Je již dobrým zvykem trnout hrůzou nad výsledky voleb v nejrůznějších zemích Západu. Kde se dostanou k moci populisté? Hrozí průlom levicových nebo pravicových extremistů? Dopadne referendum podle plánu? Polsko a Maďarsko jsou považovány za černé ovce EU, establishment se hrozí momentu, kdy se v Itálii dostane ke kormidlu Matteo Salvini. Ať si o nejrůznějších evropských kontroverzních stranách a politicích myslíme cokoli, nelze jim upřít jedno, nedisponují ozbrojenou milicí a na rukou nemají nezpochybnitelně krev. V minulých dnech vyhrála v členském státu EU volby strana, o které to neplatí.

Řeč je o irské straně Sinn Féin (My sami). Ta působí v obou částech ostrova, v Irské republice i v Severním Irsku, jež patří Velké Británii. Vznikla jako politické křídlo teroristické nacionalistické organizace IRA, násilně se snažila sjednotit irský ostrov a má na svědomí přes 1700 životů. Řada čelných představitelů strany se na krvavých útocích podílela. Ve volbách 8. února získala Sinn Féin 24,5 %, a těsně tak porazila dvě tradiční irské strany, které se střídaly u moci od založení státu. Strana Fianna Fáil (Vojáci osudu) získala 22,2 % a Fine Gael (Klan Keltů) 20,9 %. Je potřeba dodat, že na počet získaných mandátů vyhrála Fianna Fáil s 38 křesly. Sinn Fein jich obdržela 37, přesto si dělá nárok na sestavování vlády. Fine Gael má 35 mandátů.

Vzestup to byl neočekávaný. Průzkumy ho zachytily teprve pár dní před volbami. Překvapeni byli i sami Sinn Féin. Strana postavila pouze 42 kandidátů, možné maximum bylo 160.

Sinn Féin měla v irské politice dlouho postavení podobné komunistům v České republice. Přestože se ustálila jako pevná součást politické scény, v minulých volbách měla 13,8 %, jakákoli spolupráce s ní byla, kvůli minulosti, naprosté tabu. Sinn Féin je totiž stále neoddělitelně spjata s irským terorismem. Podle zprávy britského ministerstva pro Severní Irsko z roku 2015 se strana stále zodpovídá „armádní radě“ IRA, jak si říká velení této teroristické organizace. Sama strana pokračující napojení na IRA popírá.

Řada vedoucích představitelů strany má temnou minulost. Dlouhodobý bývalý lídr Gerry Adams byl členem nejvyššího vedení IRA, v letech 1977 až 1979 snad dokonce „náčelníkem štábu“ čili hlavním velitelem. Adams sám tvrdí, že nikdy členem IRA nebyl, což je fikce, s níž pracují všechny oficiální orgány. Adams totiž jako jeden z prvních začal vyzývat k politickému řešení konfliktu v Severním Irsku, zavřít ho by tak míru nepomohlo. Adams se vzdal vedení Sinn Féin v roce 2018, ale stále je považován za vlivného muže v pozadí.

Poslanec Sinn Féin Dessie Ellis, který vyhrál v severozápadním Dublinu, zase strávil 10 let ve vězení za výrobu bomb. Uklidnit nervózní pozorovatele nemohlo ani to, že Sinn Féin volební průlom oslavovala zpěvem nacionalistických písní oslavujících IRA a démonizujících Brity.

Staré vraždy však Sinn Féin straší pořád. Nejznámější je případ Jane McConwilleové. Tato vdova a matka deseti dětí byla v prosinci 1972 unesena a zastřelena komandem IRA. Organizace ji neprávem podezřívala z toho, že donáší policii. K účasti na vraždě se přiznala v roce 2010 Dolours Priceová, bývalá členka IRA. Rozkaz podle ní vzešel přímo od Gerryho Adamse. Ten byl v roce 2014 v souvislosti s vraždou zatčen, ale po čtyřech dnech byl bez jakýchkoli obvinění propuštěn.

Kde končí Sinn Féin a začíná IRA?

Panuje celkem oprávněný strach, že pokud se Sinn Féin dostane do vlády, získá přístup k informacím ministerstev vnitra, spravedlnosti a obrany. V rukou bývalých teroristů mohou být velmi nebezpečné. O tom, že straníci budou přijímat rozkazy od vedení IRA, není pochyb. V Severním Irsku se tak již děje. Velkopáteční dohoda z roku 1998, jež ukončila konflikt trvající od 60. let, nařizuje, že na vládě se vždy musejí podílet strany obou znepřátelených táborů. Podle bývalých státních úředníků zástupci Sinn Féin chodili veškerou politiku konzultovat do belfastského sídla strany, kde rozhodnutí vlády schvalovaly stranické šedé eminence. Není úplně jasné, kde končí Sinn Féin a začíná IRA.

Právě angažmá Sinn Féin v Severním Irsku podporovatelé používají jako argument, že nic vážného nehrozí, strana si tam počíná relativně normálně. Jenže severoirská vláda je přece jenom místní samospráva, hlavní bezpečnostní otázky má stále na starosti Londýn. Pokud by se Sinn Féin dostala do vlády v Dublinu, bylo by to něco jiného.

Sinn Féin se od krveprolití v Severním Irsku nikdy nedistancovala. Spíš se snaží o přepsání historie. Konflikt tak prezentuje jako nutné zlo v boji za rovná práva. V poslední době se také snaží o změnu image. Adamse v čele strany nahradila Mary Lou McDonaldová, která nemá temnou minulost ani napojení na IRA. Její zástupkyní a šéfkou severoirské odnože se stala rovněž žena, Michelle O'Neillová, příliš mladá na to, aby se teroristických akcí vůbec zúčastnila.

Celé je to součástí strategie přetvoření strany v moderní levicově-progresivistické uskupení. Strana byla vždy euroskeptická a v programu měla vystoupení Irska z EU, co jiného také od nacionalistů očekávat? Tuto politiku změnila v roce 2016, nyní je proevropská. Strana, která kdysi vznikla jako ochránkyně zájmů katolíků, nyní podporuje stejnopohlavní manželství, potraty a transgenderismus. Pokud sestaví vládu, chce Sinn Féin prosadit zákon, který by umožnil dětem pod 16 let žalovat rodiče, pokud nebudou souhlasit se změnou pohlaví.

Jenže i nové mladé tváře mají problém s napojením na IRA. Členové organizace od složení zbraní v roce 1998 spáchali několik vražd. Většinou nešlo o terorismus, ale o místní vyřizování účtů. Například v roce 2005 byl v Dublinu zabit devětadvacetiletý Joe Rafferty, který bránil před napadením svoji sestru. Odražený útočník se chlubil svým napojením na IRA. Později byl Rafferty zastřelen. Panuje důvodné podezření, že vraždu spáchal bývalý člen IRA a že Sinn Féin o přípravě zločinu věděla, a nezasáhla.

V lednu 2005 byl zase zavražděn v belfastském baru Robert McCartney. Ten se dostal do hádky se skupinkou členů IRA a Sinn Féin, sám přitom prý byl podporovatelem Sinn Féin, potyčka skončila jeho podříznutým krkem. Po vraždě IRA vyčistila bar od všech forenzních důkazů a zabavila záběry z kamer. Přestože v hospodě bylo v ten moment asi 70 lidí, nikdo nepromluvil. Jedna z návštěvnic baru byla Deirdre Hargeyová, další z nových ženských tváří Sinn Féin. V letech 2018 až 2019 starostka Belfastu a nyní ministryně pro komunity severoirské vlády. Ta tvrdí, že onen osudný večer nic neviděla.

Ekonomicky je Sinn Féin jasně na levici. První úspěšnou kampaň, kdy částečně vystoupila z politické karantény, vedla v letech 2014 a 2015 proti zavádění měřičů odběru vody. V Irsku se do té doby neplatilo vodné a stočné, v rámci úsporných opatření po hospodářské krizi se vláda poplatky za vodu snažila zavést. Sinn Féin se zapojila do protestů. Aktivisté fyzicky bránili instalaci měřáků, v Dublinu proti poplatkům demonstrovalo 130 tisíc lidí a 33 % Irů tvrdilo, že bude poplatky bojkotovat. Vláda nakonec od poplatků částečně upustila. Zpoplatněno mělo být pouze „nadměrné“ užívání vody, a i to je neustále odsouváno. Naposled na říjen 2020.

Zde je potřeba hledat důvod nynějšího úspěchu Sinn Féin. Líbivě levicová politika kombinovaná s politickou izolací vytvořila ze strany jedinou pravou opozici irské politiky. Fianna Fáil a Fine Gael jsou programově prakticky k nerozeznání. Hlavní rozdíl spočívá v přístupu ke smlouvě s Brity z roku 1922, na jejímž základě Irsko získalo nezávislost. Ze strany, která dohodu podporovala, vznikla Fine Gael, z odpůrců (vadilo jim především vyčlenění Severního Irska) vznikla Fianna Fáil. Časem se vyvinuly ve standardní politické strany. Obě jsou ekonomicky středopravicové a sociálně liberální. Teoreticky podporují případné sjednocení Irska, prakticky jsou proti, protože by to znamenalo začlenit do téměř pětimilionového Irska asi půl milionu naštvaných probritských protestantů.

Špatná sázka na brexit

Posledních devět let vládla Fine Gael, od roku 2016 menšinově, ale s podporou Fianna Fáil. Ve volbách se tak nemohly proti sobě vymezovat. Premiér Leo Varadkar doufal, že mu vítězství zajistí brexit. Během vyjednávání byl tvrdý a neúprosně hájil irské zájmy proti Britům. Navíc Irsko je na Británii ekonomicky závislé, brexit ho může poškodit. Jenže to se mu vymstilo. Podle exit pollu jen 1 % voličů považovalo za nejvážnější téma brexit, pro 32 % to bylo zdravotnictví a pro 26 % bydlení, dva chronické problémy irského státu. Sinn Féin slibovala postavit 100 tisíc nových domů, zmrazit nájmy na tři roky, srazit náklady na dítě o dvě třetiny a další drahé sociální zásahy. Vše to chce zaplatit pomocí vyšších daní. Populistická politika zafungovala, mladé voliče, u kterých bodovala zejména, temná minulost nezajímá. Můžeme tak zvolení Sinn Féin označit za součást západní protisystémové rebelie, která vynesla do Bílého domu Donalda Trumpa, zařídila brexit a stojí za posilováním populistických stran v Evropě. V Irsku je jediná protisystémová strana uskupení bývalých teroristů.

Úspěch Sinn Féin bude mít jistě dopad i na britsko-irské vztahy. Obnovení bojů nejspíš nehrozí, i podle britských tajných služeb chce IRA dosáhnout svých cílů politicky. McDonaldová však ohlásila, že chce do pěti let referendum o připojení Severního Irska. S tím by museli souhlasit Britové. Otázka je, jaký to bude mít dopad na vyjednávání ohledně obchodní dohody mezi EU a Británií. Nepřátelská irská vláda to může Britům velmi zkomplikovat.

Irsko je tak uprostřed politické krize. Sinn Féin chce sestavit koalici s ministranami. Tento slepenec by však byl vysoce nestabilní. V úvahu proto ještě připadá koalice Sinn Féin s jednou z dalších velkých stran. Fina Gael spolupráci předem vyloučila a naznačuje, že čas v opozici jí prospěje. Fianna Fáil však rychle začala couvat ze svých pozic, že se Sinn Féin nikdy. Poslední možnost je koalice Fianna Fáil a Fina Gael. Přestože několikrát v historii si navzájem podporovaly menšinové vlády, do přímé koalice spolu ještě nikdy nešly. Komentátoři se shodují, že ať vznikne cokoli, nejspíš to nebude mít dlouhou životnost a lze očekávat předčasné volby, ze kterých může vyjít Sinn Féin ještě silnější.