O wuchanském koronaviru způsobujícím nemoc COVID-19 toho stále víc nevíme než víme. Vyvolává strach hlavně tím, jak je nevyzpytatelný. Ještě víc nevyzpytatelné než samotný virus jsou ale reakce Babišovy vlády něj. Přes opakovaná silná slova v projevech o tom, jak země potřebuje v pandemii především důvěru, vyvolává svými činy pravý opak. Podezření a nedůvěru.

Právními kličkami se snaží vyhnout náhradám škod za vypnutou ekonomiku a navzdory mnoha žádostem lékařů, vědců, univerzit i poradců, které si sama najala do svých expertních ekonomických týmů, odmítá podávat zprávy o tom, jak se koronavirová krize v Česku skutečně vyvíjí.

Nestarejte se a poslouchejte

Bez nich ale není možné vysvětlit a argumentovat, jak a proč otvírá nebo drží zavřené některé obchody, restaurace nebo školy. Na konkrétní dotazy, proč se právě tento druh obchodu nebo služeb otevřel a jiný naopak zůstal zavřený, přichází obligátní odpověď: to rozhodli epidemiologové. Lidem se ale nikdo z ministrů ani z citovaných vládních epidemiologů, symbolizovaných všudypřítomným náměstkem ministra zdravotnictví Romanem Prymulou, neobtěžuje vysvětlovat, jak a proč k rozhodnutím došli. Nedávají žádné argumenty, proč jsou třeba obří hobbymarket nebo posilovna méně rizikové než kadeřnictví, které se otvírá o týdny později. Nevysvětlují ani to, proč by měly jít dřív do školy mladší děti z prvního stupně, které jistě budou udržovat dvoumetrový odstup obtížněji než starší studenti z druhého stupně. Prostě rozhodli epidemiologové. Nestarejte se a poslouchejte.

To ve společnosti, která si nenechá úplně všechno líbit, což ta česká naštěstí prokazuje, přirozeně vyvolává obranné reakce. Ty se v první fázi projevují nedůvěrou, která je zrovna v čase krize pro společnost mimořádně nebezpečná. V druhé fázi pak akčnější občané přistupují k obraně práv. Přesně to spustilo rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten ve čtvrtek 23. dubna zrušil mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví nařizující uzavření obchodů, služeb a omezení pohybu. Vyhověl tak žalobě advokáta advokáta Ondřeje Dostála.

Všechna nařízení zrušil k pondělí 27. dubnu. S odůvodněním, že se vláda uchýlila k právní kličce, když svá původní rozhodnutí podle krizového zákona, podle něhož bylo možné žádat o náhradu škol, v tichosti 23. března převedla na zdravotní zákon, který tuto možnost nedává. Soud jasně říká, že nenapadá samotné zavření obchodů a omezení pohybu, ale způsob, jakým to vláda pokoutně za zády lidí udělala. „Nelze brát ze zřetele, že jakákoli krize značného rozsahu může mít negativní dopad nejen na zdraví obyvatel či hospodářství státu, nýbrž může zasáhnout též podobu státu jako státu právního a demokratického,“ zdůvodňuje své rozhodnutí soud. „Omezení základních práv tedy musí být i při mimořádných stavech přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod (viz čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu). A soud shledal, že v daném případě nebyla dodržena již prvá uvedená podmínka.“ Soud argumentuje tím, že na mimořádnou situaci přesně seděl krizový zákon, podle kterého vláda nejdřív postupovala. Pak ale účelově přepnula jinam. „Soud pouze okrajem poznamenává, že vláda si své role při nouzovém stavu nejprve byla vědoma, neboť přijala krizová opatření obdobného obsahu ve formě, jež předjímá ústavní zákon o bezpečnosti a krizový zákon. Z jakého důvodu však následně tento správný postup opustila, soudu není zřejmé, respektive tento její postup není nikterak právně obhajitelný,“ píše se v rozsudku.

Účelovost nebylo těžké prokazovat. Ministryně financí Alena Schillerová ji bezelstně přiznala hned následující den, kdy pokoutní změna právního režimu vyplavala na povrch. „Já jsem četla výklad právníků z ministerstva vnitra. A výklad, jestli je to podle krizového zákona, nebo zdravotního zákona, je úplně stejný, protože ten výklad je takový, že přímá, jasná náhrada škody je v případě, že zabíráte někomu majetek nebo mu přikazujete nějakou činnost. A nic takového nenastalo,“ prohlásila šéfka státní kasy Schillerová 28. března na dotaz České televize ohledně dopadu změny právního rámce. „Ustanovení, které tam je, je skutečně platné, ale dopadá na situace, kdy bychom někomu zabrali majetek, což v nouzovém stavu můžete, nebo bychom ho poslali dělat nějaké práce. Pak mu náleží náhrada škody, ale nedá se to vykládat tak, a opírám se skutečně o výklad ministerstva vnitra, že bychom nahrazovali někomu ušlý zisk z doby, kdy byl na vrcholu své ekonomické aktivity,“ vysvětlovala Schillerová o den později na tiskové konferenci.

Za všechna právní rozhodnutí od té chvíle fakticky nenesla odpovědnost vláda, ale pouze ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Vláda všechna jeho mimořádná opatření omezující práva občanů pouze brala na vědomí. Pro jistotu, nejspíš v tušení, že přijdou žaloby, svá původní rozhodnutí podle krizového zákona pro jistotu stejným rozhodnutím rovnou zrušila. A právě to považoval soud za nezákonné. „Vláda se snažila kličkovat kvůli náhradě škody, zdraví lidí mohla chránit stejně dobře s pomocí krizového zákona,“ řekl pro server iRozhlas.cz Stanislav Balík, bývalý ústavní soudce, který dnes působí jako děkan Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni. Rozsudek Městského soudu v Praze, který zrušil některá mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví, Balík považuje za excelentní práci. Podle něho se verdikt dostane do učebnic. „Městský soud došel k závěru, že krizový zákon je zvláštním předpisem, který má přednost, pokud dojde k jejich kolizi. Tato situace se má tedy řešit podle krizového zákona, protože ve chvíli, kdy je nouzový stav a krizový zákon tuto situaci upravuje podrobněji, tak je potřeba sáhnout po tomto právním předpisu, a ne se vysmeknout právnímu předpisu, který není na konkrétní situaci přiléhavý,“ říká Balík.

Rozsudek byl okamžitě pravomocný. Kdyby vláda nezasáhla, všechno se v pondělí 27. dubna otevřelo. Kabinet se ale ještě ve čtvrtek večer narychlo sešel a všechna omezení znovu převedl do krizového zákona, jak žádal soud. To je ale řešení jen na pár dní. Krizový zákon je možné používat pouze v nouzovém stavu. Ten má vláda od Poslanecké sněmovny schválený do 30. dubna. V pondělí 27. dubna večer, kdy toto číslo Týdeníku Echo odcházelo do tiskárny, kabinet neměl zajištěnou sněmovní většinu pro prodloužení nouzového stavu. Pokud by se mu to nepodařilo, 1. května padají úplně všechna omezení. Otvírají se okamžitě všechny obchody, restaurace školy. V chaosu čtvrtečního večera po rozhodnutí soudu dorazil celý ten chaos na tiskovou konferenci po zasedání kabinetu vysvětlovat jen ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se svým náměstkem Romanem Prymulou. A z Vojtěcha najednou vypadlo, že od pondělí 27. dubna se také otevírají hranice. Do té doby přitom vláda vypouštěla zprávy, že zůstanou zavřeny přinejmenším několik měsíců, možná také rok, ne-li dva. Bylo to jako z extrému do extrému. Nikdo nevěděl, co vlastně platí.

Kabinet se navíc rozhodl, že podá proti rozhodnutí Městského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ta neodkládá účinnost původního pravomocného rozhodnutí, může ho ale zvrátit. „Respektujeme rozsudek Městského soudu v Praze, byť proti němu budeme podávat kasační stížnost,“ řekl Vojtěch. Podle něho i soud konstatoval, že neexistuje žádná předchozí zkušenost, ze které by se dalo vycházet. „Z našeho pohledu by o tom měl ještě rozhodovat Nejvyšší správní soud a celou věc posoudit, protože to není úplně jednoznačné. Je otázka, jaká je reálná pravomoc ministerstva zdravotnictví, na kterém je zodpovědnost za to, aby činilo kroky k omezení a zabránění šíření epidemie.“

Vypadněte, data nedáme

Ve chvíli uzávěrky tohoto vydání Týdeníku Echo tak není vůbec jasné, kdy se otevřou restaurace, obchody a školy. Kabinet nedůvěru a chaos ve společnosti velmi výrazně zvyšuje i tím, že odmítá zveřejnit informace o průběhu epidemie koronaviru. Anonymizovaná data o tom, kdo jsou čeští nakažení, kolik jim je let, jaký měli průběh infekce, ostatní příznaky a jiné nemoci, jestli jsou příslušníky rizikových skupin a také to, kde se pravděpodobně nakazili. O tato data nezbytná k rozptýlení nevědomí a obav o infekci po vládě už týdny neúspěšně žádají lékaři, vědci, univerzity i ekonomové z vládních poradních týmů. Spor o data vyvrcholil v pondělí 27. dubna, kdy náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula vyhodil z jednání ekonoma Dana Münicha z poradního týmu při Ústředním krizovém štábu, který data už od března po vládě vytrvale žádá. Spor se odehrál na jednání pravidelného laboratorního týmu na ministerstvu zdravotnictví, kde se koordinuje rozvoj testovacích kapacit, testování a vyhodnocení. „Na začátku schůze ke mně Roman Prymula přišel a řekl mi, ať jdu pryč, protože mě tam nechce. Prý do médií říkám věci, které se mu nelíbí. Nechtěl jsem z toho dělat divadlo, tak jsem odešel,“ řekl pro Echo24 Münich. „Domnívám se, že dotazy, které kladu již měsíc, jsou zásadní a důležité. Pro budoucnost této země jsou odpovědi důležité,“ říká Münich.

Chaos, účelové právní triky a tajení dat o nemoci jsou v těžké době zabijáky i těch zbytků důvěry.