Premiér Andrej Babiš řídí vládu jako firmu, a pokud své ministry okřikne, pak ztrácejí nervy a snaží se plni úzkosti nad dalším osudem supermanažera uklidnit. Výjimkou je ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Pokud premiér vyštěkne varovné „Tomu nerozumím“, pak s ohledem na jeho nižší chápavost opáčí: „Tak já to pro vás vysvětlím ještě jednou.“ Proč všemocný manažer trpí v týmu člověka, který ho opakovaně přivádí k výbuchům vzteku?

Potíž je v tom, že premiér nemůže sociální demokratku Maláčovou vyhodit, jak by se okamžitě stalo každému, koho nominoval jménem hnutí ANO. Ani nemá smysl k tomu přemlouvat šéfa ČSSD Jana Hamáčka, protože oba dobře vědí, že ministryně má strategickou pozici. Pro sociální demokraty nebylo snadné obnovit vládní spolupráci s Babišem, který předchozí koalici z let 2013–2017 rozvrátil svými aférami a intrikami tak efektivně, že přebral sociálním demokratům většinu voličů. Pochybnosti proti opakování stejného scénáře, ve kterém by ČSSD navíc byla menším partnerem, měli počátkem roku 2018 hlavně představitelé mladší generace, kteří měli kariéru ještě před sebou a nechtěli ji riskovat mezaliancí s oligarchou. Předsedovi Hamáčkovi se odpor podařilo zlomit jenom tím, že jim nabídl funkce ve straně a vládě. Ministryně a místopředsedkyně strany Jana Maláčová se stala představitelkou mladého liberálnějšího křídla a její málo uctivé chování k premiérovi jenom demonstruje všechny pochybnosti jejích vrstevníků z ČSSD. Hamáček ji z vlády vyhodit nemůže v zájmu vlastního přežití, protože tím by rozvrátil křehkou rovnováhu v partaji.

Prokletá soutěž

Jedinou cestou je tedy donutit ministryni k rezignaci – a premiér k tomu už nasadil všechny páky. Nemá to snadné, protože ministryně Maláčová vyznává zásady radikální západní levice. Její návrhy o tom, že také v roce 2020 je třeba zvýšit důchody o 900 korun měsíčně, že je třeba zvýšit rodičovský příspěvek o 80 000 korun, rozšířit dávky nemocenské na první tři dny nemoci, zvýšit o víc než tisíc korun minimální mzdu a po osmi letech také životní minimum, dostaly Babiše i celé ANO do defenzivy. Nezbývalo mu než s návrhy souhlasit, pokud možno je vydávat za vlastní, v každém případě však musí akceptovat, že hlavní agendu jeho vlády určuje sotva čtyřicetiletá ministryně, která ho navíc provokuje neochotou se podřídit.

Proto se snaží vrátit úder a hledat chyby ve zbylé agendě. Neměl by to být problém, protože ministerstvo práce a sociálních věcí má ze všech nejvíc úkolů. Opět mu připadl evergreen vyřešit sociální bydlení, se kterým si neví rady ministerstvo pro místní rozvoj, a vedle toho provést převrat v systému sociálních služeb pro osoby vysokého věku a se zdravotním postižením. Ministryně potřebné zákony sepsala na přelomu roku a každý z nich si vykoledoval tolik námitek jako kontroverzní stavební zákon. Normy totiž přísně centralizují dávkový systém, zmenšují vliv krajů, měst i neziskových organizací a zároveň zpřísňují režim, aby zabránily „zneužívání“ od těch, kdo „nechtějí pracovat“. Kritici v tom vidí „návrat před Listopad“, ovšem zároveň to jsou kroky, které schvaluje většina poslanců ANO a spřízněných stran KSČM a SPD. Lepší možnosti k útoku na ministryni nabízí důchodová reforma. „Paní ministryně nebyla schopna vůbec nic vysvětlit, dokonce tomu nerozuměl ani pan předseda Hamáček,“ rozčílil se premiér v polovině ledna nad návrhem reformy, záhy však pochopil, že ani tudy to nejde. Ministryně v návrhu ukázala, že existují jen dvě možnosti. Podle první z nich vyrostou na trojnásobek minimální důchody a navýší se penze pro matky, to si však vyžádá stovky miliard ročně, které v rozpočtu nejsou. Druhou možností je reformovat, což nebude možné bez zvýšení důchodového věku na 70 let. Z pohledu populistického premiéra je tedy nejrozumnější reformu kritizovat, ovšem nepříliš ostře, aby se tím nějaké změny nedopatřením nespustily.

Premiér Babiš nemusí být génius, aby pochopil, že pro útok na Maláčovou je ideálním prostředím IT sektor. Nejde jen o to, že ministerstvo práce a sociálních věcí patří k těm resortům, které se dostaly do závislosti na dodavateli informačního systému, konkrétně systému pro vyplácení dávek. Úřad se už jednou pokusil závislosti zbavit, pokus však skončil exemplárním neúspěchem. Ministerské sítě spravuje od devadesátých let společnost OKsystem a rozloučit se s ní chtěl ministr Jaromír Drábek (TOP 09), který pověřil náměstka Vladimíra Šišku, ať najde alternativu. Ten využil paušální smlouvy ministerstva vnitra s firmou Fujitsu, která informační systém na dávky převzala v roce 2012 rovněž bez soutěže. OKsystem ovšem podal stížnost k antimonopolnímu úřadu a Šiška udělal tu chybu, že chtěl společně s kolegou přesvědčit manažery OKsystemu, aby ji stáhli za příplatek k jiné zakázce. Ti však nabídku oznámili policii a případ skončil katastrofou. Šiška byl obviněn z několika trestných činů, a i když se bránil tím, že chtěl státu ušetřit, byl po pětileté anabázi odsouzen ke čtyřem letům vězení. Drábek rezignoval a jeho nástupkyně Ludmila Müllerová vrátila na výzvu antimonopolního úřadu zakázku OKsystemu.

Druhý pokus vyvázat se ze závislosti na dlouholetém dodavateli podnikla hned v roce 2014 ministryně Michaela Marksová (ČSSD), ale čtyři roky jí nestačily. Vyhlásila sice záhy veřejnou soutěž o nový informační systém, musela však čelit kritice poslanců sociálního výboru a její tažení zdržely i spory mezi manažery OKsystemu, kteří obviňovali ministerské úředníky z neschopnosti, a šéfem ministerského IT odboru Jiřím Károlym, který zase poukazoval, že OKsystem naschvál zdržuje, aby nepřišel o byznys, který tvoří tři čtvrtiny jeho příjmů. Další ministryně Jaroslava Němcová (ANO) pokus Marksové zpochybnila a podala na ni několik trestních oznámení. Přesto ministryni Maláčové v červenci 2018 nezbývalo než v rozjeté soutěži pokračovat. Podle kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu platí stát OKsystemu za informační síť k dávkám o 723 milionů víc, než by bylo možné vysoutěžit.

Mezitím do hry vstoupil antimonopolní úřad, který výsledky soutěže dvakrát zrušil. Definitivní porážku ve snaze nahradit OKsystem může znamenat zpráva z předminulého pondělí. Nepříjemně připomíná opakování historie s náměstkem Šiškou. Policie obvinila současného náměstka Jana Baláče s kolegou z pletichaření při probíhající veřejné soutěži a zároveň se objevila řada neověřených úniků. Podle serveru Seznam zprávy například kontaktoval náměstek Baláč bývalého šéfa ministerského IT odboru Károlyho. Údajně ho požádal, ať osloví manažery firmy DXC Technology, která v soutěži o informační systém konkuruje OKsystemu, ať svou nabídku stáhne. Jako protislužbu měl slíbit jiný byznys. Andrej Babiš byl připraven: „IT zakázky na ministerstvu práce jsem dlouhodobě kritizoval. Byl to zároveň klíčový úkol paní ministryně Maláčové, který očividně nezvládla.“ Stejné reakce jako od Drábka se však nedočkal. „Nemyslím si, že je to na odstoupení,“ prohlásila ministryně. Bylo to tím snazší, že náměstek Baláč odmítl spekulaci, podle níž Károlymu cokoli nabízel. Navíc existuje důvod, proč v souvislosti s informačním systémem pro dávky nebrat premiéra vážně.

Osmnáct měsíců šikany

Ministryně Maláčová vede se svým šéfem o zakázce na informační systém už osmnáct měsíců pozoruhodnou debatu. Popisuje ji sedm Babišových dopisů ministryni, jak je publikoval iRozhlas.cz. Svědčí o tom, jak těžké je s premiérem o čemkoli mluvit, a jsou také dokladem, jak snadno Babiš překračuje pravidla civilizovaného vládnutí. V září 2018 požádala ministryně Bezpečnostní radu státu o konzultaci, jestli má smlouvu s OKsystemem prodloužit o dva roky. Pomoci se nedočkala, za pár dnů jí však přišel dopis, ve kterém premiér požadoval záruky, že systém bude dál fungovat a 250 tisíc příjemců dávek nezůstane v lednu 2019 bez peněz. Další dopis začíná větou „Obrátil se na mne předseda představenstva OKsystem, a. s., Martin Procházka s následujícími skutečnostmi“, po níž následují tři stránky stížností, jak neprofesionálně postupuje ministerstvo při organizaci soutěže, ve které jde Procházkově firmě o životně důležitý byznys. Na závěr dopisu Babiš žádá odpověď. Také další dopisy premiér jenom podepsal, zatímco skutečnými autory byli interní či externí spolupracovníci vlády. Jejich obsahem byly detailní připomínky k zakázce na informační systém, občas doplněné výtkami, že na předchozí dopis ministryně neodpověděla uspokojivě.

Premiér jistě nemohl čekat, že se letitý problém vyřeší korespondencí, v níž nechal anonymní podřízené šikanovat ministryni, zvlášť když během té doby, jakkoli se to zdá nepochopitelné, s ní nemluvil osobně. V každém případě tím dostal politickou soupeřku pod tlak. Měl by zajisté vysvětlit, proč žádal „aktuální seznam všech dodavatelů“ v rámci všech zakázek IT na ministerstvu a proč lobboval za OKsystem. Konkrétně ministryni radil, jak obejít veřejnou soutěž a „posoudit variantní řešení, ustavení společné organizace s dosavadním dodavatelem informačního systému firmou OKsystem“. V debatě o veřejné soutěži těžko brát vážně premiéra, který prozradil, že na jejím výsledku má zájem. Tím spíš, že se soutěží o nejkonfliktnější zakázku v krátké historii Česka.

Babiš zaútočil na nejpopulárnější političku ČSSD podobným způsobem jako na jaře roku 2016, kdy s podporou svých médií obvinil těžkou váhu sociální demokracie, ministra vnitra Milana Chovance, že likviduje nezávislost policie. V Chovancově případě nevadilo, že si celou kauzu vymysleli jeho spolupracovníci, ofenziva přetáhla sociálním demokratům cenné voliče.

Dnes může být rizikem, že výpad proti Maláčové není výsledkem strategické úvahy, jak oslabit ČSSD, ale emotivním rozhodnutím, jak vyškolit málo uctivou ministryni. V takovém případě nemusí být útok dost dobře připraven, jak svědčí i neopatrnost, že premiér nechal uniknout dopisy prozrazující blízkost k jednomu z účastníků kriminální kauzy.