ZBRANĚ ZÁPADU V RUSKÝCH RUKOU

Západ pomohl Moskvě k pokročilým technologiím. Embargu navzdory

ZBRANĚ ZÁPADU V RUSKÝCH RUKOU
Západ pomohl Moskvě k pokročilým technologiím. Embargu navzdory

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ruská válečná mašinerie se opírá ve válce na Ukrajině i o pokročilé západní technologie. Používají je ruské drony, tanky nebo stíhačky a pro ruskou armádu byly doposud nenahraditelné. Vývozu některých komponentů zřejmě zcela nezabránilo ani embargo na vývoz zbraní a vojenského materiálu, které bylo na Rusko uvaleno jako součást sankcí po anexi Krymu v roce 2014.

Většina techniky, kterou používají ruská invazní vojska na Ukrajině, obsahuje komponenty dodané vyspělými západními zeměmi. Rusko bylo totiž doposud v tomto ohledu nesoběstačné a muselo se spolehnout na dodávky od západních společností. Podle novinářů ze serveru Investigate Europe dodaly západní země mezi lety 2015 a 2020, tedy i po uvalení sankcí, do Ruska vojenské vybavení v hodnotě 346 milionů eur (asi 8,6 miliardy korun).

Zhruba 80 procent z toho měly představovat dodávky z Francie a Německa. Mezi zeměmi, které dodávky Rusku po vyhlášení embarga poskytly, měla být i Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Rakousko nebo Itálie. Z ČR měly být podle článku vyvezeny například bezpilotní letouny a komponenty pro letecký průmysl.

List Ukrajinska Pravda jako příklad uvádí subdodávky pro ruské drony Orlan-10, na nichž není ruského takřka nic. Drony totiž disponují GPS modulem vyráběným švýcarskou společností U-blox, motorem od japonské firmy SAITO, startérem od americké Texas Instruments Incorporated a řídicí jednotku od francouzsko-italské firmy STMicroelectronics.

Jiné drony Forpost, které jsou formálně ruským výrobkem, jsou zase kopií izraelských dronů IAI Searcher. Rusové využívají při jejich výrobě v rámci Uralského závodu civilního letectví izraelských technologií a německých a amerických komponentů.

Pro ruský zbrojařský průmysl byla v posledních letech klíčová především spolupráce s francouzskou společností Thales, která pomohla vybavit ruské tanky pokročilými termovizemi používanými v zaměřovacích systémech. Do roku 2020 bylo podle listu tímto zařízením upraveno více než tisíc ruských tanků (T-72, T-80 a T-90). Zaměřovací systémy postavené na francouzské technologii měly být podle článku nalezeny také v bojových vozidlech pěchoty (BMD-4) zapojených do masakru civilistů v Buči.

Podle investigativního serveru Disclose dodala v minulosti francouzská společnost Thales také navigační systémy pro 60 ruských stíhaček SU-30SM.

Vojenský analytik a spolupracovník redakce Lukáš Visingr upozorňuje, že pro ruskou techniku byly dodávky některých komponent naprosto zásadní. „Patrně nejdůležitější z toho jsou infračervené senzory pro tanky, které dodala francouzská firma Thales. Nějakou dobu se montovaly z francouzských dílů v přímo v Rusku. Zásadní otázka je, jestli jsou Rusové schopni se bez nich obejít,“ říká Visingr.

„Rusové měli s vývojem kvalitních pasivních, infračervených senzorů dlouhodobě problém. Na spoustě vozidel proto stále používají senzory s aktivním infračerveným přísvitem, což působí na bojišti jako maják, který říká ‚střílejte na mě‘. Pasivní senzor to nedělá. Je ovšem otázkou, jestli je Rusové umí vyrábět. U letadel to, zdá se, zvládají, proč to nebyli dlouho schopni vyrobit pro tanky, je záhada. Proto se také během toho oteplení vztahů domluvili s Francouzi a začali od nich odebírat senzory značky Thales,“ dodává.

Vysvětlením, proč dodávky ze Západu mohly pokračovat i poté, co EU v roce 2014 (v reakci na ruskou anexi Krymu) vyhlásila embargo na vývoz vojenských prostředků, jsou četné výjimky, které obchod s Ruskem umožňovaly. Embargo se totiž například nevztahovalo na smlouvy uzavřené již před ruskou anexí a některé smlouvy tak stačilo pouze prodloužit, popřípadě opatřit dodatkem. Dodávat materiál bylo rovněž možné za předpokladu, že je vyvážející země přesvědčena, že prostředky nebudou použity k vojenským účelům. Tímto způsobem mohly být do Ruska vyvezeny například německé nebo britské výrobky, a to i přesto, že sankce vývoz výrobků „dvojího užití“ zakazovaly.

Jakub Fujáček