Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský zveřejnil, jaké urážky a výhrůžky mu poslední dobou chodí přes sociální sítě – od obligátního „černoprdelníka“ přes fašistického udavače po skryté či otevřené hrozby fyzickým násilím vůči němu i rodině. Jistě ošklivá věc, zároveň nijak výjimečná.

Populární spisovatelka J. K. Rowlingová nedávno postovala výběr z urážek, které jí byly adresovány potom, co se vyjádřila v rozporu s představami transaktivistů, našla se mezi nimi i dost nechutná líčení sexuálního násilí, jež by si slavná autorka „zasloužila“.

Se sdělením, že se staly terčem výhrůžek násilím a smrtí, čas od času vystupují různé figury všech přesvědčení z různých stran fronty dnešní kulturní války. Třeba populární levicová komentátorka a dokumentaristka Apolena Rychlíková psala o urážkách, které se k ní přes internet dostaly kvůli jejímu odmítavému postoji k obnově mariánského sloupu.

Terčem sprostých urážek se stala i katolická ekonomka Hana Lipovská – názory obou těch dam vskutku nemusím, ale to je v tomhle kontextu vedlejší. Asi to k dnešnímu politickému boji, který sestoupil na hodně osobní rovinu, patří. A asi se v tom projevuje i destruktivní povaha sociálních sítí, kvůli níž se někteří lidé snáz odbržďují, dávají průchod temným impulzům.

Možná se tomu v dnešní době není možné vyhnout, každý, kdo se nějakým způsobem projeví, s tím musí počítat. Jistě se je možné, pokud dojde na výhrůžky smrtí nebo násilím, obrátit na policii. I člověk, který svobodu projevu vnímá jako prakticky absolutní, třeba uzná, že v takovém případě slovo postihováno být může. Ale stejně – do šedé zóny před hranicí trestního zákona se toho vejde skutečně hodně.

Může to zní nemístně fatalisticky, ale tohle se asi nezmění. Především proto, že to nikdo změnit nechce.

Jistě pokaždé, když někdo podobné útoky zveřejní, dočká se podpory od těch „svých“, kteří jsou patřičně šokováni tím, jaké nízkosti je schopná ta druhá strana.

Téměř žádné reakce se ale sprosté výpady nedočkají, dopouští-li se jich vlastní tábor, ve válce slov je dovoleno vše a i lidé, kterým sprosté urážení a vyhrožování není vlastní, excesy své strany raději přehlížejí. Možná aby nepoškodili svou věc, možná aby nebyli „spolubojovníky“ považováni za nemístně změkčilé, nebo dokonce nedostatečně loajální.

Netvrdím, že by to hnus na internetu vymýtilo, ale přinejmenším by trochu pomohlo, kdyby lidé dokázali na síti udržovat základní pravidla „hygieny“ a ozývali se při jejich porušení – lhostejno kým. A především – to permanentní přiživování ohýnku pobouření, jehož nositelé se cítí oprávněni a pobízeni použít nejhorší slovní kalibry, se hodí politicky, udržuje to „jednotky“ ve střehu.

A někteří politici s touhle kartou vědomě hrají – premiér Babiš o Zdechovském mluvil jako o „vlastizrádci“ a vlastizrada je vážný zločin, bývaly časy, kdy to byl zločin hrdelní. Lidi, kteří z pozic moci a jakési autority afektovaně používají takhle silné výrazy, se nemohou divit, když část publika jejich výroky bere vážně a svým způsobem do důsledků. A proč by se taky divili, když se jim to hodí.