Ze světa zdejšího odešel vzácný člověk a úctyhodný muž. Poslední říjnový den zemřel ve věku 92 let profesor Rudolf Zahradník. Přední český vědec, dlouholetý předseda Akademie věd a zakladatel české kvantové chemie.

Profesora Zahradníka jsem měl možnost poprvé potkat někdy před patnácti lety při pravidelném setkávání lidí různého zaměření, povolání a názorů, která pořádal ve svém bytě Vladimír Dlouhý. Byl jsem tam ještě iuvenis, profesor Zahradník doyen a spolu s dalšími osmi či deseti lidmi jsme patřili ke stabilní sestavě někdy hodně vyhrocených diskusí na různá, tehdy důležitá témata.

Když se setkání přeneslo z Anenského náměstí na Zbraslav, vozil jsem v pozdní večery pana profesora domů na Letnou, kde celý život žil. Měl jsem tak příležitost ho blíže poznat a postupně došlo k nečekané chemické reakci mezi ušlechtilým vědcem a temperamentním šéfredaktorem.

Ani už nevím jak, slovo dalo slovo, a já mu řekl, že bych rád udělal rozhovor s Angelou Merkelovou. Věděl jsem totiž, že profesor Zahradník byl v osmdesátých letech jejím – a jejího muže Joachima Sauera – učitelem a mentorem. „Milerád to pro vás udělám, mladý příteli,“ řekl.

Vzal čtvrtku papíru s hlavičkou čestného předsedy Akademie věd, perem napsal „Liebe Angela“ a pak několik vřelých slov, která jsem si ani nezasloužil, podpis „Rudolf“. Dopis mi podal, ať ho nechám doručit do Berlína. Byl jsem tehdy šéfredaktorem Lidových novin, které vlastnilo německé vydavatelství z Düsseldorfu, šéfredaktor Rheinische Post tak předal dopis na kancléřství.

Za čtrnáct dní se mi ozval státní tajemník Seffan Seibert, že mne německá kancléřka v Berlíně přijme. Naši němečtí vydavatelé zírali a nebyli schopni pochopit, jak se něco takového mohlo podařit. Angela Merkelová individuální rozhovory poskytuje i velkým domácím médiím jen zcela výjimečně. Byl to výraz síly osobnosti Rudolfa Zahradníka, jehož si Angela Merkelová mezi Čechy vážila nejvíce. Jezdila za Rudolfem Zahradníkem do Čech inkognito u příležitosti všech jeho významných životních jubileí.

Žáků a následovatelů, kteří chovají úctu a vděčnost k Rudolfu Zahradníkovi podobně jako Angela Merkelová, je samozřejmě mnohem více a nejsou to jen lidé z jeho oboru. Vážil jsem si ho a obdivoval jeho bystrost úsudku a vitalitu v jeho osmdesátých letech života, kdy se hodně věnoval kvalitě systému vzdělávání. I po skončení našich setkání na Zbraslavi jsem se s ním snažil potkávat v Ústavu fyzikální chemie v pražských Dejvicích, kam docházel i v tomto pozdním věku, nebo u něho doma na Letné. Později jsme si každý rok aspoň jednou telefonovali. Naposledy to bylo před měsícem, ale telefon už nikdo nezvedal.

Rudolf Zahradník se narodil do rodiny důstojníka československé armády, za války byl členem tajného skautského oddílu vedeného Jaroslavem Foglarem a těžce nesl německou okupaci, ale nevinil všechny Němce. Vystudoval fyzikální chemii a kvůli nevhodnému rodinnému původu se dlouho nemohl věnovat pedagogické práci, i proto, že se komunistickému režimu nepodvolil. Řádným profesorem se totiž stal až po roce 1989 a stanout v čele Ústavu fyzikální chemie ČSAV mohl až po pádu totalitního režimu v roce 1990. Věnoval se kvantové chemii, což je obor, který „využívá kvantovou mechaniku k řešení chemických problémů“. Od roku 1993 stál osm let v čele Akademie věc a spoluzakládal českou Učenou společnost.

Rudolf Zahradník byl skutečně tím, kdo naplňuje význam slov šlechtic ducha, byl příslušníkem české intelektuální aristokracie. Renesanční člověk, exaktní vědec s hlubokým zájmem o společnost a umění. Muž znělého hlasu s působivým projevem a charismatickým vystupováním. Člověk víry a pevných morálních zásad. Zaslouženě dostal od Václava Havla vysoké státní vyznamenání a od papeže Jan Pavla II. vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice za přínos v oblasti humanitní a kulturní.

Čest jeho památce.