Konec října byl v Evropě ve znamení ohlašovaných lockdownů. Co den, to projev premiéra, prezidenta nebo kancléře k občanům s oznámením, co všechno se zavírá kvůli šíření čínského koronaviru a obavám, že nemocnice nezvládnou velké přívaly pacientů. Sérii odstartovala německá kancléřka Angela Merkelová, oznamující na evropský standard poměrně měkké vypnutí. Bary a restaurace se zavírají. Obchody zůstávají otevřené, žádný večerní zákaz vycházení.

Následovali ji francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Boris Johnson. Tady už jde v obou případech o tvrdé lockdowny, které jdou dál než to, co v posledních dnech zažívají obyvatelé České republiky. Emmanuel Macron musel vzít zpět svá letní slova, kdy on i jeho premiér Jean Castex slibovali, že už nikdy nebudou opakovat chyby z jara. Ano, tehdejší drsný francouzský lockdown označili za velkou chybu, která podle nich devastovala životy Francouzů. V létě tvrdili, že se poučili. A že už nikdy. „Neobětujeme naše společenské, kulturní a ekonomické životy, vzdělání našich dětí a vůbec normální život,“ prohlásil Castex 18. září v projevu k Francouzům. Za měsíc a deset dní ohlašoval Emmanuel Macron obrat a druhý generální lockdown. Zavírají se obchody s výjimkou základních životních potřeb, zavírají se restaurace. Lidé mohou chodit jen do práce. Kromě toho mohou jít jednou za den na hodinu na procházku nebo za sportem do přírody a do parku. Při tom všem se nesmějí vzdálit víc než kilometr od domu a musejí mít potvrzení, kam jdou a kdy domov opustili. Zákaz nočního vycházení se z osmi regionů rozšiřuje na celou zemi. Francouzi nesmějí vůbec opustit svůj region. Na jakékoli cesty do víkendových rezidencí musejí zapomenout.

Velká Británie jde ještě dál. V Anglii nemohou občané strávit noc nikde jinde než doma. Cestovat mohou jen za prací nebo akutními rodinnými záležitostmi, rozhodně ne za rekreací. „Přenocování a dovolená mimo domov nejsou povoleny. Vztahuje se to na dovolenou v zahraničí i ve Spojeném království,“ píše se ve vládním nařízení o lockdownu. „Cesty do zahraniční jsou povoleny jen z pracovních důvodů.“ Angličané tedy fakticky nesmějí opustit domov. Ve srovnání s Paříží a Londýnem je rakouský lockdown, který poslední říjnovou sobotu ohlašuje kancléř Sebastian Kurz, vlastně mírný. Zavřené restaurace, hotely, část obchodů, zákaz nočního vycházení. Smí se ale cestovat i chodit do přírody.

Otevřené školy v zavřených zemích

Tyto země a všechny ostatní státy Evropské unie ale mají přes různou tvrdost lockdownů jedno společné. Ve všech zůstávají otevřené školy. Ve chvíli, kdy odcházelo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny (9. listopadu), bylo Česko jedinou zemí Evropské unie s plošně zavřenými prvními stupni základních škol. Ve většině států je ale škol otevřeno víc. V Německu, Francii i Velké Británii zůstávají otevřené všechny včetně středních a vysokých škol. Navzdory jejich tvrdým lockdownům. Rakousko přes měkčí lockdown nechává otevřeny jen základní školy. Jeden z mála důvodů, proč se dá kromě práce a neodkladných rodinných záležitostí cestovat po uzavřené Británii nebo Francii, jsou cesty do škol.

Všude jsou otevřené školy nejvyšší priorita. Jenom u nás ne. Jsou zavřené už od 14. října. Přes sliby vlády, premiéra Andreje Babiše, ministra školství Roberta Plagy i tehdejšího jednoměsíčního ministra zdravotnictví Romana Prymuly, že přinejmenším žáci prvního stupně základních škol se vrátí do lavic 2. listopadu, zůstávají kompletně všechny školy zavřené. A nikdo ani nenaznačuje, kdy by se mohly otevřít. Členové Babišova kabinetu formálně deklarují, že otevření škol je priorita, nic pro její naplnění ale nedělají (ministr Plaga ve středu oznámil, že žáci prvních a druhých tříd se do školy vrátí 18. listopadu – pozn. red.). Je to podobné, jako když se od jara pořád mluvilo o ochraně rizikových a nejzranitelnějších. Pro ochranu starých a nemocných lidí vláda neudělala vůbec nic. Senioři v domovech důchodců i ti, kdo žijí doma, se masivně nakazili. Právě oni plní nemocnice a jednotky intenzivní péče. A kvůli této neschopnosti ohrožené chránit vláda drží zavřené školy, aby vytvářela dojem, že sráží počty nakažených.

Otevřené školy v Česku nikdy prioritou nebyly. Kdyby byly, zůstaly by v provozu a děti a mladí by týdny neseděli doma. Tak jako nesedí jinde v Evropě. Jedinou zemí kromě České republiky, kde jsou zavřené i první stupně základních škol, je Wales. V Německu se o uzavření škol rozhoduje na úrovni spolkových zemí. Zemští ministři kultury, pod které patří i školství, se už začátkem října na koordinační schůzce dohodli, že právo dětí na vzdělání je vysokou hodnotou. A toto právo se podle nich nejlépe naplňuje se spolužáky ve třídě. Ne doma v izolaci u počítače. „Při všech rozhodnutích o restrikcích to musí být nejvyšší priorita,“ napsali ve společném prohlášení.

Kancléřka Angela Merkelová v projevu k Němcům zdůraznila i další důvody, proč je tak důležité nechat školy otevřené. Jejich zavření letos v březnu a dubnu mělo podle ní „dramatické společenské dopady“. Otevřené školy hájila i těmito slovy: „Abych zdůraznila, co konkrétně ty dopady znamenají. Dramaticky se zvýšily násilné útoky proti ženám a dětem v domácnostech. Tohle všechno je potřeba brát v úvahu, když vážíme zavírání škol.“ Zároveň zdůraznila, že zavřené školy mají i obrovský vliv na ekonomiku. Rodiče řady menších dětí a především matky jsou s nimi doma na home office a stěží jsou přitom schopny podávat normální pracovní výkon.

Ostatní evropští lídři mluví podobně jako Merkelová. „Nemůžeme dovolit a nedovolíme, aby se budoucnost našich dětí stala další obětí této nemoci. Děti potřebují vzdělání,“ prohlásil irský premiér Michael Martin v projevu k Irům, když ohlašoval před pár dny druhý letošní lockdown. Školy v Irsku stejně jako jinde zůstávají otevřené.

Nejde jen o to, že vlády napříč Evropou považují na rozdíl od té Babišovy vzdělání a život dětí za nejvyšší prioritu. Ani z lékařského a epidemiologického pohledu neexistují žádné přesvědčivé důkazy, že by otevřené školy přispívaly k šíření nákazy. Zvlášť když se v nich dodržují hygienická pravidla. Když u nás vláda všechny školy 14. října zavírala, nedoložila žádnými důkazy, že právě v nich by byla masivní ohniska nákazy, jako jsou dnes třeba v domovech seniorů. Na ničem nedokázala, že se děti infikují od sebe navzájem ani že nakazí členy své rodiny. Ústav zdravotnických informací a statistiky vedený profesorem Duškem 21. října zprvu omylem vydal Echu vůbec poprvé data, kde se v Česku lidé nakazili. Školy rozhodně mezi ohniska nepatřily. Na základních školách se infikovalo jen 4,8 procenta všech českých nakažených, na středních školách 2,6 procenta. Žebříček nejrizikovějších míst vedla pracoviště s 38,9 procenta. U rodin se udávalo 22 procent. Vliv škol byl proti tomu zlomkový. Data samozřejmě už v té době neměla příliš vysokou vypovídající hodnotu, protože hygienici už mnoho týdnů nestíhali trasovat kontakty nakažených. V Česku se čínský virus živelně komunitně šířil a lidé velmi často nevěděli, kde se mohli nakazit. Neexistovala žádná domácí studie, že školy jsou rizikovými místy nákazy. Zavíralo se úplně naslepo.

Děti nejsou riziko

Zahraniční studie naopak ukazovaly, že školy a děti školního věku mezi největší šiřitele infekce nepatří. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) došlo ve studii COVID-19 in children and the role of school settings in COVID-19 transmission, kterou zveřejnilo 6. srpna, k závěru, že v sedmadvaceti zemích Evropské unie a ve Velké Británii tvořily děti do osmnácti let jen pět procent všech nakažených. ECDC upozorňuje, že „není pravděpodobné, že by zavření škol nějak významně přispělo k ochraně zdraví dětí“. ECDC je oficiální institucí Evropské unie. „Vyšetřování nákaz, které byly odhaleny ve školách, dochází k závěru, že přenos z dítěte na dítě není příliš častý. Není to primární zdroj nákazy dětí virem SARS-CoV-2 v době, kdy navštěvovaly školy. Platí to především o mateřských a základních školách,“ vyjmenovává ECDC jedno z hlavních zjištění studií o infekci ve školách. „Dostupné důkazy indikují, že zavření škol není příliš efektivním nástrojem zastavení komunitního šíření covid-19.“ Takže instituce, kterou má Evropská unie přímo zřízenou pro kontrolu šíření nemocí, zavírání škol nepovažuje za efektivní restrikci proti šíření viru. Četl to někdo z vlády Andreje Babiše, než kabinet školy zavřel?

Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala 21. října analýzu, v níž dává dohromady poznatky z různých studií o šíření čínského viru ve školách What we know about COVID-19 transmission in schools. Upozorňuje, že vzhledem k tomu, že na jaře byly v řadě zemí školy zavřené a otevřely se až v září po prázdninách, studií zatím není příliš mnoho. Z těch, které byly publikovány, ale vyplývá, že děti se nakazí výrazně častěji doma, a to od svých rodičů, nikoli sourozenců. Děti do deseti let se infikují méně častěji než ty starší. Když už se ve školách virus rozšíří, je to nejčastěji přenos ze zaměstnance na zaměstnance školy, nikoli ze studenta na zaměstnance. Vůbec nejvzácnější je přenos infekce mezi dětmi. Globálně v celém světě tvoří děti jen 8 procent všech nakažených, přestože jich je celkově v populaci 29 procent. To znamená, že pravděpodobnost nákazy u dětí je třikrát nižší než u starších generací. Když se sledují nákazy v rodinách, jen výjimečně jsou to děti, kdo nakazí své rodiče nebo sourozence. Když už se v rodině infekce objeví, nejméně pravděpodobné je, že se nakazí děti ve věku do deseti let.

Zavření škol se žádnými daty nedá hájit. Vláda by je měla co nejdřív otevřít a přestat ničit dětem a mladým lidem jejich životy a vzdělání. Nikomu a ničemu tím nepomůže. Jen jim uškodí. Zranitelné seniory a lidi z rizikových skupin zavřenými školami rozhodně neochrání. Ty je potřeba chránit masivním testováním v jejich okolí.