Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), vedený Petrem Mlsnou, pečlivě prozkoumal, kdo, o kolik a proč zvedl v éře rekordní inflace ceny potravin. Zaměřil se na základní potraviny, jako je mléko, máslo, vejce, mouka a kuřecí maso. ÚOHS potvrdil to, co si každý mohl najít v pravidelných datech Českého statistického úřadu, která srovnávají vzestup cen u zemědělců, výrobců potravin a obchodníků.

A potvrdil to, o čem jako první a opakovaně psal Týdeník Echo. Nejvíce zdražovali zemědělci, poté potravináři a až na třetím místě obchodníci. Zemědělci a potravináři jsou přitom velmi často spojeni do velkých agropodniků, jimž vévodí Agrofert ze svěřenského fondu vůdce ANO Andreje Babiše. Dá se tedy na základě tvrdých dat říct, že zdražení potravin je babišoinflace. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula si spletl místo. Jestli chtěl agitovat za levné potraviny, měl se jít přilepit do Vodňanské drůbeže nebo Olmy, případně do Madety pana Teplého, který na sebe v posledních dnech přitáhl pozornost zděšením z toho, že mu chce Fialova vláda sebrat národní dotace.

Pak jsou tady kuřata. Branže, kde podle antimonopolního úřadu firmy z Agrofertu kontrolují až čtvrtinu trhu. V březnu 2020 dodávali chovatelé jedno kilo kuřete za 31,89 koruny. Loni v listopadu už stálo 43,49 koruny. Cena se tedy zvedla o 11,60 koruny, což znamená o 36,37 procenta. Marže zpracovatelů kuřat typu Vodňanská drůbež se zvýšila z 10,61 koruny na 19,11 koruny. Tedy bezmála na dvojnásobek. Marže obchodníka se zvedla z 10,05 koruny na 16,02 koruny. To je krásný, velmi ilustrativní příklad, o kolik rostla marže u potravinářů rychleji než u výrobců.

Závěr je zřejmý. Antimonopolní úřad ale zároveň upozorňuje, že nenašel žádné důkazy, které by ukazovaly, že na trhu s potravinami v České republice nefunguje konkurence. Neobjevil žádné kartelové dohody. U žádného výrobku nemá některá firma tak dominantní postavení, že by to bránilo konkurenci. Přímo navíc zdůrazňuje, že u některého zboží panuje konkurence nadnárodní. Jeden ze zemědělských svazů si v tiskové zprávě přímo posteskl, že „nejsme potravinově soběstační“. Štěstí, že nejsme. Jinak bychom platili ještě výrazně vyšší ceny. Mezinárodní konkurence to pokušení svézt se na inflaci aspoň trochu krotí.

Za drahé potraviny tedy nemůžou jen agrobaroni, ale i my sami. Jak správně říká ministr financí Zbyněk Stanjura, musíme být náročnější zákazníci. Nekupovat od každého všechno, přemýšlet o cenách a o tom, kterou firmu za utržení ze řetězu potrestat tím, že si její zboží prostě nekoupíme do chvíle, než zlevní.

Zpráva také ukázala, že v zemědělství je obrovský prostor pro škrty národních dotací ve firmách, jako je Madeta.