spadá pod Dům národnostních menšin, vydává Ruské slovo, kritické k aktuální kremelské politice. Neoficiálních ruských spolků je u nás zhruba 30, oficiálních kolem deseti, mezi ně patří například Ruská tradice, Česko-ruská společnost či Ostravský ruský dům. Jsou tu jako důkaz toho, že Rusům není lhostejná jejich historie. I když se tu už narodili, stále ctí kořeny, které je pojí s vlastí jejich předků.

Většina Rusů, které jsme oslovili, se proti současné politice Ruské federace ohradila. A ti, kdo s ní souhlasí, si své názory nechávají pro sebe. Najdou se i takoví, kteří svoje postoje změnili: „Putinovi jsem věřila, když ale vidím ty hrůzy, zhroutil se mi svět,“ hořce podotýká 54letá Olesja.

Spolky sponzorované Kremlem oněměly

Kolem deseti spolků uvádíme proto, že některé se neozývají. Právě v tuhle dobu by měly podat roční výkaz o své činnosti, pár jich přestalo komunikovat. Snad proto, že je právě čas podat finanční přehled, tedy prokázat, kdo spolky sponzoruje? Jde například o Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska, jehož členové měli za úkol pronikat na pokyn Kremlu do politických struktur, jako jsou parlament, vláda a orgány místní samosprávy.

Podle Aktuálně. cz „z popudu velvyslanectví a kremelské administrativy v ČR začaly vznikat kozácké organizace – uniformované a ozbrojené oddíly, na zdánlivě historické tradici ruských kozáků“. Když před sedmi lety do Prahy dorazili ruští motorkářští Noční vlci, byl to právě Všekozácký svaz českých zemí a Slovenska, kdo je tady vítal. K současné situaci se vedení spolku nechce vyjadřovat: „My jsme apolitičtí, stále nám někdo něco podsouvá,“ stěžuje si Irena Dzjubová, funkcionářka onoho spolku. Na otázku, proč tedy Putinovu invazi neodsoudí, opět zopakuje, že se k politice nechce vůbec vyjadřovat.

Ruský kulturní osvětový spolek na Moravě raději mlčí. Na otázku, jak se staví k invazi na Ukrajině, odmítá odpovídat a opakuje: „Bez komentáře.“ Stejně tak předseda Koordinační rady ruských krajanů, která vznikla na popud Kremlu, Alexandr Stěpanov.

Nicméně ani ruské spolky u nás nejsou jednotné. V některých to vře. Ten, komu je agrese sympatická, však nechce svůj názor říct veřejně. I když výjimky se najdou: „Na Ukrajině žije osm milionů Rusů a nelíbí se mi, že jim Ukrajinci zakázali jejich řeč jako úřední jazyk. A není to Putin, kdo rozpoutal válku, ta už tam dávno je. Já to viděla, já tam byla a ze své zkušenosti vím, že je tam opravdu velké fašistické hnutí, ale moje jméno neříkejte, já se chci věnovat svým činnostem, držet ruskou tradici a kulturu, za tohle bych tady mohla dostat tři roky,“ prosí o anonymitu členka jednoho z ruských spolků.

A bude hůř

Zatímco ukrajinští a většina ruských občanů v České republice se veřejně vyjadřují proti „Putlerovi“ a „RuSSku“, jak říkají, respektive píší, někteří Češi své sympatie k agresorovi a jeho válečným zločinům neskrývají. Stačí se podívat na skupiny na sociálních sítích, kde se navzájem uživatelé podporují v tom, že za celou válku může „Západ, popřípadě fašistická Ukrajina, která si sama střílí do vlastních lidí“.

Rusové podporující Putina nejsou poslední dobou vidět. Češi ano. Dvaatřicetiletý Václav invazi vítá. Jeho přítelkyně je Ruska, nechce být jmenována, v pohledu na válku se shodnou: „Západ využil slovanské bratry proti sobě navzájem a oslabil Rusko,“ myslí si. Proruský aktivista Jiří Černohorský, který se výrazně projevoval jako popírač covidu a který založil v roce 2016 spolek Čest, svoboda, respekt, míní: „Válka začala už na přelomu května a června v roce 2014 po masakru v Oděse. Já neříkám, že schvaluji Putinův krok, ale ani ho neodsuzuji. Já se ptám, co měl Putin dělat. Neonacisté na Ukrajině jsou, fašistické pochody taky.“ Jeho výroky vyšetřuje Policie České republiky. „V Ostravě už začaly útoky na Rusy. Skupina Ostraváků brání jeden ruský obchod, dnes ho ubránila, ale co zítra?“ Na otázku, kdo přesně do skupiny patří, neodpoví.

Rusové v Ostravě opravdu problémy mají. Podle Kelina je tam bolševické hnízdo. Začátkem března vyšel na webu Novinky.cz článek o poničení ruského konzulátu. „Policie zadržela trojici mužů, kteří v Ostravě podle vyšetřovatelů poničili barvou fasádu památkově chráněného domu v centru Ostravy, v němž ještě do minulého týdne sídlil honorární konzulát Ruské federace,“ píše se v něm. Právě konzuláty se v České republice zavřely všechny tři. „Z důvodu ruského útoku na Ukrajinu byl 7. března odvolán souhlas s působením generálních konzulátů RF v Brně a Karlových Varech. K danému datu byl rovněž uzavřen honorární konzulát RF v Ostravě,“ informuje Michal Beneš z oddělení komunikace s médii Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Postoje české veřejnosti k Rusům čekají těžké zkoušky. Zatímco někteří volají po tom, aby se všichni Rusové vrátili do své země, oni sami volají po tom, aby tu směli zůstat a ještě se k nim mohly přidat jejich rodiny. Na toto upozorňuje právě Alexej Kelin, podle kterého můžeme očekávat politický marketing postavený na vyvolávání nenávisti a rozeštvávání lidí.