Fidesz je pro vítězství ochoten obětovat i rozpočtovou rovnováhu, kritizuje prof. András Inotai

Evropa Orbána tolerovala příliš dlouho

Fidesz je pro vítězství ochoten obětovat i rozpočtovou rovnováhu, kritizuje prof. András Inotai
Evropa Orbána tolerovala příliš dlouho

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Většina maďarské opozice a odporu vůči vládě Fideszu a speciálně vůči Viktoru Orbánovi se soustřeďuje v Budapešti. Profesor András Inotai je typický zástupce této skupiny. Ve své dlouhé kariéře byl coby expert po nějakou dobu spjat s postkomunisty a pracoval na přijetí do EU, současně má bohaté akademické kontakty do zahraničí, kde opozice vůči Orbánovi neustále hledá oporu. Bezprostředně před rozhovorem přišla zpráva, že koalice Fideszu a malé křesťanskodemokratické strany získala ještě jedno křeslo započítáním lístků od Maďarů ze sousedních zemí. Pro Inotaie důvod k emotivnímu soudu, že to je velká ostuda Orbánova režimu.

Proč je to ostuda?

Protože není Maďar v zahraničí jako Maďar v zahraničí. Například v Británii žije 100 tisíc maďarských expatů a tato vláda pro ně napříč celou Británií zřídila tři volební místnosti. Pro srovnání: Bulharů je v Británii 205 tisíc a mohou volit na 62 místech. Drtivá většina z 500 tisíc Maďarů, kteří pracují na Západě, je proti Orbánovi. Ale volit jich pak nejde ani 15 procent. A teď si to porovnejte s maďarskými menšinami v okolních zemích. V Rumunsku, Srbsku, na Ukrajině – nikoli na Slovensku, slovenská vláda to zcela správně nedovoluje – mohou menšinoví Maďaři na rozdíl od expatů na Západě volit korespondenčně. Z Rumunska přišlo letos 220 tisíc hlasů v obálce, samozřejmě bez patřičné kontroly, a 95 procent z nich pro Fidesz. Dohromady hlasy od maďarských menšin daly Orbánovi jeden mandát navíc. Řeknete: Ve 199členném parlamentu to nehraje roli. Hraje, kvůli ústavní většině. Teď je vláda těsně nad ní. Je to ovšem i hezký příklad jejich nestydatosti. Etničtí Maďaři za hranicemi u nás smějí hlasovat, zatímco maďarští občané na Západě, jejichž vazba na Maďarsko je mnohem silnější, lidé, kteří se většinou chtějí po čase vrátit domů, těm se hlasování ztěžuje, jak jen to jde.

Volební systém je jedna z věcí, které se Orbánovi v zahraničí hodně vytýkají.

Vytýkají se mu málo. Volební systém je jedna z našich nejkřiklavějších lží. Začali ho ve svůj prospěch předělávat před deseti lety a já se jenom můžu ptát, proč EU dávno toto výrazné narušení vlády práva neodhalila. Podívejte, pro Fidesz teď hlasovalo 2,7 milionu Maďarů. Dostali 53 procent při 70procentní účasti. Pět milionů oprávněných voličů hlasovalo proti nim, nebo pro ně aspoň nešlo hlasovat. Jak mohou dostat dvoutřetinovou většinu? Tohle je horší než korupce, zpronevěra peněz, horší než předělávání justice k obrazu svému. Machinace s volebním systémem považuji za naprosto zásadní porušení základních evropských pravidel. Další problém je ten, že volební okrsky byly několikrát překreslené tak, aby to vyhovovalo konzervativcům. Konečně speciálně u těchto voleb si velké množství voličů zařizovalo volební průkazy, aby mohli volit jinde než v místě svého bydliště. Proč? Že by tolik lidí mělo naléhavé změny ve svém programu? Ne, byl to samozřejmě organizovaný manévr, jak v nejistých okrscích pojistit vítězství vládního tábora.

Hrála podle vás v Orbánově úspěchu podstatnější roli vládní média?

Určitě. Na venkově opoziční noviny často ani neseženete. Lokální tisk je provládní. Na venkově dokonce ani nechytíte některé televize, jen tu veřejnoprávní.

Co RTL? Ta je přece naladěná opozičně a vysílá celostátně.

Jenže leckde riskujete, že když sledujete RTL a někdo to zjistí, přijde trest. Na venkově spousta lidí pracuje jako veřejní zaměstnanci, mají uzavřenou smlouvu řekněme na tři měsíce a pracovněprávně jsou skoro bez ochrany. Takovým lidem starosta ani nemusí explicitně sdělovat, koho volit. Někdy rovnou dostanou vyplněné hlasovací lístky. Na severovýchodě země, kde máme obce s vysokým podílem Romů, jsou případy, kdy se za správně vyplněné lístky dává hotovost. A podobně.

Uplácel Fidesz voliče také klasickým, tedy legálním způsobem?

Možná jste zaregistroval, jak v únoru dostali důchodci extra jeden měsíční důchod navíc. Rodinám s dětmi se vracela daň z příjmů, kterou státu odvedli loni. Bonus pro vojáky a policisty pro příští rok přišel mimořádně už letos. Kolik asi taková politika zajistí vděčných voličů? Jenže ti lidé budou za rok v únoru opět očekávat extra příspěvek, a žádný nepřijde. Vláda to udělala navzdory tomu, že tím vytváří ohromnou rozpočtovou nerovnováhu. Rozpočtový deficit je daleko větší, než se oficiálně přiznává. U půjček od Evropské centrální banky, které mají nízký úrok a splatnost třicet let, Orbán tvrdil, že nebudeme přistupovat na dluhové otroctví. A pak se loni obrátil na mezinárodní banky, od kterých získal úvěry skoro za šest miliard dolarů a za horších podmínek než od ECB. A z těchto peněz zafinancoval volební dárečky. Politicky to asi bylo pochopitelné, byť nemorální. Ale hlavně to je totálně nezodpovědné hospodářsky.

V jakém stavu je maďarská ekonomika po jedenácti letech vlády Fideszu?

Zoufalém. Tím nemyslím jen rozpočet, ale i strukturu ekonomiky. Za těch jedenáct let se fakticky nepodařilo – ať už s mezinárodním, nebo maďarským kapitálem – vytvořit konkurenceschopné domácí firmy. A zahraničnímu kapitálu se podbízíme lacinou pracovní silou. Mám obdivovat stlačenou mzdovou hladinu v Maďarsku? Ne, mně by dělala radost slušně placená místa, práce, při níž vzniká vysoká přidaná hodnota. Ale Orbán je na nízkou mzdovou hladinu pyšný. Nevím o jiné zemi v Evropě, kde by se z peněz daňových poplatníků podporovaly zahraniční firmy, které tu akorát provozují ekologicky škodlivou výrobu, z hliníku a podobně.

V tom kontextu jsou asi důležité peníze z unijních fondů.

Evropská komise teď konečně nastartovala proces proti Maďarsku, nikoli proti Polsku, jen proti Maďarsku, ačkoli může trvat šest až osm měsíců, než dojde k prvním nálezům. Ale ano, tady jde o to, jestli Orbán bude mít přístup k unijním penězům. Brusel může pozastavit platby, Budapešť naopak může vetovat unijní embargo na dovoz ruského plynu a ropy. Ve vztazích s EU čekám v následujícím volebním období hodně střetů. Orbán není typ, který by měl zájem o kompromis. Jeho metodou je útok, útok, útok do posledního dechu.

Poslední rok to tedy spíš dělá dojem, že Komise útočí na Orbána. Bylo chytré, když loni Komise a řada evropských politiků začaly Maďarsku hrozit trestem za to, že si dovoluje regulovat LGBT agendu na školách, a dokonce ve školkách?

Ale ne, to současná vláda vymývá dětem, školákům, všem lidem mozky! Mentálně je dnes velká část maďarské společnosti nastavena daleko hůř, než jak na tom mentálně byla koncem 80. let. Já jsem nikdy nebyl členem partaje, před změnou režimu ani po ní, a přesto jsem za starého režimu směl normálně pracovat, doma i v zahraničí, normálně mi byla umožněna mezinárodní spolupráce. Žádný problém. V druhé půli 80. let, kdy už začalo být jasné, že se starý zkažený socialismus nedá udržet, lidé nevěděli, co budoucnost přinese, ale věděli, že dosavadní systém nepřežije. A byli mnohem otevřenější neznámé budoucnosti, neznámému světu za hranicemi než dnes. Dnes se nenávidí. Dnes musíte najít a naservírovat veřejnosti nepřítele, kterého lze nenávidět. Ať je to Soros, ať je to Evropská komise, opoziční strany, genderové skupiny. Je to mentální nemoc. Naši kolektivní mentalitu bude jednou potřeba dekontaminovat, a to zabere určitě půl generace, nejmíň. Tudíž nejsem velký optimista ohledně toho, jak si Maďarsko globálně, ale i na evropské úrovni v 21. století povede.

Na druhou stranu se Fidesz pokouší vytvořit jakýsi globální proud národního konzervatismu. Bude teď o to Orbán znovu usilovat, když dostal další čtyři roky? Bude mu to Evropská unie tolerovat?

Nevím. Kdybych já byl Evropská komise, býval bych nepřipustil vymýcení právního státu v Maďarsku, ne až teď, hned od roku 2014 bych to netoleroval. Ptáte se na Orbánovy mezinárodní snahy. Určitě tu choval, asi dál chová určité naděje. Pokud by síly jeho ražení ve světě uspěly, nečeká nás myslím poklidná éra. Naštěstí i ve střední Evropě zažíváme porůznu i pozitivní vývoj, docela se mi líbí nová vláda v Německu. Důležité budou samozřejmě prezidentské volby ve Francii. Jestli to náš svět chce ve zdraví přežít, hlavně malé země musejí být velmi otevřené. Orbán se už v minulém volebním období pokusil o vznik krajně pravicové frakce v Evropském parlamentu, která by zahrnovala Le Penovou, Salviniho, španělské populisty... a která by byla velká tak, že ji nepůjde ignorovat. Neuspěl. V europarlamentu Fidesz odešel z klubu Evropské lidové strany. Dodnes nevstoupili do jiné frakce, vznášejí se ve vzduchoprázdnu. Orbán to zkoušel, zkouší i s Trumpem. Asi víte, že americká krajní pravice měla letos svůj každoroční sjezd mít poprvé v Evropě, totiž v Budapešti (jde o každoroční Konferenci konzervativní politické akce, CPAC, pořádanou Americkou konzervativní unií – pozn. red.) První termín byl 25. a 26. března, potvrzena byla účast Mikea Pence a šuškalo se, že se objeví Donald Trump. Potom náhle, bez vysvětlení, tu konferenci odložili na konec května. Proč, nevím, mohu jen spekulovat. Možná ani Orbán nechtěl riskovat útoky, že se týden před volbami globální ultrapravice schází v Budapešti, že mu to dá maďarská opozice sežrat.

Asi i v Bruselu nebo v Berlíně by to brali jako provokaci.

Ano. Jako čistou provokaci. Jak dlouho Orbán může provokovat, co se stane, až si uvědomí, že jeho manévrovací prostor v EU nejen že může být zúžen, ale úplně zrušen, toť otázka. Jsou spekulace, že konečným Orbánovým cílem je vyvést Maďarsko z EU. Nikdy to ani on, ani jeho okolí takhle neřekli, naopak. Jenže řada jeho kroků jako by šla tímto směrem. Viktor Orbán je dnes kompletně izolovaný, dokonce ani ve středovýchodní Evropě se s ním nikdo nebaví.

Čímž se dostáváme k Visegrádské skupině.

Před několika lety jsem o Visegrádu psal pro jeden anglosaský magazín a končil jsem hříčkou, že V4 by mohla být spíš zkratkou pro Vakuum čtyř. Po vstupu do EU v roce 2004 jsme ve Visegrádské skupině spolu příliš nemluvili, ačkoli tehdy by bývalo šlo dělat společné projekty v infrastruktuře za unijní peníze. Přímo se nabízelo stavět koridory od severu k jihu, vlakové, dálniční, energetické. Dopadlo to tak, že nakonec se toho nechopila V4, ale Čína, do jisté míry. Číňané stavějí novou železniční trať Bělehrad–Budapešť. Asi z toho projektu moc nepovstane, je hodně nákladný. Číňané měli představu propojit Řecko, kde ovládají přístav Pireus u Athén, a Balkán s Budapeští. Případně že budou vozit komodity do Černé Hory, odkud by do Bělehradu vedli dálnici. Pak, aniž by se o tom mluvilo příliš nahlas, by se to celé protáhlo až do Pobaltí, ne-li do Finska. Geopoliticky samozřejmě výstavba severojižních spojnic dává smysl. Podívejte se na mapu Evropy, uvidíte spoustu ekonomických a dopravních tepen ze západu na východ, ale od severu na jih máme jen dvě: ze Skotska do Gibraltaru a ze Švédska na Sicílii.

Polsko usiluje o Trojmoří, jak říká propojení severu s jihem, které by bylo položené o něco východněji. Takže polský plán tu bude uskutečňován za čínské peníze?

Ne. Na takovém čínském projektu by nespolupracovalo ani Polsko, ani pobaltské státy – viz nedávný konflikt mezi Litvou a Čínou (Čína v únoru zastavila dovoz masa, mléčných výrobků a piva z Litvy jako odvetu za to, že ve Vilniusu bylo otevřeno zastoupení Tchaj-wanu – pozn. red.). Čínská nová hedvábná stezka, známá jako Belt and Road Initiative, to byl vždycky nejistý projekt, už proto, že se tu počítalo s Afghánistánem nebo Ukrajinou, a to dnes není životné. Mimochodem vázne i polské Trojmoří, každá ze středovýchodevropských zemí si to chce dělat po svém. Prostě z čínských představ v naší části Evropy zatím zůstává nákladní železnice Bělehrad–Budapešť, stavěná za čínské peníze, které si ale naše vláda od Číňanů musela půjčit. Chápete to? Za mnou kdyby někdo z Číny s podobným nápadem přišel, ptal bych se, kolik za svůj souhlas můj stát dostane zaplaceno, ne že za to ještě bude muset platit. Je to naše sebezotročení.

Přežije visegrádská čtyřka?

Pozoruji velkou propast mezi Českou republikou a Slovenskem na jedné a Maďarskem na druhé straně ve věcech právního státu, svobody médií a vztahu k Evropské unii. Druhá velká propast uvnitř Visegrádu se otevřela mezi Maďarskem a Polskem, samozřejmě kvůli Rusku a NATO. Jinak Česká republika je z Visegrádu jediná, která nemá žádnou vnější hranici EU, jste obklopeni samými členskými státy. Polsko, Slovensko i Maďarsko mají hranici s Ukrajinou, Polsko navíc s Běloruskem. A zase Maďarsko je z celé čtyřky jediné, kdo přímo hraničí se zeměmi západního Balkánu. Umíte si představit, že V4 dokáže iniciovat rozšíření o západní Balkán? Maďarsko je dnes v Evropské unii považováno za jediný členský stát, který schválně a vědomě podrývá Unii zevnitř za spolupráce s Ruskem. A jestli Maďarsko začne tlačit na přijetí Srbska do EU, i členské země, které by jinak nebyly a priori proti, teď proti budou okamžitě. Čistě kvůli Maďarsku. Kdybych já byl srbský prezident Vučić, hledal bych si v Evropě jiné přímluvce než Orbána. Další překážkou je fakt, že komisařem pro rozšíření je Maďar, Orbánův člověk. Pak se bohužel i rozumné návrhy stávají toxickými. A tak to dnes s Maďarskem v Evropě je.