komentář Lucie Sulovské

Návod, jak neporazit populisty

komentář Lucie Sulovské
Návod, jak neporazit populisty

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

S blížícími se eurovolbami přibývá varování před populisty, kteří by v případě svého – spíše nepravděpodobného – sloučení v jeden koordinovaný celek mohli výrazně ohrozit status quo. Ten se tak jako tak posouvá s obměnou vlád členských států, osazenstvo evropských institucí však zůstává od posledních eurovoleb v roce 2014 stejné.

Těch pět let bylo mimořádně turbulentním obdobím plným výzev, od migrační krize až po brexit, a voliči napříč Evropou se chystají jít známkovat. Odborníci se shodují, že eurovolby budou v každém případě znamenat nějaké posílení proudů skeptických k migraci a integraci, záleží, jak silný ten pohyb bude – na škále od menších varovných otřesů po zemětřesení.

O vzestupu populismu se píše a řeční a vymýšlejí se strategie, jak proti němu bojovat. Většinou bohužel postrádají jednu dost zásadní věc, a to sebereflexi. Projevem naprosté ztráty smyslu pro realitu je žaloba Evropské komise proti státům odmítajícím migrační kvóty z roku 2015, kterou se bude soudní dvůr EU zabývat 15. května – týden před eurovolbami.

Těch kvót, které skončily fiaskem. Původní plán předpokládal přesun 160 tisíc lidí s nárokem na mezinárodní ochranu, státy si z Řecka a Itálie rozebraly jen o něco více než 32 tisíc osob, ty navíc často v místě přidělení nezůstaly a šly dál za hlasem svého srdce (prý říkal něco jako wir schaffen das). Program musel být ukončen a – především v souvislosti s nástupem populistů – myšlenka kvót tiše opuštěna.

Alespoň zdánlivě. Slovensko a Maďarsko neuspěly u unijního soudu s žalobou na způsob, jakým bylo o programu rozhodnuto. Slovensko couvlo, zato Polsko se s novou vládou k odmítačům přidalo, ač předchozí kabinet premiérky Kopaczové kvóty při hlasování prostou většinou podpořil. Evropská komise nás obratem zažalovala a dnes tedy nám třem – Česku, Maďarsku a Polsku – hrozí vysoká pokuta.

Nikdo už přitom nepředstírá, že tu běží o nějaké řešení – program expiroval, přidělené lidi si nepřebralo víc států. Jde o trestání pro trestání, jehož načasování svědčí o totálním rozvratu common sense. Podobnou výpověď poskytuje dokument BBC Inside Europe: Ten Years of Turmoil z ledna letošního roku. Přináší komplexní a nezaujatý portrét, co se v Bruselu dělo kolem brexitu a migrační krize.

Pokud jde o kvóty, rozumný úsudek projevoval od začátku pouze Donald Tusk, kterého sice polští vládní konzervativci považují za loutku Německa, přesto mu jeho středoevropská zkušenost, tolik vzdálená sentimentálně-naivní bublině unijní byrokracie, umožňuje dívat se na svět realistickýma očima. Před politickými dopady povinného přerozdělování varoval a každé volby od roku 2015 mu daly za pravdu. 

Jako Tuskův kontrapunkt poslouží v dokumentu vedle Junckera lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn, který se nejprve pohrdavě vysmívá Maďarům, že nemluví žádným ze srozumitelných jazyků, aby se následně pokoušel v Řecku přesvědčit nějaké migranty mířící do Německa, že existuje i Lucembursko a je to taky bohatá země. Přemluvil jich třicet. 

25. dubna 2019