Když máme příliš rozdílné názory a zájmy, které nedokážeme dotáhnout k jasnému kompromisu, s nímž se všichni dokážeme vyrovnat, přesto chceme vytvářet pozitivní atmosféru dohody, vypustíme nějaké obecné principy. Věty, které budí zdání kompromisu a každý si do nich pro své publikum může dosadit to svoje. V Evropské unii je tato metoda klasickým komunikačním stylem. Obecná hesla bez detailů, z nichž se dají dohlédnout konkrétní dopady na lidi a firmy.

Včerejší bruselský slet ministrů pro energetiku svolaný toho času předsedajícím Jozefem Síkelou skončil přesně takhle. Bez jasných odpovědí, jak konkrétně se zkrotí zdivočelé ceny elektřiny. Z těch závěrů se dá číst obecná vůle ke zastropování cen tím, že se zdaní výrobci elektřiny a obchodníci s ní. Vůbec ale není zřejmé, jak se k tomu konkrétně má dojít. A hlavně chybí to jediné, co dnes lidi napříč Evropou zajímá. Konkrétní čísla, kolik budou v nejbližších měsících za elektřinu platit.

Premiér Petr Fiala si výsledek pochvaluje jako úspěch českého předsednictví. Co se ale konkrétně dohodlo? A hlavně: jak se to promítne do konkrétních účtů lidí a firem?

Prvním a nejdůležitějším je zastropování cen elektřiny. Strop by měl platit pro zdroje, které ji vyrábějí za nižší ceny. To je v této chvíli jádro, solární a větrná energie. Na elektřinu z těchto zdrojů by měl být podle toho, co ohlásili ministři z Bruselu, nastaven Evropskou komisí strop. Rozdíl mezi cenou na trhu a stropem by výrobci museli odvést do nějakého fondu. Takto vybrané peníze by se přerozdělily mezi zákazníky. Detaily chybí, ale vypadá to, že jen mezi domácnosti a veřejné instituce.

Tady ale začíná víc otázek než odpovědí. Chybí ta základní. Jak vysoký by byl strop? V kuloárech se mluví o 200 eurech za MWh, což je necelá polovina současné tržní ceny na burze, která dosahovala v pátek 504 eur za MWh. Pokud by to byla pravda, je to strop velmi vysoký. Zhruba čtyřnásobek ceny z loňského roku. Každý by tak musel počítat s účtem za elektřinu čtyřikrát vyšším.

Otázka je, proč má být strop tak vysoko, když náklady na výrobu například v jaderných elektrárnách v Česku se pohybují kolem 30 eur za MWh. Když k nim přidáme regulovanou marži, která se při podobných regulacích nastavuje zhruba na deseti procentech, jsme pořád na úrovni loňské ceny do 50 eur za MWh. Takže proč 200 eur, když už se ten strop bude stanovovat?

Druhá otázka je, jak to bude prakticky vypadat. Skutečné zastropování se totiž vylučuje s daní z mimořádných zisků. Když se dá na cenu strop, to znamená, že firma musí zákazníkovi prodat za tu zastropovanou cenu, tak už žádný mimořádný zisk přirozeně nemá. Není co vybírat do žádného mimořádného fondu a platit z něj kompenzace.

Zákazník má díky regulaci nižší cenu a firma má nižší marži a zisk. Takový styl regulace umožňuje český zákon o cenách z roku 1990. Strop podle něj může Energetický regulační úřad bez jakýchkoliv legislativních změn spustit během pár dní. Je to plně v souladu s evropským právem. Otázka je, jestli všechny země Unie mají ve svých zákonech podobné možnosti.

Pak je tady druhá cesta. Fiktivní stropování. Zákazník energetické firmě zaplatí plnou cenu. Ta ale musí státu odvést jako mimořádný zisk všechno, co je nad strop. A stát pak jako kompenzaci tyto peníze přerozděluje. Podle náznaků z rady ministrů pro energetiku je právě toto zamýšlená cesta.

Kam ale budou energetici tu daň platit? Do státního rozpočtu a bude se to přerozdělovat uvnitř jednotlivých zemí? Nebo do nějakého společného fondu a přerozdělování bude celoevropské? Zatím se mluví o nějakém solidárním odvodu. Jenže ve své podstatě je to jasná daň. Ta známá windfall tax, o níž se i u nás v posledních měsících mluvilo. A rozhodnutí o daních musí být dle Lisabonské smlouvy jednomyslné. Každá země má právo veta. Budou chtít Španělé platit kompenzace Čechům a Češi Němcům?

Víc otázek než odpovědí. Skutečný evropský strop na cenu elektřiny je v nedohlednu.

Ani další tři obecné návrhy k okamžitému snížení cen elektřiny nevedou. Prvním je zadání Komisi, aby prověřila oddělení ceny plynu pro výrobu elektřiny od stanovení její ceny. Druhým povinné úspory elektřiny. Třetím půjčky, které bude dávat Evropská unie (hovoří se o Evropské centrální bance) energetikům na obrovské zálohy, které musí skládat při vysokých cenách jako kauce na burze. To má oživit burzu a přinést na ni větší nabídku elektřiny. Šéfka ECB Christine Lagardeová však včera v Praze jednoznačně vyloučila, že by ECB poskytla finance energetickým firmám. To je podle ní úkolem vlád zemí Evropské unie. Psali jsme o tom zde. Jedná se totiž o částku kolem jednoho trilionu eur.

Nic víc se podle toho, co bylo zveřejněno, nedohodlo. Žádný okamžitý dopad na účty českých rodin a firem se nerýsuje. Je víc než akutní, aby vláda přišla v pondělí, jak slibovala, s národním stropem na cenu elektřiny. Ideálně podle zákona o cenách, kdy přímo stanoví, za kolik se bude elektřina prodávat. Bez toho, aby stát musel kompenzovat výrobcům nižší ceny, za které je bude regulací nutit lidem prodávat.