KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara

Shůry seslaný kodex

KOMENTÁŘ Mariana Kechlibara
Shůry seslaný kodex

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Shůry spadl kodex. A ne jen tak ledajaký, jde o etický kodex učitelů, který nemá váhu zákona, ale přesto je patrné, že nemá být „pro srandu králíkům“ a má mít určitou váhu morální. Zvláštní jsou ale okolnosti jeho vzniku a koneckonců i výsledek sám.

V České republice působí skoro 200 000 učitelů, ale na přípravě kodexu, kterým by se v budoucnu měla jejich profese řídit, se jich podílelo naprosto mizivé množství. Mezi šestnácti organizacemi, které kodex vytvářely, byla jen jedna menší učitelská profesní organizace jménem Učitelská platforma, zastupující zhruba jedno procento českých učitelů. Jinak šlo o různé neziskovky, jejichž zaměstnanci jsou převážně neučitelé. Největší školské odbory účast na vytváření kodexu přímo odmítly.

Ruka neziskovek je na výsledném díle zřetelně vidět – do relativně krátkého kodexu dokázala prosáknout jak „sexuální identita“ (a aktivní odstraňování předsudků vůči ní), tak i výzva, aby učitel „pracoval udržitelně“ a „aktivně se věnoval výzvě klimatických změn“. Asi to mohlo být horší, ale „woke“ uvažování sem zjevně proniká a nejsnáze se mu to pronikání daří právě pomocí neziskovek. Je možné, že nějaká verze 2.0 nebo 3.0 tohoto kodexu bude daleko tvrdší a bude po učitelích vymáhat používání umělých zájmen pro neustále se množící gendery nebo jednotný pokrokový postoj k tématům, jako je migrace do Evropy. Migraci ostatně na iRozhlas.cz označila za jednu z výzev 21. století Eva Marková z Učitelské platformy; učitelé se k ní musejí „umět postavit“ (můžou se k ní postavit i negativně?). A ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal zmínil jako jeden z příkladů problémů k řešení „učitele šířícího dezinformace“, i když o dezinformacích v kodexu nic explicitně psáno není.

I když pomineme obsah silně se klonící k progresivismu, k čemu přesně takto naoktrojovaný dokument je, když se k němu většina učitelů nemohla ani zprostředkovaně vyjádřit? Komentář k bodu 2 kodexu zní, cituji: „Žáci a učitelé mají možnost zažít, co to znamená, být aktivním občanem odpovědným za prostředí, jehož jsou spolutvůrci. Učitel i žák tak podporují demokratickou kulturu ve škole.“

Není trochu paradoxní, že něco takového hlásá dokument, který byl pro své příjemce „ukuchtěn“ bez toho, aby o něm mohli široce diskutovat a hlasovat? Učitelský kodex je naopak dobrým studijním případem toho, jak demokracie degeneruje a stává se stínem sebe sama. Exekutiva ve spolupráci s několika málo organizacemi připraví něco, co má následně ovlivňovat práci statisíců lidí, a obejde tak demokratický proces, který by trval podstatně déle a jehož výsledkem by nejspíš bylo něco jiného.

„O nás bez nás“ je pojem, který známe hlavně v souvislosti s mnichovským diktátem. Jeho rozsah je ale širší: lidé by obecně měli mít možnost se vyjádřit k tomu, co se jich týká. Jakýkoliv postup, který se tomuto principu vyhýbá a omezuje tvorbu norem na úzkou aristokracii, je nedemokratický z principu.

I proto soudím, že jediné adekvátní místo nově vzniklého kodexu je v odpadkovém koši a učitelé by jej mohli se svými žáky probrat – jako odstrašující příklad toho, jak se věci dělat nemají.

Marian Kechlibar je autorem série knih Zapomenuté příběhy 1–5 a sbírky povídek Krvavé levandule.

 

13. prosince 2022