KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ

Válka ukazuje zelené limity

KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ
Válka ukazuje zelené limity

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Architektům bezuhlíkové ekonomiky se naplnily jejich představy o zdražení fosilních paliv víc a rychleji, než si kdy představovali. Najednou jsou elektřina, ropa i plyn tak drahé, že ženou všechny vyspělé ekonomiky do nebezpečných stagflací. Stavů, kdy se prudce zdražuje a ekonomika zároveň stagnuje, nebo se přímo propadá.

Zdražování bylo umělé a cílené. Na klasické emisní zdroje se uvalovaly přirážky v podobně emisních povolenek. Banky a pojišťovny jim dávaly trestné, neudržitelné úroky v rámci takzvané zelené taxonomie. Uměle zvýhodňovaly zdroje obnovitelné.

Elektřina a plyn byly rekordně drahé ještě předtím, než Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Pak se ale rozjel další prudký vzestup cen. Evropa byla postavena mezi morální a existenční dilema. Je závislá na ruském plynu. Některé země v čele s Německem a Českem víc než jiné. Zároveň by ale chtěla dostat Rusko do ekonomické izolace, protože mu nákupem surovin fakticky financuje brutální invazi na Ukrajině. Jak správně upozornil šéf Evropské rady Charles Michel: každý den odchází ze zemí Evropské unie do Moskvy za plyn, ropu, uhlí a spol. miliarda eur (25 miliard korun). Nejvíc z Německa.

A bude odcházet dál. Pokud si Evropa nenajde nové dodavatele surovin, o což se nyní horečnatě snaží. Celé ty kvapné nákupy plynu na příští zimu v Kataru, Alžírsku, Spojených státech, Ázerbájdžánu a spol. ukazují to, o čem se v Evropě v nadšeném tažení za Green New Dealem nemluvilo.

Zelená energetika postavená na obnovitelných zdrojích – větru, slunci, vodě – je zatím jen snem. K realitě má bezuhlíková ekonomika v příštích letech daleko. Fosilní paliva (nebo jádro) budou pořád potřeba. Jako záloha obnovitelných zdrojů, když zrovna nefouká nebo nesvítí. Ta záloha musí být stále v pohotovosti. Do chvíle, než vývoj dospěje k dost velkým bateriím na skladování energie z časů, kdy svítí a fouká. Tam zatím není. Stejně jako zatím nejsou k mání malé decentralizované jaderné zdroje.

Ruská válka a zdražení paliv ukázaly, na jak vratkých nohách Green New Deal stojí. Jak je snem, nikoli realitou. Jak jdou velké plány před technologickými objevy, které zatím nikdo neudělal.

Bez plynu, uhlí a spol. to ještě roky nepůjde. Jak si v tvrdé realitě uvědomuje i šéf německých Zelených a tamní ministr hospodářství Robert Habeck. A opakovaně to v posledních dnech přiznává.

Na trhu v této chvíli není možné rychle koupit tepelná čerpadla ani solární panely. Lidé si jimi pod vlivem vysokých cen energií snaží vybavovat domy. V minulých letech se do toho moc nehrnuli, protože to byla velká vstupní investice. Byť se pak proud vyrábí fakticky bez nákladů, s výjimkou údržby. Kdyby elektřina nebyla tak drahá, asi by se do těch investic nepustili. Neměli by motivaci.

Válečně vysoké ceny energií teď budou každý den ukazovat, kde jsou realistické limity zelené energetiky.

Dobrým barometrem je vývoj cen emisních povolenek. Ty se před válkou vyšplhaly skoro na 100 eur. Dnes jsou zpět na 76 eurech. Tam, kde byly v listopadu. Finančníci zjevně vidí, že Green Deal bude výrazně realističtější a uměřenější, než se před válkou čekalo.