Výzva imunologa Václava Hořejšího akademickému senátu Univerzity Karlovy, aby se distancovala od názorů svého rektora, slaví aspoň částečný úspěch. Hořejší je jedním z mediálně nejviditelnějších covid apokalyptiků a ze židle ho zvedly údajně vědecky zdiskreditované názory, které rektor Tomáš Zima ventiloval při rozhovoru pro Seznam.cz.

A v úterý vědecká rada Přírodovědecké fakulty skutečně vydala krátké oznámení. „Neztotožňuje se“ s opakovanými výstupy rektora ke covidu-19, v nichž – tady přichází klíčová formulace – se rektor „hlásí k některým překonaným přístupům“, jako je například „v praxi vyvrácená teorie ‚promořování‘“.

Co asi ta většina vědecké rady, která se při zaujetí stanoviska prosadila, může mít na mysli, když píše, že teorie přirozené (kolektivní) imunity byla vyvrácena? Může mít na mysli Velkou Británii, kde si s tou teorií loni v březnu pár dní veřejně pohrávali, ale moment – tohle není katedra politologie, ale přírodních věd. Protože v politickém provozu Británie byl tento přístup skutečně překonán – spojeným úsilím bulváru, jednoho profesora (matematika s dlouhodobými apokalyptickými sklony) a opozice.

Tento optimismus byl částečně zchlazen zimní, druhou vlnou. Avšak skutečně jen částečně, Švédsko opět s jen velmi mírnými restrikcemi, bez zavírání základních škol, restaurací a obchodů má vrchol druhé vlny za sebou. Počet pacientů s covidem na jednotkách intenzivní péče kulminoval ve Stockholmu koncem listopadu, mimochodem počty těžkých případů jsou od listopadu dosud pod polovinou českých hodnot. Mrtvých mají Švédové v zemi s vyšším stupněm urbanizace o třetinu méně než my.

Co v jejich číslech hraje roli? Že by teorie promořování, která předtím byla v praxi vyvrácena? Nebo tu praxe vyvrátila teorii, v níž se pohybují lidé jako profesor Hořejší? Vědecká rada PřF UK si může opak odhlasovat ještě několikrát, ale přístup k vědě jako otevřenému procesu poznání to tedy není.

Rektor Zima byl do loňska znám spíše jako konformista, i teď pečlivý čtenář v jeho stanoviscích nalezne snahu tzv. vyvažovat a něco nabídnout i „zavíračům“. V inkriminovaném rozhovoru pro Seznam.cz kritizuje vládu za to, že v létě zrušila roušky. Tentýž rektor na konci léta mluvil o tom, že roušky plošně nepomáhají a že jsou jako „řešení k ničemu“. Při vědomí jeho konformnosti (za mlada stačil být členem KSČ) je jeho rebelie vůči dominantnímu výkladu koronavirové politiky o to pozoruhodnější. Možná z něho prostě promluvil lékař, se svými obavami, že posedlost covidem poškodí celkové zdraví jak ostatních pacientů, tak společnosti. Možná z něho promluvil i zájemce o Pražský hrad, kteroužto ambicí se prý v soukromých hovorech netají.

V těchto dnech jsme uprostřed tažení proti epidemickým „disidentům“, v této bláznivé atmosféře se režisér Klusák veřejně chlubí tím, že na policii udal bývalého prezidenta Klause za údajné porušování vládních zákazů. Přejme Zimovi odolnost – zdravotní v nemocnici, kam byl včera přijat s dýchacími obtížemi, a akademickou ve sporech o lockdown. Bez základní názorové pevnosti by člověk na úřad prezidenta neměl ani pomýšlet.