Minulý týden prošla Senátem bez úprav novela autorského zákona, načež ji obratem podepsal prezident. Kromě takových změn, jako je odpuštění autorských poplatků živnostníkovi, který má v obchodě puštěné rádio, obsahuje jednu změnu třaskavou a vysoce spornou. Jde o způsob, jak velké (novela říká: dominantní) platformy typu Google přimět platit českým vydavatelstvím, jejichž zprávy přebírají a ve svých vyhledávačích zobrazují. Před rokem Google začal v programu News Showcase, česky Výběr zpráv, platit za obsah vybraným médiím (včetně Echa), po novele se má na výši poplatků dohodnout s celou vydavatelskou scénou. Tu by zastupoval jakýsi „kolektivní správce“, sdružení vydavatelů. Z pozměňovacího návrhu k novele načteného poslancem STAN Janem Lacinou vzbudila největší odpor společnosti Google výše možné sankce. Platformě by hrozilo, že do českého rozpočtu zaplatí pokutu až do výše jednoho procenta svého globálního obratu. News Showcase v reakci na novelu společnost Google ukončila a údajně už zahájila i kroky, které omezí zobrazování úryvků u vyhledaných zpravodajských textů tak, aby ve vyhledávači zůstal pouze titulek.

Do Salonu Echa přišla za předkladatele zákona náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, za Unii vydavatelů, která zastupuje většinu trhu, její výkonný ředitel Václav Mach. Výhrady k novele formulují senátorka Hana Marvanová a také předseda menší Asociace on-line vydavatelů a současně provozovatel serveru Drbna.cz Libor Matoušek.

Je to hodně důležitá, ale přece jen odborná látka. Potřeboval bych to od vás nějak srozumitelně vysvětlit. Začněme, prosím, tím, v čem byl stav na zpravodajském trhu před novelou nevyhovující.

Smolíková: Předešlu, že česká novela je implementací evropské směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. A už na unijní úrovni se ukázalo, že ta úprava vzbuzuje velké vášně. V tomto bodě cílem směrnice bylo, aby ti, kdo vytvářejí on-line zpravodajství, dostávali od těch, kdo jejich obsah zpeněžují, tedy od platforem, spravedlivou odměnu. Jde o spravedlivé podělení na výnosech. O to šlo ve směrnici i v české novele.

Dalo by se to lidově říct tak, že pro vládu a poslance už byl neúnosný stav, kdy velké firmy zpoza oceánu vysávaly reklamu z českého trhu a navíc tu skoro neplatily daně?

Smolíková: Pozor, v novele o žádné daně nejde, to bych úplně nespojovala. Jinak ano, asi ta situace skutečně dozrála do nějakého bodu, kdy bylo třeba to výslovně nastavit. Je třeba, aby provozovatel platformy vydavateli za článek poskytl přiměřenou odměnu. Bavíme se o prostředí, které se naprosto překotně rozvíjí, a tím pádem se rozšiřují způsoby využití, tedy i příjmy, které z toho mají platformy, jsou větší. Takhle si celou situaci zhodnotila nejdřív Evropská komise a posléze i v diskusi s vládami členských zemí.

S názorem, že bylo třeba něco dělat, protože situace byla neúnosná, vydavatelé souhlasí, předpokládám.

Mach: I já bych podobně jako paní náměstkyně rád zdůraznil, že s neplacením daně z příjmů ta novela skutečně nesouvisí. Souvisí s tím, že digitální transformace pro odvětví vydavatelského průmyslu představuje značná rizika. Vydavatelé umožňovali sdílení svého obsahu on-line a digitální platformy si za ta užívání zvykly za cizí obsah neplatit, přestože z něj samy měly velké příjmy. Samozřejmě hlavně přes inzerci. Ony se sice o část výnosu z inzerce dělily, ale časem ten podíl klesal. Doteď neměly žádnou povinnost sjednat s vydavateli odpovídající licenci. Teď za veškerý obsah publikovaný za uplynulé dva roky tuto povinnost mají.

Matoušek: S meritem původní unijní směrnice snad ani nejde nesouhlasit. Bral jsem to jako naprosto jasný signál velkým platformám: Pozor, tady se krade duševní vlastnictví. Pokud předtím novinářská zpráva nebyla předmětem ochrany, od této evropské směrnice té ochrany požívá. Výborně. První potíž nastala s tím, že na evropské regulace a regulátory americké firmy nejsou zvyklé. Americké platformy fungují na precedentu a podnikají, dokud jim to někdo nezakáže nebo neupraví soudem. Dokonce američtí vydavatelé, se kterými jsem mluvil, říkali, že tuto unijní legislativu nám závidí. Říkají: Konečně platby vymáhá i někdo jiný než jen soud. Až sem za nás vše v pořádku. Výhrady máme k českému provedení, jistě se k nim dostaneme.

Marvanová: Já s popisem výchozí situace souhlasím taky. A myslím, že vládní návrh tu evropskou směrnici do českého práva převáděl víceméně správně. Na tom jsme se shodli i v Senátu, že vládní návrh byl dobrý, důležitý a nutný. Problém nastal ve sněmovně pozměňovacími návrhy, zejména ve druhém čtení. To se stalo předmětem kontroverzí a je jím dosud. Nejde tu jen o platformy, nějaké kontroverze vyvolává i například paragraf zvaný železářství, kde jde o nevýdělečné, nahodilé pouštění hudby v malé provozovně, nebo overblocking – tedy nadměrné blokování uživatele, kterým si pak platforma koleduje o to, že bude soudem zablokována sama. Ale my tu diskutujeme nad třetí výhradou, a to je ta možnost ohromné pokuty platformám, pokud by český zákon nenaplňovaly. Víme všichni, že nejvíc protestoval Google. A my ovšem máme celou řadu rozborů o tom, jak se zhorší situace pro běžné uživatele internetu. A jak normální lidé už na internetu nedostanou všechny informace. Nám v Senátu není vůbec jasné, proč byl vládní návrh ve sněmovně takhle riskantně, na poslední chvíli změněn.

Ale ministerstvo kultury poslanecké přitvrzení, i když nebylo jeho, akceptovalo.

Smolíková: Ministerstvo kultury se tímto pozměňovacím návrhem dlouho zabývalo, nakonec s ním v zásadě souhlasilo.

Díky novele dostáváte i novou kompetenci. Když se vydavatel s platformou do 60 dní nedohodnou, tak se pak kterákoli strana může obrátit na ministerstvo.

Matoušek: Já mám s pozměňovacím návrhem problémů několik a ta nová role pro ministerstvo kultury je jedním z nich. Nepochopil jsem, proč vinou novely dostáváme dalšího arbitra. I Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se do toho vložil s upozorněním, že to by byla role pro něj, nikoli pro ministerstvo kultury. Mě jako prostého vydavatele jakákoli moc přenesená politikovi trošku děsí.

Smolíková: Moment, to bude správní řízení. Ani politik v čele ministerstva do něj nemůže zasahovat. Rozlišujme dvě různé kompetence. Jednou je stanovit výši odměny, pokud se obě strany nedohodnou do 60 dnů. Ta bude skutečně na nás, ale jen u jednotlivých vydavatelů, kteří nejsou zastoupeni kolektivním správcem. Druhou kompetencí je ukládání pokuty. Tu ovšem nebudeme ukládat my, pokutu bude ukládat obec s rozšířenou působností, nejspíš magistrát. Ani není dáno, že magistrát Prahy. Záleží na tom, kde by Google deklaroval, že má sídlo. Prostě váš dojem, jak ministerstvu nabublaly kompetence, je poněkud zkreslený.

Matoušek: Zajímal by mě scénář, kdy se sdružíme do kolektivního správce a ani pak se s Googlem nedohodneme.

Smolíková: Pak na něj můžete podat civilní žalobu. On mezitím musí přestat užívat váš obsah, aby nebyl v rozporu se zákonem.

Marvanová: Tady musím podotknout, že unijní směrnice žádný moment, kdy se ministerstvo kultury stává rozhodčím, neobsahovala. I já se vždycky strašně bráním tomu, aby se úřadům přidávaly kompetence a možnosti vést různá řízení. Totiž z každé nové kompetence vznikají i noví zaměstnanci a nové výdaje. V této novele, zdá se mi, není ani dořešeno, co bude, když například Google nebude souhlasit s rozhodnutím ministerstva. Co pak? A k těm případům, v nichž má o pokutě rozhodovat magistrát, musím říct, že například s pražským magistrátem o tom nikdo dopředu nejednal. Práce kvapná – málo platná. To prosím není výtka vůči ministerstvu, jen prostě nemám ráda, když se pozměňovací koncepční návrhy načítají ve druhém čtení. V tu chvíli skoro nikdy nejsou jasné jejich dopady.

Mach: Paní senátorka Marvanová tu používá argumenty, které jí sdělili lobbisté z Googlu. Bohužel Google v průběhu jednání vyhrožoval, že nastalé situace zneužije k tomu, aby vydavatelský obsah výrazným způsobem očesal. Je to důkaz, že naše obavy byly oprávněné a Google práva všech českých vydavatelů dobrovolně respektovat nebude. Z dosavadních vyjádření je zřejmá snaha obcházet práva snížením dosahu jednotlivých zpráv a omezením náhledu jejich zobrazování. Zdůvodňuje to příliš vysokou sankcí v zákoně, kterou nechce riskovat. Ale ta argumentace vysokou sankcí je zcela zástupná.

Proč? Mně tedy jedno procento z globálního obratu firmy připadá docela dost.

Mach: Ale to je jen maximální možná výše sankce. Ten strop má být vždycky stanoven tak, aby sankce odrazovala. Zároveň se platforma proti vyměřené pokutě bude moci řádně odvolat. A že je horní hranice sankce stanovena jedním procentem světového obratu, to je dnes docela běžná praxe. Například Digital Services Act (unijní směrnice – pozn. red.) stanoví obdobnou výši a přímo členským státům ukládá povinnost, aby zajistily, že maximální možná pokuta půjde až do jednoho procenta ročních příjmů nebo celosvětového obratu. Takže pro Google ta česká novela nemohla být žádné velké překvapení.

Dobře, ale není přece jen trochu absurdní, abychom s tak malým trhem hrozili takovými planetárními pokutami?

Mach: Pokuta prostě má být přiměřená a její nejvyšší možná výše odrazující. Předpokládám, že na národní úrovni nebudeme ukládat automaticky ono jedno procento, vždycky ta sankce bude vztažena k danému přestupku. Souhlasím, že lepší by asi bylo, kdyby výše pokuty byla vztažena k obratu, který daná firma má tady, v České republice. Problém je, že společnost Google svůj obrat v České republice účetně nereportuje.

Takže kdyby Google netajnůstkařil, dopadla by novela pro něj líp?

Mach: Tak by zřejmě česká legislativa nemusela reagovat na skutečnost, že společnost své příjmy vyvádí mimo českou jurisdikci a neodvádí u nás daň z příjmu. Ale sankce je až poslední nástroj, mnohem větší riziko pro Google je reputační. A také to, že přece oni vydavatelský obsah pro fungování svého algoritmu potřebují. Někteří senátoři používají jako argument proti novele údajně nesouhlasná stanoviska ministerstva průmyslu či Hospodářské komory. Tak zaprvé – komora žádné stanovisko k novele v této oblasti nezaujala. Negativní stanovisko zaujal Svaz průmyslu a dopravy. Na semináři pořádaném senátorem Smoljakem jeden zástupce Svazu průmyslu a dopravy, v němž jsou mimochodem sdruženy Google i Facebook, hrozil, a využil jako argument i dopis od pracovníků americké ambasády v Praze, tím, že čeští exportéři se mohou potýkat s odvetnými kroky na americkém trhu. To prý by se mohlo stát, když Češi přijmou legislativu, která diskriminuje digitální platformy.

Využiji hned toho, že tu s námi sedí paní náměstkyně. Pocítili jste tlak americké ambasády?

Smolíková: Nenazvala bych to tlakem, ale mohu konstatovat, že zástupci americké ambasády se v komunikaci s ministerstvem průmyslu a pak zprostředkovaně i s námi o tuto věc velmi intenzivně zajímali. Ptají se, chtějí informace, ale samozřejmě standardním postupem.

Marvanová: Mně na té novele vadí, jak je nedomyšlená. Už jsme tu zmiňovali, že pokutu by ukládal magistrát. Já jako dosluhující radní magistrátu jsem si zkoušela spočítat, kolik by případně pražský magistrát mohl Googlu uložit, pokud by se rozhodl pro to jedno procento jeho globálního obratu. Bylo by to 500 miliard korun. Připadá vám to reálné?

Pojďme prosím k dopadům celého sporu na české uživatele internetu. Google v zásadě hrozí dvěma věcmi: že zastaví nebo už zastavil program plateb těm menším vydavatelstvím, což je hrozba pro ně. Uživatele bude víc zajímat to, že aby se Google vyhnul placení, začne zobrazovat jen titulky článků, ale už ne ty krátké úryvky, kterým se říká snippety.

Marvanová: Jako uživatel musím říct, že pro mě by to bylo zhoršení služby. Vyhledávám na internetu denně a už z časových důvodů jsem ráda, když hned vidím kousek textu, udělám si představu, o čem je, a nemusím pořád rozklikávat. Zástupci Googlu při slyšení na senátním výboru tvrdili, že český zákon je přísnější a horší než jinde v Evropě a že to zhorší pozici uživatelů. Že zatímco všude jinde po EU uživatelé onen kousek článku hned uvidí, u nás nikoli, právě kvůli riziku té obří pokuty. Dostali jsme i právní rozbor kanceláře Havel & Partners, který si od ní patrně objednal Google, ale i tak je třeba se s tou argumentací vypořádat, zvážit, jestli na ní něco je. Já v žádném případě nehájím zájmy Googlu, dívám se na věc očima normálních uživatelů. Je třeba myslet i na ně, ne jenom na vydavatelské domy.

Mach: Společnosti Google se podařilo vzít si i vás, paní senátorko, za rukojmí.

Marvanová: To se ale ohrazuji. Co tím myslíte?

Mach: Společnost Google si dnes každého svého uživatele v České republice bere jako rukojmí. A vytváří dojem, že novela uživatelům chce zhoršit výsledky při vyhledávání. Ale to je její komerční rozhodnutí. Ona sama se snaží obejít vydavatelské právo.

Marvanová: Aha, tak vy to myslíte, že jsme rukojmí všichni. Ale ani v tomto případě to pro mě až tak neplatí, já totiž vyhledávám hlavně přes Seznam. Jen se na věc snažím dívat objektivně.

Mach: Mně se líbí, jak Google opakovaně tvrdí, že vydavatelům za obsah platit chce a že jediné, čeho se obává, je potenciální výše sankce. Pak by ale neměl nejmenší důvod omezovat výsledky vyhledávání a ještě si stěžovat, jak negativní dopad bude ta novela mít na uživatele. Pevně doufám, že to od nich byla jen rétorika, výhrůžky během legislativního procesu. Pokud ale Google v praxi některé ze svých výhrůžek uskuteční, potom to samozřejmě bude mít nějaké právní důsledky, které bych teď nechtěl předjímat. Je třeba pořád dokola připomínat, proč se Googlu ta úprava nelíbí: oni se nechtěli dohodnout se všemi českými vydavateli, oni si chtěli vybrat pár vydavatelů a dohodnout se jen s nimi. Ostatním by pak časem navrhli licenční podmínky, buď úplně bez poplatků, nebo za velmi nízký poplatek. Teď společnosti Google hrozí, že když se s konkrétním vydavatelem nebo kolektivním správcem nedohodne, může to skončit až vysokou pokutou.

Matoušek: No, kroky, které povedou k odstraňování snippetů, Google na českém trhu už spustil. Může se lehce stát, že v důsledku menšího vyhledávání na českém internetu se sníží i příjmy vydavatelů. Při cynismu našich mediálních agentur mi to přijde docela pravděpodobné. Dnes je 20 procent návštěvnosti na českých zpravodajských serverech z Googlu, mimochodem méně než ze Seznamu. A co když se od Googlu inspiruje Meta, přes kterou je podíl návštěvnosti na zpravodajských serverech ještě vyšší? Vydavatel, aby naplnil své smlouvy s mediální agenturou, bude muset naplnit zdroje návštěv odjinud. Takže půjde za Seznamem, českou jedničkou. Vzniká samozřejmě otázka, jestli když mistrujeme velké světové platformy, bychom neměli mistrovat i sami sebe nebo nějaké další hráče.

Pane Matoušku, vy zastupujete některé menší weby, často právě příjemce toho dosavadního programu Googlu. Zvýhodňuje z vašeho pohledu Lacinův pozměňovací návrh velké před menšími?

Matoušek: Mluvili jsme například o roli ministerstva při určování odměny. Když půjdu za ministerstvem coby vydavatel s tím, že jsme se nedohodli a vy máte určit odměnu. Ministerstvo stanoví já nevím deset milionů korun. Platforma s tou sumou nesouhlasí. Jdeme tedy k soudu, ale v tu chvíli už ministerstvo není účastníkem soudu. U soudu na jedné straně stojím já , vydavatel, a proti mně Google. A po celou dobu sporu táhne náklady soudního řízení vydavatel.

Smolíková: Jako v jakémkoli jiném sporu.

Mach: Vydavatel se může i rozhodnout pro kolektivního správce.

Matoušek: Jasně. Jen upozorňuji na to, že navzdory většinovému vnímání to není tak, že ministerstvo se usnese o výši odměny a hotovo. A samozřejmě že větší mediální domy mají peníze na advokáta spíš než ty malé. Když poběží spor, tak CNC, Mafra i VLM (vydavatel Deníků Bohemia – pozn. red.) vždycky od svých majitelů peníze na soudní náklady dostanou. Menší a střední vydavatelé si dlouhý soudní spor dovolit nemohou.

To nás přivádí k otázce: Nemůže být nezamýšleným důsledkem této novely umělé posílení Seznamu, to, že v rámci tažení proti dominantnímu hráči z Ameriky si živíme jiný moloch doma?

Matoušek: Je to logický důsledek. Byť je otázka, jestli Seznam sám se do téhle role chtěl dostat.

Marvanová: A to se mi právě nezdálo na tom pozměňovacím návrhu, kde v odstavci 14 písmeno b stojí: Toto ustanovení se použije pouze, jde-li o poskytovatele služby informační společnosti s dominantním postavením na trhu. Nevím, jestli takové ustanovení vůbec odpovídá pravidlům hospodářské soutěže. Povinnost má vždycky dopadat na všechny stejně, ne že se určí, kdo je dominantní a kdo není. Znovu: podotýkám, že jako častý uživatel Seznamu se hrozbami Googlu osobně příliš omezena necítím. Jen vím, že z hlediska rovnosti přístupu k vyhledávačům je Seznam zvýhodněn.

Není z pohledu české političky dobře, že dostane výhodu česká firma?

Marvanová: Dívám se na to z hlediska právního státu. První, co mě vždycky zajímá, je, aby zákon dopadal na všechny pokud možno stejně.

A nemůže být důsledkem této novely, že v rámci boje proti velkému Goliášovi za mořem posílíme na českém trhu velké domácí hráče proti těm menším? Novela je zlepšení pro Křetínského CNC, pro Babišovu Mafru, pro Pentu...

Marvanová: Tak není vydavatel jako vydavatel, že. To, že je český, neznamená, že je David. Máme i u nás opravdu slabé hráče a vedle nich české Goliáše.

Mach: Já vaší otázce nerozumím. Kolektivní správce přece může transparentně zastupovat úplně všechny vydavatele na trhu, kteří mu dali mandát. Nevím, proč by ta novela měla upřednostňovat většího vydavatele před menším. Vyrovnávání licenčních práv kolektivním správcem poběží zcela transparentně, a to na základě předem definovaného podílu na trhu a podle rozsahu zastupovaných vydavatelských práv každého českého vydavatele, který o své zastupování projeví zájem.

Matoušek: Podle mě nástroje dané v té novele oddalují možnost dohody mezi vydavateli a platformami. Při každém kulatém stole upozorňuji na to, že čeští vydavatelé jsou po dvou letech pandemie a za dnešní ekonomické situace velice oslabeni. Čím déle s Googlem budeme jednat a čím déle se s ním budeme soudit, tím se situace vydavatelů bude zhoršovat.

Marvanová: V Senátu jsme u pasáže, která se týká Googlu, nejednali o změně proto, že jsme došli k závěru, že v té rychlosti ji nejsme schopni naformulovat. Já jsem ale panu ministru Baxovi v diskusi řekla, že optimální je, aby s Googlem a dalšími dál jednal. Právě kvůli rizikům nedohody.

Mach: S tím souhlasím už proto, že cílem všech vydavatelů, kteří se sdružili v přípravném výboru pro vznik kolektivního správce, je, aby s nimi platformy vůbec jednaly.