To, že bude Evropská unie téměř kompletně odstřižena od dodávek ruského plynu, jeho cena bude na předválečné úrovni a zásobníky budou začátkem ledna naplněné z téměř devadesáti procent, by si ještě před pár měsíci netroufli odhadovat ani největší optimisté. Je to ale fakt, s nímž Evropa vstoupila do nového roku 2023. Druhého ledna se plyn v referenčním bodě TTF v Nizozemsku prodával za 74,93 eura za megawatthodinu. To je hodnota, kde byl naposledy před Putinovým napadením Ukrajiny v únoru.

Dají se jistě okamžitě vystřelit argumenty, že je to jen dočasné. Že v Evropě aktuálně převládá nadprůměrně teplé počasí. Že spotřeba je díky útlumu průmyslu během vánočních a novoročních svátků, které se v západní Evropě protahují až do Tří králů, velmi nízká. Cena plynu ale padala už před Vánocemi, kdy naopak silně mrzlo.

Vypadá to spíš, že Evropské unii už se podařil strategický odklon od ruského plynu. A že nová cena, na níž se trh ustálí, nebude sice nízká, ale může se držet zhruba tam, kde byla před válkou. Cena je do značné míry vždy důvěra a psychologie. Teď to vypadá, že evropští obchodníci se strategickou surovinou po nervózních měsících, kdy veřejným prostorem létala jedna hrozba a strašení za druhou, uvěřili, že plynu bude dost a infrastruktura nově postavených terminálů na zkapalněný plyn spolu se stávajícími plynovody a zásobníky dokáže efektivně nahradit odstřižené ruské linky. Ve chvíli, kdy se do staveb nových terminálů a uzavírání kontraktů na LNG pustilo i dlouho váhající Německo, to obchodníci s plynem zjevně vyhodnotili jako strategický bod zlomu. Na trh se vrátil klid a cena začala padat. „Nové terminály na LNG posunuly Německo a Evropu k dlouhodobé nezávislosti na Rusku,“ prohlásil v novoročním projevu německý kancléř Olaf Scholz.

Bod zlomu

Ve chvíli, kdy právě Němci, kteří byli na ruském plynu závislí strategicky nejvíc ze všech velkých evropských ekonomik, vnímají odklon od Ruska nikoli jako přechodnou epizodu, ale dlouhodobý stav, je ten bod zlomu. Odříznutí Evropy od ruského plynu. Že to vnímají i trhy, je vidět na klesajících cenách dlouhodobějších kontraktů na příští roky. Ty jsou sice vyšší než aktuální cena na spotovém trhu, proti předchozím měsícům ale výrazně padají. Ceny plynu táhnou dolů i ceny elektřiny. Ty se v pondělí druhého ledna, kdy odcházelo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny, dostaly pod 150 eur za kilowatthodinu.

Strategicky to v této chvíli vypadá, že plynu je dost a že je a bude stát někde na úrovni předválečných cen. Jiný příběh je, jak se tyto velkoobchodní ceny promítnou do konečných účtů za elektřinu pro domácnosti a firmy. Když se na přelomu loňského srpna a září ceny v panice doprovázené spekulacemi, kam až je politici nechají zajít, vyšplhaly na rekordy do té doby nepředstavitelné, začaly všechny země Evropy rychle chystat stropy, přes které ceny energií pro konečné zákazníky nikdy nenechají vystoupat. Po dlouhém odmítání ze strany Berlína se nakonec ve finále českého předsednictví Evropské unie podařilo prosadit i celoevropský strop na cenu plynu. Byl nastaven na velmi vysokých 180 eurech za megawatthodinu. Výrazně výš, než je současná tržní cena 74 eur za megawatthodinu. I ta samotná existence stropu ale sehrála důležitou psychologickou roli. Po dlouhých měsících, kdy se scházely a řetězily všechny špatné okolnosti, počínaje obavami z nedostatku a konče neochotou Německa smířit se s realitou, že přísun levného ruského plynu skončil, se najednou za zlomovým bodem, že Evropa už se od Ruska dokázala odpojit, začaly postupně do série skládat příznivé okolnosti. Nové terminály na LNG, prověření, že plynovody a zásobníky přesměrování na jiné dodavatele zvládnou, plus obrat myšlení politiků.

Příští měsíce ukážou, jak se to projeví na cenách pro české domácnosti a firmy. Ty kabinet Petra Fialy zastropoval na výrazně vyšších cenách, než jsou ty současné tržní. U plynu na 120 eurech za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty. U elektřiny na 240 eurech za megawatthodinu. Pokud se tržní ceny energií v Evropě udrží na současné úrovni, vláda by neměla dodavatelům energií za kompenzace stropů zaplatit ani korunu. To by mělo snížit schodek státního rozpočtu až od 100 miliard korun. Právě s takovou částkou na kompenzace totiž kabinet počítal.

Jenže tak jednoduché to být nemusí. Vláda až těsně před Vánocemi schválila nařízení, jak konkrétně bude obchodníkům s energiemi ceny pro domácnosti a firmy kompenzovat. Přesný mechanismus nebyl do uzávěrky tohoto čísla zveřejněn. Kabinet ho ohlásil až na čtvrtého ledna. Počítá ale s poměrně složitým vzorcem, podle něhož si budou moci obchodníci ceny počítat. V této chvíli skoro všichni účtují zákazníkům ceny na úrovni vládních stropů, přestože ty na spotovém trhu jsou výrazně nižší. Může se stát, že vládu budou přesvědčovat, že plyn a elektřinu pro své zákazníky si nakoupili s dlouhým časovým předstihem. V době, kdy byly energie násobně dražší než dnes. Kdy byly dokonce nad těmi vysokými vládními stropy. Stát, přesněji řečeno Energetický regulační úřad, bude mít hodně práce prověřit, jestli nároky obchodníků na státní dotace jsou skutečně oprávněné. Proti úředníkům bude stát skupina obchodníků, kteří dostali životní příležitost vydělat. A budou vysoce motivováni miliardové kompenzace z vlády vytáhnout.

Může se tudíž stát, že lidé budou za plyn a elektřinu platit výrazně vyšší ceny, než jsou aktuálně na trhu. A stát zároveň bude pod tlakem energetiků, aby vyplácel i přes vysoké stropy obrovské kompenzace za účty výrazně převyšující tržní ceny. Je vysoké riziko, že stát zcela zbytečně vyhodí desítky miliard za kompenzace energetikům jen proto, že je úředníci nedokážou uhlídat. Částka na ně by měla být jednou z nejostřeji sledovaných položek ve státním rozpočtu. Riziko tunelu za desítky miliard korun je mimořádně vysoké.