V BUBLINĚ

Veselo na železnici

V BUBLINĚ
Veselo na železnici

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Uživatelé si poslední dobou užívají velkou legraci s Českými dráhami. Nejprve to byly humory ve značné míře morbidní, vtipkovalo se v souvislosti se zvýšeným počtem nehod na železnici. Kromě toho na sítích běží průběžné zpravodajství o tom, jaké zpoždění měl který spoj a do jaké šlamastyky se kvůli tomu ten který uživatel dostal. Minulý týden se k tomu ale přidalo nezávazné vtipkování o reklamní kampani ČD, která různými veršovanými hláškami propaguje dovolenou v Česku.

Uživatelé jednak sdíleli plody tvůrčí práce reklamní agentury a také přispívali veršíky vlastní výroby. Ten asi nejvtipnější je nepublikovatelný, propagoval procházku kolem pražského potoka Botiče. Příznačné bylo, že ty originální slogany a jejich uživatelské parodie bylo velmi obtížné rozeznat, když se korporátní múza začne činit, prostoru pro karikaturu moc nezbývá.

Značné pozornosti se těšil ještě jeden železniční úkaz - dopis odeslaný výpravčím přednostou z Olomoucka, v němž upozorňoval podřízené na možnost, že je na pracovišti navštíví Andrej Babiš a ministr Havlíček, a poskytl jim několik dobrých rad, jak se s takovou nečekanou situací vypořádat. Například jim doporučil, aby při loučení nezapomněli také poděkovat za návštěvu, vysvětlil jim, že před vrchností není třeba budovat Potěmkinovu vesnici, a pokud spoje jezdí po objízdné trase, protože někdo někde právě skočil pod vlak, mají to chlapsky přiznat. Za zaznamenání stojí především fráze, které železniční hodnostář doporučil pro případ, že by mezi vládní návštěvou a železničním lidem došlo k pověstné neformální konverzaci. Vlastně to nebyly špatné rady. „Vítáme vás na Hané. Jezdíme dobře, skoro včas“ je velice znalé hlášení. Můj favorit je ale „Vítáme vás na Moravě. Náročná výluková činnost, ale vše zvládáme“. Odeberu z toho hlášení lokalizované uvítání a získávám univerzální odpověď na všetečné otázky Jak se máš?.

V širém světě se taky dějí věci. Předávaly se americké literární ceny Hugo pro nejlepší prózy žánru science fiction. Ceremonie proběhla on-line a provázel jí George R. R. Martin, autor masově populární fantasy série Písně ohně a ledu, podle níž vznikl známý seriál Hra o trůny. Stalo se tak krátce poté, co spisovatel oznámil další odklad vydání předlouho očekávaného dalšího dílu své ságy (televizní adaptace literární předlohu předběhla a byla autory dost neumělým způsobem ukončena). Martin se při moderování projevoval poněkud popleteně a excentricky - asi to patří k jeho nátuře. Část angažovaného uživatelstva Twitteru ovšem došla k názoru, že během ceremonie se vážně prohřešil, a to hned několikrát. Jednak se měl dopustit transfobie, když při komentování vzhledu různých cen pro umělce řekl, že filmový Oscar vypadá „jako eunuch“. Krom toho se měl projevovat jako rasista a činit tak zvlášť zákeřným způsobem - špatným vyslovováním jmen některých oceněných a nominovaných, především příslušníků etnických menšin (Martinovi obhájci ovšem upozorňují, že spisovatel jména pletl jaksi nediskriminujícím způsobem, špatně vyslovoval i jména autorů bílých). Prý měl k dispozici tahák se správnými výslovnostmi, jeho vystoupení ale celkově působilo dojmem, že si s přípravou moc nelámal hlavu. Za nejvážnější prohřešek ovšem twitteroví kritici považovali Martinovo opakované připomínání zásluh spisovatele a časopiseckého editora Johna W. Campbella, který se zasloužil o ceny Hugo a americkou sci-fi obecně. Dvě ocenění se po něm dokonce jmenovala, to se ale loni změnilo - kvůli Campbellovu údajnému rasismu (v tomhle případě to obvinění asi není přepjaté). Martin to tedy schytal, uživatelé na jeho adresu publikovali mnohá nehledaná slova. Autor na ně reagoval trochu kajícným tweetem, v němž citoval Voltairova slova „Jsme plni slabostí a omylů. Pojďme si navzájem odpouštět naše pošetilosti“. Velký dojem tím na svoje virtuální soudce neudělal, spíš ještě vystupňoval jejich pobouření. Ale člověk by neměl být jen pesimista. Třeba jednou aspoň někteří z těch, jimiž dnes lomcuje svatý zápal, budou schopni vidět sami sebe jako také pošetilé a slabé a přiznat to „privilegium“ i druhým.