Slovensko se dostalo do nejvážnější krize, jakou kdy vláda Roberta Fica zažila. Vyvolala ji nepochopitelná vražda Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. K odstoupení, předčasným volbám nebo alespoň k rekonstrukci vlády ho vyzývají všechna zavedená slovenská média, opozice a nakonec tak učinil i prezident Andrej Kiska. Ten dokonce ve svém nedělním vystoupení prohlásil, že by premiér Fico měl k rekonstrukci vlády přistoupit, ať už k vraždě mladého slovenského novináře a jeho dívky došlo z jakéhokoli důvodu. Tuhle příležitost si nenechal ujít Robert Fico, využil prezidentovy nepochopitelné formulace a nepřímo ho následně obvinil ze spiknutí osnovaného s nejbohatším aktivistou na světě Georgem Sorosem.

Pro jakéhokoli pozorovatele zvenku se vývoj událostí musí jevit jen jako souboj o moc, ke kterému se stala záminkou brutální vražda. Její vyšetření a objasnění jejího motivu se zdá, alespoň z pohledu vnějšího pozorovatele, jako klíčové. Pro pozůstalé po dvou mladých lidech, ale i pro slovenskou společnost. Ta vražda se odehrála v nějaké společenské atmosféře, jež na Slovensku vládne, a nepochybně ke krizi přispělo i prohlášení tamního policejního prezidenta, že smrt dvou mladých lidí může souviset s výkonem novinářské profese Jána Kuciaka. Slovenská společnost je naplněna vzájemnou nedůvěrou, podezřením z rozsáhlé korupce, kterou kryje nebo se na ní přímo podílí reprezentanti nejsilnější vládní strany premiéra Fica. Jisté je, že tato krize nebude tak rychle překonána. Opozice nepoleví a Fico se jen tak nevzdá.

Ale co si budeme povídat, nijak růžově se to nevyvíjí ani v českých zemích, možná právě pro tu slovenskou spojku. Plán na vytvoření vlády Babišova hnutí ANO se sociálními demokraty se rozplývá pro evidentní odpor poslanců kolem bývalého předsedy strany Bohuslava Sobotky. Andrej Babiš se bude opírat o svou stávající, zatím oficiálně nepřiznanou koalici s komunisty a Okamurovou SPD. Varianta Babišovy menšinové vlády, kterou tyto dvě formace z okraje politického spektra budou podporovat za fleky ve státní správě a s několika (mluví se o čtyřech) nepřiznanými nominanty ve vládě, se těší přízni prezidenta Miloše Zemana. Ten je momentálně nejsilnějším hráčem partie a rozdává karty. Miloš Zeman stejně moc nepočítal s variantou, že se mu podaří tah se sociálními demokraty, proto se chystá adoptovat SPD a Tomia Okamuru, jenž je prezidentovým nepokrytým obdivovatelem. Jaké plody kolaborace ANO, KSČM a SPD přináší, jsme viděli minulý pátek, kdy byl do čela komise pro kontrolu GIBS zvolen komunista přezdívaný Mlátička z Národní třídy Zdeněk Ondráček. To vyhnalo několik desítek tisíc lidí do ulic velkých měst. Není to špatný začátek pro společenskou krizi, doufejme jen, že opozice bude schopna hájit demokraticky smýšlející veřejnost před komunisty, bývalými estébáky a populisty s extremistickými rysy.