Není pochyb o tom, že válka je pro Ukrajinu existenciální konflikt. Bojuje o své právo existovat jako suverénní stát. Možná to samé se ale týká i Ruska. Rusko je poslední plnohodnotné koloniální impérium v Evropě a invaze na Ukrajinu v podstatě koloniální válka. Nejen protože se snaží dobýt zpět ztracené území, ale protože boje svádějí koloniální vojáci. Na internetu v posledních dnech kolovala mapka ukazující počet vojáků zabitých na Ukrajině v poměru k lidnatosti jednotlivých ruských regionů. Dobře je na nich vidět, že regiony, kde žijí převážně etničtí Rusové, tedy především Moskva a Petrohrad, mají minimum ztrát. Daleké domovy menšin, třeba Burjatsko, Severní Osetie-Alanie nebo Dagestán mají naopak nadproporčně mrtvých. Jistě nemusí jít pouze o etnické rozdělení, ale i sociální.

Ruská armáda je tvořena muži z nejchudších regionů, mezi něž patří právě třeba Burjatsko. Nic to ale nemění na tom, že tyto regiony nadproporčně krvácí. Nakolik je silná jejich loajalita ke Kremlu?

Mimochodem – zajímavé je, že minimální ztráty má i Čečensko. To podporuje tezi, že Kadyrovovi ozbrojenci jsou jen „tiktokoví vojáci“, tedy bojující hlavně na sociálních sítích.

Komentátor Ed West se na svém blogu zamýšlel, proč tato silná identifikace s Liverpoolem a Scouse a vymezení proti angličanství nabralo v poslední době na síle. Jeden z důvodů může být „teorie silného koně“ formulovaná teroristou a slavným politologem Usámou bin Ládinem. Ten prohlásil: „Když lidé vidí silného a slabého koně, přirozeně se jim více líbí ten silný.“ Přeneseno do geopolitiky, čím je země slabší, tím méně s ní okrajová území chtějí mít něco společného.

V případě Británie to znamenalo, že jednotlivé části neměly problém identifikovat se jako „britské“, dokud Spojené království bylo světovou velmocí. Koneckonců Skotové a Irové byli ve správě kolonií nadproporčně zastoupeni. S klesající silou Británie však začal růst irský, skotský, waleský, a dokonce anglický nacionalismus. Nástup Scouse tak může být pokračováním fragmentace britské identity.

Zpět k Rusku. Může něco takového nastat i tam? Podle dostupných zpráv Burjati a další etnika se s Ruskem identifikují a podporují Putina. Jistě v tom napomáhá, že Putinův režim, přes všechny chyby a zločiny, není otevřeně rasistický. Ministr obrany Sergej Šojgu je Tuvan, ministr zahraničí Sergej Lavrov po otci Armén, Vladimir Surkov, bývalý poradce Putina, zase je po otci Čečenec. Menšinám jsou tedy otevřena i ta nejvyšší místa v administrativě. Touha být součástí „silnějšího koně“ v tom také bude hrát roli. Dokonce i za cenu umírání. Pokud si máme vzít znovu historický příklad britského impéria, největší dobrovolnou armádou dějin byla koloniální indická armáda, úhelný kámen britské moci nejen v Asii. Indové v britských službách bojovali od Evropy až po Čínu. Tato loajalita je však podmíněná tím, že Rusko „silným koněm“ zůstane.

Podle Sergeje Sumlenného, v Německu žijícího ruského politologa, regiony, kde nejvíce hrozí odtržení, jsou Tatarstán, Baškirsko a Komijská republika. Jsou to regiony s vlastním etnikem, historií, tradicí a celkem jasně definovanými hranicemi. Sumlenny tak prorokuje rozpad Ruska do 3 až 5 let, pokud prohraje válku na Ukrajině.

Něčeho takového se evidentně začínají obávat evropští lídři. Na webu Politico vyšel článek o uvažování předních evropských státníků. Francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Olaf Scholz a italský premiér Mario Draghi v poslední době mluvili o potřebě „neponížit“ Rusko a o příměří bez nutnosti Ruska se stáhnout na výchozí pozice. Rusku by prý měla být poskytnuta nějaká úniková cesta, nevyřčeným dodatkem je, že Ukrajina by se měla vzdát nějakých území ve prospěch Ruska.

Moskva započala svou existenci jako bezvýznamná kupecká osada v době, kdy Kyjevská Rus byla jasným centrem pravoslavného světa. Pak přišly mongolské nájezdy, Kyjevská Rus lehla popelem a Moskva se díky čilé kolaboraci z Mongoly vyšvihla mezi přední ruská knížectví. Kdyby Putin místo toho, aby obnovil Sovětský svaz, vrátil Moskvu k původní bezvýznamnosti, byla by to vpravdě kosmická spravedlnost.