Seriál Simpsonovi se vysílá už přes čtvrtstoletí a sledují ho stamiliony lidí. Pro mnoho těch mladších z nich se stal jakýmsi sice drobným, ale pevným bodem existence, věcí, která se ve světě nemění. S městem Springfield a jeho obyvateli se sžili, nějakým způsobem je přijali za své. Když řeknou Marge nebo Barney, nemusejí dodávat „ze Simpsonových“. Všichni vědí, o kom je řeč. Teď se ale ukázalo, že po celou dobu v tom seriálu byl vážný problém – možná se smáli, čemu se smát neměli. Americký stand-up komik a filmař Hari Kondabolu nedávno uvedl film Problém s Apuem. Popisuje v něm, jak konfliktní vztah k Simpsonovým má coby Američan indického původu kvůli postavě Apua Nahasapeemapetilona. Tento provozovatel večerky Kwik E Mart ve Springfieldu a známý rodiny Simpsonových tráví skoro celý život ve svém krámě, kde se prodává zboží lecjaké úrovně a občas taky prošlé, jeho obchod pořád někdo přepadává, doma má Apu osm dětí, rodina ho tlačila do kdysi dávno domluveného manželství, je to vegetarián, ví svoje o orientálních duchovních naukách a mluví s těžkým indickým akcentem (divákům, kteří Simpsonovy sledují v českém dabingu, tenhle rys uniká).

Přitroublé městečko

Kondabolu říká, že má Simpsonovy moc rád, kvůli Apuovi si ale prý dost užil. Zažil ve škole šikanu a jeho trapiči mu říkali právě Apu. Jako Američanovi indického původu se mu mnohokrát stalo, že před ním někdo v legraci říkal známou Apuovu s patřičným přízvukem pronášenou frázi „Děkujeme a přijďte zas“. A především: celý život ho irituje, že hlas Apuovi nepropůjčil americký Ind, nýbrž bílý herec Hank Azaria, který ovšem v seriálu dabuje několik figur. Také proto vidí v Apuovi ošklivý stereotyp indického majitele večerky, trochu ujetého a urputně pracujícího, který do amerického maloměsta taky vnáší nějakou podivnou jinou kulturu. Apu je pro Kondabolua necitlivý „bílý“ vtip na adresu jeho lidí a celé je to o to horší, že ta kreslená postavička pro většinu diváků byla dlouhou dobu ta jediná reprezentace amerických Indů v produkci showbyznysu.

Ta dnešní asi přecitlivělá reakce na zobrazování menšin pramení také z dřívější necitlivosti. V americkém filmu bylo dlouho běžné, že třeba černošské postavy hráli bělošští herci se začerněnými obličeji, navíc to bývaly figury koncipované způsobem, jenž černé diváky musel urážet – potroublí a oddaní služebníci, případně lidé žertovně neschopní a podobně. Asiaté na tom nebyli o moc líp – klasickým případem je rádoby komická postava japonského domácího Audrey Hepburnové ve Snídani u Tiffanyho (představitelem té figury byl také běloch). Nedomnívám se ale, že by postava Apua byla s něčím takovým srovnatelná. To, že ji namlouvá bílý herec, je přece spíš provozní záležitost. Všichni herci v něm mluví více postav, asi těžko lze od produkce čekat, že by někdy v době vzniku seriálu, kdy míra ohledů na citlivost menšin byla dost jiná než dnes, našli indického herce, jenž na rozdíl od všech ostatních bude mluvit jenom Apua. Ten indický šéf večerky je však především figura zasazená do světa, kde prakticky všechny postavy představují nějaký do krajnosti dohnaný stereotyp. Potroublý Homer, který žije hlavně jídlem a televizí, alkoholik Barney, pan Smithers, utajený gay, jenž sbírá panenky, dravčí kapitalista Burns, protivné staropanenské tety Selma a Patty, skotský školník Billy atd. Naprostá většina těch postav je ale stereotypizovaná s láskou, seriál je zesměšňuje a zároveň s nimi cítí. Obyvatelé Springfieldu jsou sbírkou směšných vlastností, zlozvyků a podivných názorů – a zároveň taky vlastně funkční společenství, v němž všechny ty nedokonalosti mají svoje důležité místo, protože je činí možná ne ideálním a skvěle fungujícím, ale velice lidským.

Střílet si ze všech kromě Indů

A Apu v tom legračním světě navíc představuje nějaké skutečné hodnoty. Stejně jako výsměch americkým Indům v něm je možné vidět naopak vyjádření respektu. Hlavní bílá postava Homer Simpson – je zábavný a milý. A taky extravagantně hloupý, neschopný a líný. Apu je často stavěný do kontrastu k němu – člověk, který usilovně pracuje, aby zabezpečil rodinu, již kvůli tomu skoro nevidí. Je to vlastně až heroická postava (a jistě taky směšná), imigrant první generace, který ví, že v nové zemi bude muset dřít až do úmoru, aby jeho děti mohly jednou třeba dělat něco jiného. Možná by na něj američtí Indové měli být spíš hrdí. A mnozí asi i jsou, přijali ho za svého, podobně jako se někteří evangelikálové hrdě hlásí ke zbožnému a ctnostnému Homerovu sousedovi Flandersovi.

Být součástí nějaké menšiny lidem nepochybně do života přináší taky nějakou frustraci – třeba i to časté setkávání se se stereotypy, jež může značit nepochopení nebo programovou neochotu vůbec zkusit něco chápat. Přecitlivělé zkoumání toho, jak jsou menšiny – rasové, národnostní, sexuální a další – zobrazovány v dílech určených primárně většině, ale může vést k paradoxním důsledkům. Dejme tomu, že by se autoři Simpsonových nad postavou Apua zamýšleli způsobem pro Kondabolua žádoucím. Došli by k tomu, že by měli mít v seriálu postavu, která na rozdíl od všech ostatních nebude obsahovat žádný stereotyp, bude-li se projevovat legračně, nenajde v tom ani ta nejcitlivější duše projev zesměšňování. Na rozdíl od všech ostatních postav bude dabovaná hercem, který bude mluvit pouze ji a bude to herec té správné národnosti. To všechno je pro autora jaksi práce navíc a nesouvisející s tím, co je smyslem jeho úsilí – vytvořit komediální sérii, jež si bude střílet úplně ze všech. Myslím, že ve výsledku by to neznamenalo, že by se v Simpsonových objevila indická postava, která by naplňovala ta nejpřísnější kritéria strážců korektního zobrazování menšin. Spíš by tam nebyla žádná. Byla by to škoda.