komentář

Miliardáři miliardovou podporu. To chápou jen Češi

komentář
Miliardáři miliardovou podporu. To chápou jen Češi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Na první pohled jde jen o analýzu právníků Evropské komise ke střetu zájmů českého premiéra. Ve skutečnosti jde také o důležité svědectví o stavu tuzemských médií. Kdyby se bruselské analýzy nechopily evropské deníky, premiérův střet zájmů by se v tuzemsku veřejně neřešil.

Analýza Evropské komise ani s ní spojené články z deníků Le Monde, Guardian a Süddeutsche Zeitung neříkají v principu nic nového. Premiér Andrej Babiš ovládá koncern Agrofert, který loni inkasoval na evropských dotacích 82 milionů eur, tedy nějaké dvě miliardy korun. Zároveň jako šéf exekutivy rozhoduje o tom, jak budou evropské dotace v České republice použity. „Střet zájmů je situace, kdy jednotlivec nebo organizace mají protichůdný profesní či osobní zájem a tyto protichůdné zájmy mohou znesnadnit nestranné plnění povinností,“ stojí v oficiální definici Evropské komise a každému se zdravým rozumem je zřejmé, že se to hodí přesně na Babiše.

Možná by to tolik nevadilo, shodou okolností však od druhého srpna platí v Evropské unii pravidlo, podle kterého se „účastníci finančních operací a jiné osoby, včetně vnitrostátních orgánů na všech úrovních, podílející se na plnění rozpočtu zdrží jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie“. Zájmem Unie je v případě dotací podpora života na venkově a v odlehlých regionech, Babišovým zisk jeho firmy, byť zaparkované ve svěřenských fondech. Tyto záměry vždycky ve shodě být nemusí a lze doložit, že v mnoha případech jsou ve sporu. Může se proto snadno stát, že Evropská unie bude požadovat zpátky peníze, které šly do Agrofertu po druhém srpnu a možná ještě před ním. Šetření v této věci zahájil komisař pro zemědělství Phil Hogan koncem října a nějaký výsledek bude k dispozici už v lednu.

Premiér může rozhodovat o dotacích? Jak?

Žádná z těchto informací není ničím objevná kromě toho, že problém shrnuli v rámci řízení právníci Evropské komise. Událostí dne se v Česku staly teprve ve chvíli, kdy je zmínily významné cizí deníky. Čeští novináři o problému dříve nepsali anebo v médiích příliš slabých na to, aby vzbudil jakýkoli ohlas.

Tuzemští novináři nemají předem zakázáno, aby psali o tom, co chtějí. Přesto stačí ledabylá reakce premiéra nebo ministrů, že střet zájmů i hrozba odebrání dotací jsou lži a nesmysly. Bez dalšího zkoumání se nad kritikou či varováním ohledně dotací zavře voda. Přitom věcná odpověď vládních činitelů na tvrzení Le Mondu a dalších novin je pozoruhodně slabá. Hlavním obranným argumentem byl výrok ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, podle kterého „není zřejmé, z jakého důvodu by i na předsedu vlády mělo být nahlíženo jako na osobu podílející se na plnění rozpočtu EU, neboť předseda vlády o poskytnutí konkrétních dotací nerozhoduje“. Problémem střetu zájmů na úrovni premiéra nebo ministra ovšem není, že prosadí dotace pro jeden nebo několik konkrétních projektů, ale že nastaví dotační pravidla tak, aby právě jeho firmy měly na dotaci nárok.

Právě v tom je střet zájmů na nejvyšší úrovni nebezpečný. Když byl Babiš ministrem financí, byla schválena investiční dotace pro velké producenty masných výrobků a Agrofert inkasoval přesně podle stanovených pravidel stovky milionů korun. Evropská unie hodlá od roku 2020 z pochopitelných důvodů omezit dotace velkým zemědělským firmám a premiér právě chystá velkou diplomatickou ofenzivu, aby tomu zabránil. O nejvíc peněz by v tomto případě pochopitelně přišel Agrofert.

Jako kdyby tuzemští novináři nedokázali hájit zdravý rozum před arogancí politiků a kličkami právníků. Přitom právě z pohledu zdravého rozumu není nad čím dlouho uvažovat. Když je někdo bohatý, nepotřebuje dotaci, jež je financována z daňových odvodů mnohem chudších občanů. Pokud čtenář hledá hlubší sdělení ve zprávě zahraničních novinářů, je to právě stanovisko, že nechápou, jak je něco takového v Česku vůbec možné. Dá se čekat, že si to ani nenechají vysvětlit.

Tři novináři, kteří šli okolo

Za pozornost stojí, že analýza o čerpání dotací českým premiérem vůbec z Evropské komise unikla. Obdobné dokumenty podléhají přísnému sledování, aby subalterní úředník nenechal některý z nich ležet bez dozoru na stole ve chvíli, kdy jdou náhodou kolem novináři ze tří důležitých deníků. Zpráva právníků tedy utekla – přinejmenším ze sekretariátu generálního ředitele pro regionální rozvoj, mohlo to být i z generálního ředitelství pro zemědělství nebo pro rozpočet. To znamená, že přinejmenším v jednom z resortů nemá český styl čerpání dotací zvláštní podporu, a že si tedy bruselští úředníci nebo politici připravují půdu pro nepříznivý verdikt. Případně chtějí použít případ českého premiéra jako precedens v boji se zneužíváním dotací velkými koncerny.

Zároveň není pochyb o tom, že bruselští byrokraté a poslanci sledují poměry na české mediální scéně, například okolnost, jak silnou pozici na ní má Babišův Agrofert a jak ji nedávno posílil nákupem vydavatelského domu Bauer Media. Také to může být důvod, proč dokumenty z Komise nezamířily do některé z českých redakcí. Ze vztahů mezi Bruselem a Prahou se nějak vytrácí důvěra.