Architektura je v první řadě služba společnosti a její tvůrci za ni musejí nést odpovědnost. To tvrdí architekt Pavel Nasadil, který měl na starosti sestavení letošní architektonické ročenky. Nejvýznamnější české stavby i témata rezonující napříč scénou jsou tímto způsobem monitorovány od roku 2000.

Pracnější cesta

Každá ročenka české architektury z nakladatelství Prostor – architektura, interiér, design je jiná, přitom si ale jsou jednotlivé edice velmi podobné. Od samého začátku totiž mají stejný koncept, sestavuje je pokaždé jiný praktikující architekt nebo architektka (tedy nikoli historici, teoretici nebo spisovatelé), kteří v ní prezentují kolem třicítky vybraných staveb postavených v Česku během uplynulých dvou let. Aby toho byli editoři a editorky ročenek schopni, musejí si zvolit určitý klíč výběru pouze malého procenta všech přihlášených a posuzovaných děl. Někdo se snaží o výběr subjektivně nejlepších staveb napříč žánry, jiní zas hledají stavby související s konkrétním definovaným tématem.

Letošní editor, architekt Pavel Nasadil z ateliéru FAM architekti, na to šel tou druhou, o něco pracnější cestou. Pracnější z toho důvodu, že od editora vyžaduje hlubší reflexi české architektonické scény i argumentaci. S odkazem na britského architekta Richarda Rogerse (1933–2021) a jeho slavný rozhlasový cyklus přednášek pro BBC Sustainable City (Udržitelné město) se Nasadil rozhodl pro zaměření na architektonické projekty s větším společenským dopadem a přesahem, a to v přesvědčení, že architekti mohou výrazně přispět ke zlepšení dnešních měst a života v nich – a nikoli jen v případě velkého měřítka, ale také u docela komorních projektů. „Rozhodl jsem se vytvořit ze staveb vybraných do ročenky soubor šablon, jak může architektura pozitivně ovlivňovat prostředí člověka a spoluvytvářet podmínky pro kvalitní veřejný a společenský život, a připomenout tím široké i odborné veřejnosti roli architektury jako služby společnosti,“ tvrdí v úvodním komentáři ročenky s tím, že architekti i další spolutvůrci stavebních projektů jsou přímo „zodpovědní za důsledky, které přináší jejích záměr směrem do veřejného prostoru“.

Přehodnotit praxi

Z těchto důvodů dostaly prostor v letošní ročence hlavně veřejně přístupné stavby, úpravy veřejných prostranství a další realizace, které spoluutvářejí podobu českých měst i krajiny. Svým velmi pestrým výběrem staveb zařazených do ročenky Pavel Nasadil ilustruje ony „šablony“ toho, jak rozmanitými způsoby lze měnit věci k lepšímu; nezáleží na tom, jestli jde o rekonstrukci starého kulturáku na maloměstě, nové tržiště v centru, či základnu technických služeb na periferii. Podobným projektům se většinou nevěnuje příliš pozornosti, takže Nasadilův výběr můžeme chápat jako výzvu k přehodnocení dnešní praxe. Že se editor ročenky skutečně zaměřil primárně na stavby zkrášlující své okolí, a nikoli jen na architektonicky vytříbená díla, dosvědčuje nejvýmluvněji nová prodejna Lidlu v Litomyšli. U té si město vymínilo, že nepůjde o typizovanou plechovou halu, ale že se na její podobě a hlavně i veřejném prostoru okolo ní budou podílet architekti, díky čemuž nehyzdí své okolí jako běžný supermarket, ale do města docela dobře zapadá. Podoba našich měst totiž do velké míry závisí právě na takových jednotlivých rozhodnutích.

Existuje mnoho způsobů, jak posuzovat kvalitu architektonického díla, od čistě estetických kritérií přes sílu autorského konceptu (konstrukce, vztah k prostředí...) až po přínos společnosti. Fakt, že Pavel Nasadil se při výběru řídil právě třetím kritériem, však neznamená, že by stavby zařazené do letošní ročenky nějak pokulhávaly v ostatních kritériích. Jde o promyšleně zvolené realizace ukazující pestrost tvorby místních architektů a architektek. Díky tomu představuje ročenka skvělý způsob, jak se zorientovat v často nepřehledné současné české architektuře.