Pro voliče není větší politické téma než zdražování. Průzkumy, které si nechávají strany dělat, mluví jasně. A to, že lid se v čase bezpečí rozhoduje především podle vývoje životní úrovně, je už omleté klišé. Svého času nejoblíbenější americký prezident Bill Clinton, který toho moc neudělal, ale vládl za prosperity, měl nad stolem napsáno „It’s economy, stupid“. Autorem byl Clintonův volební stratég James Carville. Lídři vlády i opozice si to zjevně uvědomují, a tak se po dlouhé době první televizní střet Petra Fialy a Andreje Babiše v televizi Nova změnil v šerm grafy, kde, kdy a za koho co zlevňovalo a zdražovalo. Kouzlo čísel je v tom, že se vždycky dají dát do kontextu, který se vám zrovna hodí. Připomíná to slevovou akci v supermarketu. Když chcete zamaskovat zdražení, uděláte „slevovou akci“. Na ceduli vysoká cena, tu pěkně škrtnout a pod ni velkými čísly napsat novou, akční.

Psychologický trik funguje. Poučený zákazník ale ví, kolik za onu věc platil před rokem, měsícem. Český příběh potravin má mnoho interpretací. Vždycky je potřeba vidět, co srovnáváme. Premiér Petr Fiala tvrdil, že potraviny u nás na rozdíl od jiných zemí Evropské unie zlevňují. Právě tady je otázka, s čím srovnáváme. Inflace se standardně ve veřejné debatě srovnává z roku na rok. O kolik konkrétní zboží nebo služby stojí více či méně než loni. Tady se stále zdražuje. Meziročně se v listopadu zvedly ceny potravin o 1,5 procenta. Na Evropské poměry je to skutečně silně podprůměrný vzestup. Průměr zemí Evropské unie byl v listopadu 7,6 procenta. Třeba v Německu jídlo zdražuje meziročně o 5,8 procenta, ve Francii, která se dlouho chlubila jednou z nejnižších inflací potravin v Evropě, dokonce o 7,6 procenta.

Jenže mnohem vyšší vypovídací schopnost má delší trend. Když se podíváme, o kolik je jídlo dražší než v roce 2020, máme za sebou jeden z vůbec nejvyšších vzestupů v celé Evropě. Ceny jsou zhruba o třetinu vyšší než před třemi lety. Záleží jen na tom, který měsíc srovnáváte.

Od začátku roku ale skutečně ceny potravin padají. Tím, kdo zlevňuje více, jsou ale obchodníci. Nikoli potravináři. Z oficiálních dat Českého statistického úřadu je to vidět na přesných číslech. Statistici totiž sledují ceny hned ve třech bodech potravinového řetězce. U zemědělců, potravinářů a pak finální cenu u obchodníka. Třeba ostře sledované máslo prodávali potravináři v lednu obchodníkům za 186 korun za kilo. V listopadu stálo 155 korun. To je pokles o 31 korun. Na pultech obchodů bylo v lednu za 205 korun, v listopadu za 165 korun. Obchodník šel tedy dolů o 40 korun. Na poklesu cen mají tady výrazně větší podíl obchodníci než potravináři.

Další sledovanou položkou je kuře. Chovatelé kuřata zlevnili minimálně. V lednu prodáva(KOMENTÁŘ) li zpracovatelům, tedy třeba Babišově Vodňanské drůbeži, kilo za 30,3 koruny, v listopadu za 29,4 koruny. Potravináři dodávali obchodníkům kilo kuřete v průměru za 57,4 koruny, v listopadu za 53,8. To je zlevnění o necelé tři koruny za kilo. V obchodech ale cena kuřete klesla z lednových 81,3 koruny na 70,2 koruny za kilo. Pokles o 11 korun. I tady zlevňují obchodníci. Potravináři jdou s cenami dolů jen velmi mírně.

Z dat je dlouhodobě vidět, že náš problém se zdražováním potravin je u potravinářů. Oni ceny nejvíce zvedali a teď je nejméně snižují. Politicky je ale mnohem atraktivnější mířit na obchodníky. Zákazník vidí, za kolik prodávají oni jemu. Ne za kolik dodává Madeta nebo Vodňanská drůbež do obchodu.

Vládní politici se ale soustřeďují na mediálně viditelný tlak na řetězce. Jdou až tak daleko, že předseda Antimonopolního úřadu Petr Mlsna musí veřejně upozorňovat, že společná prohlášení obchodníků po jednání s členy vlády by mohla být považovaná za nedovolené jednání ve shodě. „Konkurenti se spolu nemají o cenách bavit. A to ani když je k tomu vyzve ministr,“ řekl v rozhovoru pro Novinky Mlsna. I politicky by bylo mnohem efektnější povolat si na kobereček na ministerstvo potravináře v čele s Babišovými firmami typu Olma nebo Vodňanská drůbež. Na ty má navíc na rozdíl od řetězců stát přímé páky v placení dotací.