V mém okrese virtuálního světa minulý týden ještě dobíhalo naplňování formálních náležitostí konce roku, k nimž patří taky obsáhlá debata o petardách. Moje bublina jim rozhodně nakloněna není, což mnozí její příslušníci dávali najevo – statusy pobouřenými, případně žertovnými.

Zvlášť osvědčené je k tomuto účelu současné užití slov „petarda“ a „retard“. Ano, je to tak, skutečně si jsou podobná, je skvělé, že si toho po všech těch letech konečně asi milion lidí všimlo a podělilo se o ten skvělý postřeh s ostatními. Specifickou skupinu pak tvořili majitelé psů, kteří u spoluobčanů orodovali za ohleduplnost vůči „čtyřnohým přátelům“. Chápu. Nic proti pejskům. Ale jejich štěkot člověk ve městě slýchá celý rok, v kavárnách se mu pletou pod nohy celý rok. A petardy bouchají jenom jednu noc, kdy se pro změnu většina lidí změní ve „čtyřnohé přátele“. Ale radši nebudu zabrušovat.

Po Silvestru pak mnozí autoři výzev proti petardám vyjevili, že jejich přání zůstala nenaplněna, a činili to s patřičnou nechutí. Já za svůj dlouhý život odpálil cca jednu petardu, ale možná i díky té slovní ofenzivě jsem si letos bouchání v ulicích trochu užil. Trochu podivná sci-fi, trochu Stalingrad, trochu Hoří, má panenko. Výstižně to psala spisovatelka B, která cestovala taxíkem silvestrovským centrem Prahy. „Celý nábřeží bylo do posledního pidimetru našlapaný lidma, který zírali na ty neskutečný pražský panoramata. Mnoho z nich se líbalo. Pro kouř skoro nebylo vidět, jen blikání sanitek a policejních vozů. Přes exploze pyrotechniky se ozývalo houkání sirén. U Tančícího domu blokoval nějaký pohotovostní vůz jeden pruh a pracovníci v oranžových vestách řídili dopravu. Opodál stála zaparkovaná dodávka s nápisem KORONER. Lidi šlapali ve střepech. Na zastávce tramvaje v Ječný posedávaly šlapky z přilehlýho bordelu v pracovním oblečení a telefonovaly svým blízkým. Postavy, který pozbyly schopnosti tělesný koordinace, vstupovaly před auta do vozovky a padaly na chodníky.“ Škoda že jsem tam nebyl. 

Prezident Zeman na Nový rok k národu nepromlouvá, letos se toho ujali předsedové sněmovny a Senátu. Pozornost uživatelů vzbudil šéf horní komory, který v tom vystoupení kritizoval údajnou šikanu kuřáků. Ano, jsou to tedy v tom roce 2019 velké šoky. Kubera se zastává kouření. Koho by to napadlo? Taky napadl sníh, což vedlo k předvídatelnému dopravnímu kolapsu a další dávce předvídatelných fórů na téma silničářů překvapených, že v zimě sněží. Vyšší level pak představovaly žertovné koláže s ministrem dopravy Ťokem, odpovědným za opravu D1. Výmluvný taky byl snímek pořízený nějakým nešťastníkem z uvíznuvšího vozu – zachytil u svodidel vprostřed dálnice postaveného sněhuláka, vedle něj rozkošnou sněhovou pohovku.

Pozoruhodná debata se rozpoutala na zdi filmového kritika Kamila Fily, postoval tam svoje video pro Hospodářské noviny, věnuje se v něm Mrazíkovi. Přichází v něm s tezí, že oblibu té pohádky zapříčinilo to, že za komunismu umožňovala Čechům beztrestně se smát Rusku. Taky publiku sděluje, že v Americe ji kdosi označil za jednu z nejhorších fantasy všech dob. V diskusi to Američani náležitě schytali. „Amíci nerozumí tomu, co je to absurdno a že i v něm se skrývá humor, na rozdíl od nás.“ „V USA, pokud tam nejsou k.zy a krev, tak to není pro Us.ance pohádka, to ví každý na světě.“ „… v USA označili. Úplně stačí k tomu, aby to člověk bral naprosto s klidem. V USA vydumali i #metoo, měli otroctví a prohibici. Takže ať políbí zádel.“ Rozšíření novotvaru zádel, té třeskutě vtipné náhražky známého českého expresivního výrazu, považuji za dostatečný důvod k tomu, aby vedení Facebooku jednou stanulo před nějakou obdobou norimberského tribunálu. 

V minulém a premiérovém pokračování zaujal autor této rubriky stanovisko k Dádě (Patrasové) a její dopravní nehodě. Můj hlad po dalších informacích ukojil Blesk ve zprávě pod titulkem „Patrasová po 9 dnech skrývání: Neuhodnete, kam šla! Nezastavila ji ani chumelenice“. Byla by to taky hodně naivní chumelenice, kdyby věřila, že může zastavit DP.