Vědci zjistili, že rostliny umí trpět. V reakci na stres, jako je například dehydratace či řez, „pláčou“. Jejich ultrasonický „nářek“ připomíná praskání popcornu, lidé ho ale vlastním uchem neslyší. Zachytit ho mohou například netopýři či můry. Výsledky vědeckého bádání byly zveřejněny ve vědeckém časopisu Cell.

„Pláč“ rostlin není stejný, jako ten lidské úzkostné naříkání, připomíná spíše praskání, píše list New York Times (NYT). Podle vědců tot nervózní praskání je vedlejším produktem kavitace, kdy drobné bublinky praskají a vytvářejí malé rázové vlny uvnitř cévního systému rostliny. Podobná věc se děje například v našich kloubech.

Even plants have an occasional cry, what's your excuse boys? pic.twitter.com/hpYrWMP6QU

— DW News (@dwnews) April 1, 2023

„Kavitace je nejpravděpodobnějším vysvětlením, alespoň pro většinu zvuků,“ uvedla Lilach Hadany, bioložka z Tel Avivské univerzity v Izraeli. Rostliny tak komunikují s organismy, které produkují zvuky, jako bzučící včely či s jinými rostlinami. Nejběžnější a nejznámější metodou, čím rostliny komunikují, je vydávání chemikálií, zvuky jsou ale pro nejen vědeckou obec neprobádanou novinkou. „Jedna otevřená otázka, která mě štvala, byla problematika rostlin a zvuků,“ cituje NYT bioložku.

Poté, co se Hadany setkala s Yossim Yovelem, který studoval netopýří zvuky v Tel Avivu, se rozhodli spojit síly a společně tuto otázku vyřešit. Zaměřili se na rostliny rajčat a tabáku, protože se snadno pěstují a mají dobře srozumitelnou genetiku.

Rostliny byly umístěny v dřevěných zvukotěsných krabicích se dvěma mikrofony směřujícími na jejich stonky, připravené zaznamenat cokoli od jemného šepotu. Vědci zjistili, že rostliny nejen vydávaly zvuky, ale že rostliny také dělaly mnohem větší rozruch, když byly dehydratované nebo když jim byly uříznuty stonky, jímž vědci simulovali „útok“ býložravců.

Výzkumníci zachytili stejné zvuky od dalších rostlin ve skleníku, například od vinné révy či pšenice. Nespokojené rostliny své stížnosti nevyjadřovaly náhodně, ale konkrétně odpovídaly na typy stresu, ve kterém se zrovna nacházely. Program vědců dokázal se 70% přesností určit, zda má rostlina žízeň nebo jí hrozí „sťatí hlavy“.