Pořad Zvláštní vyšetřování Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka se do řečí dostal, když před dvěma týdny zveřejnil slova Andreje Babiše ml. natočená na skrytou kameru. Ale v rané fázi pořadu se oba novináři věnovali především kauzám z české politiky před Babišem. Jedním z jejich témat tehdy byla oblíbená, nikdy nedokázaná ani vážnějšími indiciemi nepodepřená domněnka, že prezidentská amnestie, kterou Václav Klaus vyhlásil na Nový rok 2013, byla šita na míru konkrétním zlosynům.

Pražský soudce Kamil Kydalka, do jehož soudcovkého portfolia patřil i případ H-System, kde amnestie zaúřadovala, už v té době byl jejím prominentním kritikem, psal o tom do novin. Před dvěma lety pak soudce Kydalka nikoliv na skrytou, ale na odkrytou kameru Slonkové s Kubíkem řekl své „osobní přesvědčení“, že amnestie byla psána pro určité lidi. Prý by nevylučoval, kdyby si inkriminované ustanovení někdo zaplatil. Jméno na kameru prozradit nechtěl, Slonkovou s ním seznámil už mimo záznam. Je to známý miliardář Pavel Tykač. Jeho jméno ale nezveřejnila Slonková ani na Seznamu, ani později u soudu. Vyplynulo z toho, že Tykač Kydalku zažaloval pro pomluvu a dal podnět i jeho nadřízenému ke kárnému řízení. Tím nadřízeným je předseda Městského soudu v Praze a současně čestný prezident Soudcovské unie Libor Vávra. Nejvyšší správní soud včera Kydalkovi udělil důtku.

Vávra v podání návrhu psal, že když už je soudce ochoten mluvit s novináři o konkrétních případech, měl by to dělat jen za předpokladu, že „se opírá o procesně použitelné důkazy. Soudce by se neměl vyjadřovat ke konkrétní věci, jako je amnestie, jestliže nemluví na základě konkrétních důkazů, ale jen říká, že kdyby to soudil, tak by to posoudil jinak“. Včera Vávra, spokojený s kázeňským trestem (symbolickým, byť sám původně navrhoval snížení soudcova platu, pak od toho ustoupil), dodal, že to od Kydalky byly pouhé „drby“.

Pozoruhodná byla Kydalkova obranná strategie. Jeho advokát ještě během procesu argumentoval tím, že policie na základě odvysílané reportáže Kydalkovy informace vážně prověřovala. Jenže: „ Měly v tom být prý zainteresované i manželky pánů Klause a Tykače,“ citují Novinky.cz policejního vyšetřovatele. „Nemohli jsme vyvrátit, že se někde sešly, ale bylo to plácnutí do vody.“

Soudce Kydalka, který byl do reportáže původně přizván coby expert a muž s unikátním vhledem do problematiky, se během kárného řízení proměnil na něco mezi novinářem a politikem, respektive špatným novinářem a populistickým politikem, kteří zveřejní dohad/drb/canc a vzápětí se zahalují do tajuplného mlčení. Při vyšetřování policistům vypověděl, že informaci získal od neznámého člověka, který ho oslovil na parkovišti před supermarketem v Říčanech. U kárného senátu vůbec odmítl vypovídat. Stání se kvůli jeho nemoci celkem čtyřikrát muselo odročit, včera si verdikt nepřišel vyslechnout ani on, ani obhájce, který si pro změnu zlomil nohu. Tento konkrétní soudce tu veřejnosti předvedl, co je faktické pohrdání soudem a časem soudců, jak se dá obstruovat hledání spravedlnosti. Zpětně se potvrdilo, že postup soudce Vávry byl namístě. Verdikt je znamením toho, že aspoň některé profesní stavy, v tomto případě soudcovský stav, mohou být schopny seberegulace.

Vávrova kárná žaloba je užitečná i obecně. Je nejvyšší čas, aby se k nepodloženým drbům z vysoké politiky přistupovalo kritičtěji a současně vážněji, než je zvykem. Šířením nepodložených drbů se vyznačoval vstup Andreje Babiše do politiky. Nikdo z nařčených si v letech 2011 až 2013 nedal práci, aby Babišova tvrzení o jeho zločineckém jednání pohnal k soudu. Dopadlo to, jak to dopadlo. 

Nařknout hlavu státu z úplatnosti, z toho, že jedna z výsostných prezidentských pravomocí je nebo aspoň byla v České republice na prodej, to je nesmírně vážná věc, která snižuje vážnost státu. Zásahem Libora Vávry byla snížena pouze důstojnost jednoho soudce, který se vytáčí stylem, za jaký by se svého času nestyděl řekněme Vladimír Mečiar.