Náhradu škody za zdržení při stavbě dálnic, konkrétně při modernizaci dálnice D1, by měly zaplatit ekologické spolky. Napadají totiž u soudu stavební povolení, a tím se výstavba zdržuje. Prohlásil to ministr dopravy Dan Ťok (ANO) a dodal, že pokud se někdo odhodlá a bude náhradu škody požadovat po ochráncích přírody soudně, rád se prý k žalobě přidá. Člověk by se zasmál, kdyby to nebylo tak tragické.

Stát se nemůže s občany ani jejich spolky soudit o peníze. Také je pravda, že ekologové napadli jen tři z mnoha úseků, kde se má dálnice D1 modernizovat, a to jistě nezpůsobilo fatální zdržení, které zažíváme. S opravou D1 se začalo v roce 2013 a podle původního plánu ministra Zbyňka Stanjury (ODS) se mělo skončit v roce 2018. Teď ministr Ťok připouští, že se skončí v roce 2021, ovšem experti v čele s Petrem Moosem upozorňují, že ani tento termín se nestihne. Je logické hledat viníka a Ťokova proklamace má prostě odvrátit pozornost, že za zdržení může v první řadě stát.

Ani ministerstvo, ani Ředitelství silnic a dálnic se nesnažilo s ekology dohodnout. To jim nakonec není nutné vyčítat, třeba obě instituce věděly předem, že to nepůjde. Ale měly si dát pozor na chyby, které spolky mohou před soudem napadnout. Ostatně, ke zdržování docházelo také při veřejných soutěžích, předávání staveb, při opravách nepřesné dokumentace. Všechny výtky by se daly shrnout pod termín „administrativní selhání“, ovšem není to tak jednoduché, že selhalo pár odpovědných úředníků či politiků. Čtyřleté zdržení u modernizace D1 ukazuje, že v dopravním stavebnictví existuje zásadní problém, který má něco společného s tím, jak málo je státní správa efektivní a kompetentní přinejmenším v dopravní oblasti.

Nelze přehlédnout, že při stavbě dálnic selhává ve střední Evropě jenom Česko.

Proč jsou o tolik lepší Maďaři

Nemá smysl srovnávat zdejší poměry s Rakouskem, které už dávno dokončilo dvě dálnice na českou hranici a teď zdvořile čeká, kdy se začne stavět na naší straně. Není nutné připomínat excelentní výkony polských stavitelů, kteří během přípravy na fotbalové mistrovství otevřeli v jednom roce stokilometrovou dálnici z Varšavy do Lodže a druhý rok dvousetkilometrový úsek z Krakova na ukrajinskou hranici. Rozměry fatálního selhání tuzemských stavbařů a úředníků nejlépe dokládá srovnání s Maďarskem.

Maďaři začali s dálnicemi později a po pádu komunismu měli hotových jen 150 kilometrů, zatímco Česko přes pět set. S nástupem nového režimu se však něco změnilo. Češi za třicet let stihli jen sedm set kilometrů, Maďaři třináct set. Vzhledem k tomu, že mají menší stát, se na rozdíl od Čechů mohou tvářit, že už vybudovali páteřní síť, kterou stačí tu a tam doplnit.

Češi měli koncem devadesátých let a před rokem 2010 dvě období, kdy dokončovali stavby průměrným maďarským tempem, tedy okolo 40 kilometrů ročně. Na počátku devadesátých let, po příchodu nového století a také po roce 2014 ovšem kleslo tempo na deset kilometrů ročně. Dají se pochopit slabší výkony záhy po převratu, kdy si musela vláda nějak poradit s rozvrácenou socialistickou ekonomikou. Pak selhala příprava staveb za vlády Miloše Zemana (ČSSD), ovšem primát nejhoršího mají ministři vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) a Andreje Babiše (ANO). Za pětiletku 2014–2018 dokončili 37 kilometrů, a to se ještě počítá 16 kilometrů dálnice D8 přes České středohoří, která byla v roce 2013 takřka hotová. Druhá nejhorší byla „zemanovská“ pětiletka 1998–2002 s pětapadesáti kilometry. Situace se příliš nezlepší ani v nejbližších dvou letech, kdy má být podle vládních slibů dokončeno po dvaceti kilometrech. Nelze přehlédnout ani to, že v období po roce 2014 dokončili Slováci úseky o délce 96 kilometrů.

Premiérská agenda

Zaujatý i nezúčastněný pozorovatel v této souvislosti snadno pochopí Ťokovy proklamace zaměřené na hledání viníků. Přesto by bylo namístě spíše najít skutečný důvod trvalého zaostávání při výstavbě klíčové infrastruktury. Tento deficit koneckonců současný ministr nezpůsobil, jen si s ním neví rady a připouští, že se prohlubuje. Není čas na spekulace, již předevčírem bylo pozdě s tím něco udělat.

V této chvíli není pochyb, že tuzemské úřady ztratily kontakt s ekonomickou realitou, a proto nemůže mít úspěch jejich veškerá snaha urychlit veřejností tolik žádané stavby. Po oznámení, že se modernizace D1 opět o rok nebo o dva odkládá, se dálnice stávají úkolem pro premiéra.