Alena Schillerová se ocitla v trapné situaci, do níž si pomohla sama, rozpaky ale budí i potřeba ji v tom ponižujícím postavení držet a pořádně vyválet. Řeč tu je samozřejmě o její angličtině. Naposledy na Schillerovou vystartovala redaktorka CNN Prima News, která s ní přípravný technický pohovor vedla česky a otázku jí pak bez varování položila anglicky. Odchod Schillerové tak může být považován za útěk, ale třeba je to taky normální nechuť dělat někomu šaška, nechat se pasivně ztrapňovat.

Ve středu se Schillerová na zprávu Hospodářských novin, že se neúčastní online konferencí s kolegy ministry ze zbytku EU pro svou nedostatečnou angličtinu, dotčeně ohradila, že to je lež. Před karanténou na Rady ministrů do Bruselu pravidelně létala, dokonce i bilaterální jednání v Bruselu prý vedla anglicky. Jediný důvod, proč se teď dala zastupovat svou náměstkyní, byla prý její nutná účast na schůzi české sněmovny.

Úroveň její angličtiny je zjevně nízká, jak napovídají klipy na internetu. Otázku novináře v Bruselu zodpovídá několika nesouvislými slovy, rozpačitým úsměvem a zrychleným odchodem. Záběry, které dalo k dispozici ministerstvo financí, zase ministryni Schillerovou ukazují mluvit sice na jistém zasedání anglicky, nemluví však spatra, čte z papíru (s českou výslovností, ale lepší než projev tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky na sjezdu evropských socialistů před šesti lety).

To ještě nevylučuje, že při bilaterálních jednáních naše ministryně anglicky skutečně mluví. Je ročník 1964, při pádu železné opony jí bylo 25 let. Studia, při nichž dnes člověk může aspoň na semestr vyjet ven (nic není lepší pro osvojení si cizí řeči než trochu delší pobyt v zahraničí), už tou dobou měla ukončena a pracovala. Na rozdíl od takového Sobotky pro ni z tohoto hlediska přišel Listopad pozdě. Před nástupem na ministerstvo financí strávila skoro celou svou kariéru ve finanční správě. Schillerová patří ke generaci, v níž naučit se dobře anglicky bylo spjato s mimořádnou snahou. I ti, kteří to zvládli, mohou mít trému v nějaké namáhavější situaci, jakou je například už tak robotická online konference, mluvit. Angličtina by měla být automaticky předpokládaná až od Husákových dětí výš, tam možnost vyjet během studií do ciziny nebo pracovat měl téměř každý s odpovídajícím zájmem.

Jsou tu ještě dvě polehčující okolnosti. Jednak oproti vžitým představám není v mezinárodní politice až tak automatické, aby reprezentant státu při jednání rezignoval na svou mateřštinu. Ještě poměrně nedávno se při jednáních, kdy skutečně o něco jde a politik cizím jazykem zcela nevládne, doporučovalo použít tlumočníka. Přesné vyjádření je důležitější než rychlost.

A zadruhé se na politiky kladou nižší nároky než na vysoké úředníky nebo třeba manažery státních firem. Robert Šlachta neumí anglicky, přesto se stal náměstkem generálního ředitele celní správy, kde přitom angličtina byla jedním z předpokladů. Jaroslav Tvrdík se kdysi – nepolíben angličtinou – dokonce stal generálním ředitelem Českých aerolinií. Politik má legitimitu z voleb, lidé volí kandidáty s jejich přednostmi i nedokonalostmi. Andrej Babiš by se svým lustračním vysvědčením nemohl řídit ani okresní finanční úřad, ale ministrem financí se stát mohl, neboť byl předtím zvolen.

I Schillerová reprezentuje hnutí ANO, které vyhrálo volby, je politická ministryně. Taky s sebou táhne politická provinění nepoměrně vážnější, než že si o sobě vymýšlí. Za všechna ta provinění jmenujme nečinnost daňové správy pod jejím vedením, kdy se nešetřila operace s korunovými dluhopisy Andreje Babiše, která mu umožnila mít pro roky, kdy šel do politiky, nezdaněný příjem v desítkách milionů korun ročně.

Jsou vážná politická nebo politicko-kriminální pochybení – a jsou osobní poklesky, tak jako nekonečná lidská touha vypadat lepší a dokonalejší, než jsme. Dokonce i k ministrům ANO se v jejich těžké chvilce má přistupovat jako k lidem.