Do souboje o Pražský hrad se přihlásil odborový předák Josef Středula. Krátce poté, co na odborářském sjezdu potřetí obhájil svůj mandát a vyzval ho k tomu prezident Miloš Zeman. Středula je zatím první adept na prezidentskou funkci, který chce kandidovat nikoli s podporou poslanců a senátorů, nýbrž se získanými padesáti tisíci podpisů. Jejich sběr už pro něj jeho podporovatelé zahájili. Za své hlavní téma v prezidentské kampani považuje obranu před pádem životní úrovně. Ten je v této chvíli nejhlubší v historii České republiky.

Kdy jste se rozhodl být prezidentem?

Poprvé jsem o tom začal uvažovat, když mi bývalý premiér Bohuslav Sobotka v roce 2016 nabízel možnost kandidovat. Tehdy jsem sis vzal čas na rozmyšlenou. Poděkoval jsem za nabídku, ale nepřistoupil jsem na ni. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se nad tím začal zamýšlet, a řešil jsem to doma s rodinou. Rychle a jednoznačně jsem se tehdy rozhodl, že kandidovat nebudu. Být prezidentem není žádná moje dlouhodobá strategie.

Proč jste se rozhodl, že teď do toho půjdete?

Protože přibývalo lidí, kteří za mnou chodili a říkali: Běž do toho. To už mě nenechávalo netečným. Vždycky jsem ale říkal, že pokud neobhájím svůj mandát v čele Českomoravské komory odborových svazů, kandidovat na prezidenta vůbec nemůžu. Zásadní bylo obstát doma. A protože jsem byl zvolen už na třetí čtyřleté volební období.

Jak dlouho před sjezdem jste zvažoval, že jestli funkci obhájíte, do prezidentské kampaně půjdete?

To nebyl jeden moment. Od toho roku 2017 bylo to téma nějak ve vzduchu. Vždycky se čas od času někdo zeptal nebo k tomu něco poznamenal.

Jak velkou roli při vašem rozhodování sehrává současná obtížná doba? Ceny prudce rostou. Životní úroveň se letos propadne nejvíc v historii České republiky…

To nebylo pro mé rozhodování o kandidatuře podstatné. My se v odborech tématu životní úrovně věnujeme dlouhodobě. Bez ohledu na to, že v době prosperity to společnost tolik nezajímalo. Politici se tím zabývat nechtěli. Lidé to moc neřešili. Sociální a ekonomická témata jsou tady pořád. Krize k nim samozřejmě přitahuje výrazně větší pozornost.

Vy jste se jako odbory v posledních letech profilovali na tématu „levná práce“. Upozorňovali jste na to, že u nás jsou dlouhodobě platy výrazně nižší než v bohatších zemích, protože se mezi lidi na platech rozděluje výrazně menší část přidané hodnoty než jinde v Evropě. (Vytvořená přidaná hodnota se vždy dělí na tři části: pro zaměstnance na platech, pro firmy na ziscích a pro stát na daních – pozn. red.) Jak jste v tom boji proti levné práci byli úspěšní?

Lidé nehodnotí vzestup příjmů z globálního hlediska, ale podle svého osobního příjmu. Obzvláště ti, kdo pracují pro mezinárodní firmy, si kladou otázku: Jak to, že dělám stejnou práci, která mé firmě vytváří stejnou hodnotu, a mám třetinový příjem proti svému kolegovi v bohatší zemi? Pro lidi je to z pohledu jejich životní úrovně zásadní otázka. A protože jsme ze své podstaty těmi, kdo chrání zájmy zaměstnanců, tak si přirozeně klademe otázku, jak to udělat, aby se platy našich lidí mohly přiblížit příjmům jejich kolegů v bohatších zemích. Je přece neakceptovatelné, aby jen hraniční čára byla důvodem pro to, jestli ve stejné firmě jsou třetinové, nebo trojnásobně vyšší mzdy. To je pro nás neakceptovatelné. Protože z té konkrétní firmy odchází díky nižším platům zároveň velká část zisku do zahraničí. Ziskovost firem je tady výrazně vyšší než v západní Evropě. (Podle aktuálních dat Eurostatu za čtvrté čtvrtletí roku 2021 se v Česku rozdělovalo na ziscích 43,8 procenta vytvořené přidané hodnoty. Průměr Evropské unie je 41,6 procenta. V Německu to bylo 39 procent, ale třeba v bohatém Dánsku 44,9 procenta. V bohatém Irsku dokonce 73,3 procenta, ve Francii naopak jen 33,2 procenta – pozn. red.) My nechceme nikomu ukrást zisk, ale chceme změnit podíl platů na přidané hodnotě. Podíl platů na přidané hodnotě se mění v čase. Už jsme se dostali skoro na padesát procent vytvořené přidané hodnoty. (Průměr Evropské unie je podle srovnání Eurostatu 60 procent – pozn. red.) Pak to u nás zase šlo ke čtyřiceti procentům. V porovnání s bohatšími zeměmi Evropy je náš podíl na přidané hodnotě nižší. My si myslíme, že je ten podíl toho, co jde na platy, potřeba vytáhnout na úroveň bohatších zemí. Tím pádem tu přidanou hodnotu, která se tady vytvořila, nevyvedete za hranice, ale rozdělíte ji mezi lidi. Tím celkově pomáháte ekonomice.

Máte dojem, že jste s bojem proti levné práci uspěli?

Náš tlak na vyšší podíl platů na přidané hodnotě nepomáhá jen růstu životní úrovně. Zároveň tlačí i na zvyšování produktivity v ekonomice.

Čím?

Když vyděláváte na levné práci, nic vás netlačí do technologických inovací, které vedou k růstu produktivity práce. Kdyby ten tlak nebyl a rozhodovali jen šéfové firem, nebudou do zvyšování technologické úrovně a inovací tolik tlačeni. Je snadné si říct: Práce je levná, ziskovost máme dostatečnou, tak sem žádné technologie nedáme, dokud takhle budeme moci fungovat.

Jaký podíl na přidané hodnotě je váš cíl?

To se liší obor od oboru. Celkově bychom se chtěli významně přiblížit k hodnotě padesáti procent přidané hodnoty, která půjde na platy. A v dohledné době ji překročit. Bohužel se to teď zase zhouplo směrem dolů a aktuálně je to někde kolem 45 procent.

Dnes ale rostou ceny výrazně rychleji než platy. Životní úroveň se propadá.

To přece není jen věc inflace. V každé firmě, kde se vyjednává o platech, je situace jiná. Jsou přece firmy, kterým se velmi daří. I takové, kterým se velmi dařilo za covidu. I současná válečná situace dává některým oborům a firmám příležitost vydělávat. Jsou tady firmy, které mají prokazatelně vysokou míru zisků. A nemají problém zvednout lidem platy tak, aby se jim nesnížila životní úroveň. To neznamená, že voláme po tom, aby se celý zisk rozdělil na platech. Na to jsme nikdy netlačili. Netlačíme na navyšování platů. Jen na to, aby se lidem udržela životní úroveň. Nevoláme po zvyšování kupní síly platů. Chceme zachování kupní síly. Což vůbec nebude jednoduché.

Nový guvernér České národní banky Aleš Michl nám právě oznamuje, že máme s vysokou inflací počítat na dva roky. To znamená udržet dvouciferný růst platů, aby se nepropadla reálná kupní síla.

Inflace snad nebude tak vysoká celé dva roky. I majitelům firem jde o to, aby fungovala. Proto je potřeba na individuální úrovni posuzovat, kdo si může dovolit o kolik platy zvednout.

Váš zásadní argument bude, jaký podíl přidané hodnoty jde v konkrétní firmě na platy a jaký na zisk?

Ano. Je to opravdu potřeba posuzovat zcela individuálně. Firmám se zdražily vstupy. Nejen energie, ale i další suroviny, součástky. Všechno se promítlo do nové ceny, která je vyšší. Promítla se do ní i marže té firmy. My nevidíme důvod, proč by se do nové, vyšší ceny neměla započítat i vyšší cena práce. Proč tou jedinou cenou, která by měla být poražena, je cena práce? Situace je ale jiná u stavební firmy a u firmy vyrábějící pokročilé zbraňové technologie. Některé obory mohou být zcela paralyzovány přetrháním globálních obchodních řetězců. Tam je také potřeba volit úplně jiný přístup.

Co bude tématem prezidentské kampaně?

Podle mě by měla být o budoucnosti České republiky a její kondici.

To zní hodně obecně. Když před pár týdny volili prezidenta Francouzi, kampani naprosto dominovalo téma kupní síly a životní úrovně.

U nás to bude úplně stejné. U nás se to nebude jmenovat kupní síla, ale chudnutí a snižování životní úrovně. Občany určitě bude v kampani zajímat, jak se kandidát bude stavět k rozhodování vlády v poslední době a k ochraně životní úrovně lidí.

Klíčovým problémem je prudké zdražování energií. To žene nahoru všechny ostatní ceny. Co byste dělal, kdybyste v této chvíli byl premiérem České republiky?

Okamžitě bych si pozval všechny, kdo o cenách energií rozhodují. Příslušnými resortními ministry počínaje, šéfy velkých energetických firem konče. Chtěl bych si udělat komplexní obrázek o tom, co se skutečně děje a co se dá dělat. Po důkladné analýze bych se díval, co se s tím dá dělat. Máte tady nástroje, které se dají využít. Například zákon o věcně usměrňovaných cenách.

Začal byste regulovat cenu elektřiny?

Těch cest je víc. Ceny překročily veškerá očekávání. A to lidé ještě konečný nárůst ve svých účtech nevidí. Stát by se měl snažit ochránit ekonomiku a občany i firmy před dopadem vysokých cen energií. Jakmile to nedělá, kolaps může být opravdu zlý.

Dal byste přednost plošnému zastropování cen elektřiny před selektivními kompenzacemi?

Musí to být kombinace. Nedá se to řešit jedním způsobem.

Když cenu elektřiny zastropujete, už nepotřebujete selektivní kompenzace.

To není jen problém ceny elektřiny.

Zkusme to teď oddělit. Elektřinu si umíme vyrobit sami, nemusíme ji dovážet. Na rozdíl od plynu a ropy.

Ale i u elektřiny jsme součástí nějakého prostoru. Propojených dodávek a obchodů. Jsme součástí evropského trhu s elektřinou, který není nijak oddělen. Ani nebude oddělen. Je potřeba, aby byl stabilní celý evropský systém, nejen ten v České republice. Nemůžeme se tvářit, že nás v této chvíli nezajímá stabilita dodávek v jiných zemích. I nás se to bude týkat. Teď si elektřiny vyrábíme dost, jsme vývozci. Ale třeba do budoucna nebudeme.

V Evropě jsou ale země, které cenu elektřiny zastropovaly. Dnes se na trhu prodává MWh za 220 eur, Francie ji ale zastropovala na 46,8 eura za MWh, Slovensko na 61,3 MWh. Udělaly to i další země od Polska po Španělsko. Česká vláda o zastropování ceny uvažuje.

Ale česká vláda v té věci nedělá už několik měsíců vůbec nic. Místo toho přišla s helikoptérovými penězi. To je vážná věc. Nejsem si jist, že vláda ví, co chce dělat. Místo toho, aby celou dobu připravovala kroky na ochranu obyvatel včetně podnikatelů, neudělala vůbec nic. Ani nevede seriózní debatu se zainteresovanými aktéry. Ve chvíli, kdy tady může být vážně narušen sociální smír, nemám žádný dojem, který by mě uklidňoval, že vláda připravuje nějakou strategii. Konkrétní kroky, které budou zveřejněny v konkrétním termínu. O ničem takovém nevím.

Jednali jste o cenách elektřiny na tripartitě?

Jasně.

A co z toho vzešlo?

Průtokový ohřívač. Jedním uchem si to vyslechli, druhým to pustili ven.

Vláda vám nepředložila žádné konkrétní návrhy, co bude s cenami elektřiny dělat?

Ne. Poslední tripartita byla v dubnu před naším sjezdem. My jsme své návrhy přinesli. Vláda nemá žádnou strategii, co v krizi dělat. Řekli jsme: Je potřeba připravit strategii hospodářského růstu. Ptali jsme se, jestli má vláda scénáře, které mohou nastat v případě zastavení dodávek některých surovin z Ruska. S žádnou strategií jsme nebyli seznámeni. Žádali jsme, stejně jako zástupci zaměstnavatelů, abychom takovou strategii dostali. Zatím jsme nic neviděli. Chtěli jsme, aby se využilo zákona o cenách. Aby vláda začala s těmi cenami něco dělat. To není zastropovat cenu. I když se to nakonec bude kvůli otálení muset udělat. Myslím, že už se tomu blížíme.

Je správné cenu elektřiny zastropovat?

Teď už není moc jiných možností. Máme ale ještě k dispozici mezikrok. Tím je věcně usměrněná cena. Máme na to zákon o cenách z roku 1990. Používáme ho například u vody. Myslíme si, že je to jeden z mezistupňů, který nestanovuje horní cenu, ale ovlivňuje náklady, které se do té ceny mohou započítat. Z jednání mám ale dojem, že vláda směřuje k zastropování ceny. Ale to zdražování se dalo čekat. Už v roce 2019, když jsme viděli Green New Deal, jsme na tripartitě varovali Babišovu vládu před velkým zdražováním. Osobně jsem vystoupil a žádal dvě věci. Samotný Green Deal varoval před energetickou chudobou. Že se na to mají vlády připravit. Žádal jsem Babišovu vládu, aby se na to připravila. To jsem v té chvíli ještě nevěděl, že energetický regulační úřad na to vládu upozornil už v roce 2018. Dřív než Green Deal v Bruselu v roce 2019 schválila. Z Green Dealu bylo také jasné, že se zdraží všechny vstupy do ekonomiky. Bylo zřejmé, že ty ceny musejí růst.

Současné zdražování jsme mohli čekat hned po schválení Green Dealu Andrejem Babišem 16. prosince 2019?

To bylo zřejmé. Když dnes slyším, že někdo říká, že za všechno je zodpovědná nová vláda, oponuji, že opravdu není.

Co vám na to tehdy Andrej Babiš říkal?

Jen to vyslechl. To bylo vše.

Výhradní pravomocí prezidenta republiky je jmenování bankovní rady České národní banky. Miloš Zeman teď jmenoval novým guvernérem Aleše Michla. Vybral byste si ho také?

Pro mě byl jednoznačným favoritem současný viceguvernér Marek Mora.

Co je jeho přednost proti Aleši Michlovi?

Obrovská erudice a zkušenost. Nejen z bankovní sféry, ale i z veřejného sektoru. On moc dobře ví, jaká mají rozhodnutí banky vliv na celou veřejnou sféru. Má obrovský přehled o evropské agendě a vývoji v Evropě. Pro mě je to významný předpoklad pro to, aby dokázal předvídat. Proto by pro mě byl nejlepším guvernérem v této chvíli Marek Mora. Nejsem ale ten, kdo o tom měl jakékoli právo rozhodnout.

Aleše Michla byste jmenoval do bankovní rady?

Znám Aleše Michla už dlouho. Ještě v době, kdy působil v soukromém sektoru, když měl investiční fond. Jevil se mi jako dynamický chlapík, kterého to baví, který chce ve financích něčeho dosáhnout. On je poměrně velký extrovert, který je schopen pracovat s daty o ekonomice a prezentovat je. Vždycky se mi to docela líbilo. Měl neortodoxní přístup k tématům, kterým se věnoval. Co se týká České národní banky, je to pro mě velmi konzervativní instituce už z principu. Ze zákona. Zástupce centrální banky má právo chodit na vládu. Stejně jako zástupce vlády na jednání bankovní rady. Škoda že se to tady moc nevyužívá.

Měli by to dělat častěji?

Z mého pohledu by měli chodit pravidelně. Ne proto, že by měl guvernér ovlivňovat jednání vlády. Myslím si ale, že jsou situace, kdy by tam měl požádat o slovo a říct: Toto vaše rozhodnutí může mít takový a takový efekt. Zemi by prospělo, kdyby byly kroky vlády a centrální banky sladěné. Bankovní radu nemůže nikdo ovlivnit. Fiskální a měnová politika by ale měly fungovat v souladu, aby to prospívalo české ekonomice.

Kdo je pro vás inspirací v prezidentské roli?

Velmi se mi líbí, jak funkci vykonává rakouský prezident Alexander van der Bellen. On je takový lidsky civilní a milý. Je to člověk, který chodí mezi lidi. Snaží se jim být blízko a oni mu naslouchají. Chci úřadu prezidenta vrátit hodnotu slušnosti, korektnosti, ochrany poctivých lidí. Poctivost by měl být základ.

Zahájil jste už sběr 50 tisíc podpisů na prezidentskou kandidaturu?

To se tak hezky spontánně zahájilo, že ani nemůžu říct, že jsem to zahájil. Přirozeně jsem se dostal do víru událostí. Mí spolupracovníci už sbírají podpisy. Teď neumím říct, kolik jich už máme.

Překvapila vás silná podpora od Miloše Zemana? Čekal jste ji?

Stejně tak silně mě podpořil Miroslav Kalousek a spousta jiných. Ne. Takovou podporu jsem nečekal, ani od jednoho z nich. Jak zrovna oba dva tyto pány známe, tak víme, že se nedají nijak ovlivnit ani manipulovat. Oni jsou sví. Svými zůstanou. A usoudili sami, že mě podpoří.

Jaký máte vztah s Milošem Zemanem?

Myslím, že přátelský. Pana prezidenta vidím tak jednou za půl roku.

Máte už připravený tým na kampaň?

Musím už o něm začít uvažovat. Mám pár spolupracovníků, kteří mi nabídli pomoc. Klíčovým člověkem je teď pro mě Miroslav Sklenář. Bývalý prezidentský protokolář Václava Havla i Václava Klause a Miloše Zemana. Jsme osobní přátelé, je to hrozně fajn člověk.