komentář Petra Holuba

Nejen Šlachta, odchází také Steiner

komentář Petra Holuba
Nejen Šlachta, odchází také Steiner

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V pátek prvního června 2012 zasahovala v centru Ústí protimafiánská jednotka ÚOOZ. Na dotačním úřadě ROP Severozápad pobrala pytle plné papírů a elektronických nosičů a tím zahájila hlavní dějství slavného případu zneužití eurodotací. Šéf zásahu Robert Šlachta vysvětloval, že byl k akci vlastně donucen, ve skutečnosti si chtěl dát ještě načas. Nemohl však jinak, protože jeden ze zaměstnanců dotačního úřadu, Leo Steiner, den předtím oznámil, že celý ROP Severozápad ovládla korupce. Elitní policista musel zabránit tomu, aby úředníci dokumenty skartovali.

Tuto středu se cesty Šlachty a Steinera opět proťaly. Bývalý šéf ÚOOZ a současný náměstek Celní správy Šlachta podal výpověď a definitivně opustil státní správu. Ve stejný den oznámil i Steiner, že končí na místě náměstka Státního fondu životního prostředí. Odešli, protože prý v daných úřadech nenašli podmínky pro kvalitní práci. Na příběhu obou bojovníků s korupcí se ukazuje, jak se za posledních sedm let změnily v Česku poměry.

Před sedmi lety ještě vládlo všeobecné přesvědčení, že je možné úspěšně bojovat s korupcí i mafiemi. Tažení na Severozápadě také skončilo relativním úspěchem. Sám Steiner si tehdy udělal hodně nepřátel, na zakázku místních politiků dokonce proti němu sepsala tehdejší advokátka a současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová trestní oznámení, které ovšem policie záhy odložila. Naopak vedení dotačního úřadu i Ústeckého kraje skončilo letos v červnu před soudem.

Události nabraly obrátky rok a dvanáct dnů po ústecké razii, kdy Šlachta opět provedl zátah, tentokrát na Úřadu vlády. Dospěl totiž už předtím k závěru, se kterým se vůbec netajil, že korupce dosahuje až do nejvyšších politických pater. Vláda Petra Nečase padla a po intermezzu prezidentského kabinetu Jiřího Rusnoka zemi ovládla koalice ČSSD a ANO, jejímž hlavním představitelem je dodnes oligarcha a největší příjemce dotací Andrej Babiš.

Smutek elitního policisty

Boj s korupcí se po nástupu nové garnitury vydal úplně jiným směrem. Šéf ÚOOZ Šlachta se brzy zapletl do konfliktu o kontrolu nad policií mezi vicepremiérem Babišem a ministrem vnitra Milanem Chovancem. V důsledku skončil u policie nejen on sám, ale reorganizací prošel celý jeho útvar. Šlachtův blízký spolupracovník Jiří Komárek se pak bil za Babiše a snažil se prokázat, že kauzu Čapí hnízdo proti němu vymysleli korupčníci z minulých dob. Šlachta byl odměněn postem v Celní správě. Brzy se ukázalo, že jeden z nejlepších operativců v českých bezpečnostních složkách nebude mít na růžích ustláno. Vybudoval sice u celníků kvalitní útvar, který naposled vedl koncem srpna rozsáhlou razii proti pašerákům cigaret, jeho zásluhy však byly přehlíženy. Legendární policista pochopil, že se stal zbytečným, a odešel. Otevřeně svou rezignaci nekomentoval, podotkl však, že proti kriminálníkům devadesátých let dokázala policie bojovat s nepochybným úspěchem, prokázat zločiny bílých límečků je však skoro nemožné.

Autodestrukce svědomitého úředníka

Steiner po neúspěchu v regionální politice našel klidnou práci na ekologickém ministerstvu, ovšem politika si ho našla i tady. Jako jeden z mála státních úředníků se řídil doporučením Evropské komise a pozastavil proplácení dotací koncernu Agrofert, který ovládá premiér Babiš. Těžko mohl předpokládat, že to věrný Babišův nohsled a ministr Richard Brabec nechá jen tak. Bylo zahájeno kárné řízení s odůvodněním, že Steiner o svém kroku informoval veřejnost, a bojovník s korupcí svou funkci raději složil.

Bojovat s korupcí patřilo k dobrým mravům před rokem 2013. K moci se však dostali lidé, kteří protikorupční boj využívali jen jako nástroj, aby ovládli státní exekutivu a rozpočet, případně aby poté vyřídili své konkurenty. Sami protikorupční bojovníci se brzy stali nepohodlnými existencemi na okraji hlavního proudu. Přece jen v nich zůstalo něco z dávného idealismu, se kterým se za starých časů snažili potírat mafiány, a přinejmenším teoreticky od nich hrozilo, že se postaví také proti nové oligarchii. Bojem s korupcí pomohli ke vzniku systému, který korupci povýšil na vládní politiku, a je samozřejmé, že se jich tento systém zbavil.