EDITORIAL Dalibora Balšínka

Macronova autonomie vůči USA a česká role

EDITORIAL Dalibora Balšínka
Macronova autonomie vůči USA a česká role

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Evropská jednota v otázce ukrajinské války, kterou rozpoutalo Rusko, dostala další trhlinu. Postoj Francie a Německa býval často váhavý, s výhradami. Německo válkou utrpělo ekonomicky nejvíce, protože přišlo o levný ruský plyn nejen pro domácnosti, ale hlavně pro průmysl. Levný ruský plyn byl základním pilířem Němci prosazovaného Green New Dealu, který je ve střední Evropě přijímán s velkým přemáháním a odporem veřejnosti. Absurditu extrémních poloh boje za záchranu klimatu nejlépe usvědčuje, že Evropa jako celek produkuje maximálně 9 % CO2, což je s Británií asi 2,8 mld. tun roční produkce CO2, zatímco Čína si s něčím takovým nedělá žádné starosti, protože do roku 2024 zvýší o 2 mld. produkci CO2 z nových uhelných elektráren. Evropa i přesto chce nadále zdražovat a zhoršovat kvalitu života svých obyvatel, snižuje konkurenceschopnost průmyslu navíc v situaci, kdy nemá prakticky žádnou významnou přednost v technologiích, kde dominuje Amerika a Čína.

Německo válkou na Ukrajině ztrácí i politicky, především ve prospěch Polska, které se stalo lídrem evropské aliance proti putinovskému Rusku. Polsko, které je čtyřikrát, aspoň podle počtu obyvatel, větší než Česká republika, dlouhodobě posiluje ekonomicky a vojensky. Z pochopitelných historických důvodů, které mu připomínají, jak si je vždy Rusko nebo Německo porcovalo, vsadilo na strategické spojenectví s Amerikou a stává se mocností nejen střední, ale celé Evropy; podobně jako v případě Itálie se to děje s velkou podporou Washingtonu. To se v mnohém oslabenému Německu nelíbí, ale americký vliv na střední Evropu není po chuti hlavně Francii. První náznaky se objevily už před několika týdny a uplynulý týden je jasně formuloval Emmanuel Macron po návratu z Číny.

Prezident Macron se v Pekingu dočkal přátelského přijetí s červeným kobercem, zatímco na návštěvě ho doprovázející formálně nejvyšší představitelka Evropské unie Ursula von den Leyenová byla ostentativně přehlížena a po příletu do Pekingu musela na letišti projít terminálem pro běžné cestující. Francouzský prezident odletěl z Číny evidentně posilněn, když varoval před přílišnou závislostí Evropy na Americe, varoval, aby se Evropané nestali vazaly, že je třeba vybudovat si vlastní evropskou strategickou autonomii a především se Evropa podle Macrona nemá nechat vtáhnout do konfliktu mezi Čínou a Amerikou a hlavně musí mít svou vlastní evropskou politiku v otázce Tchaj-wanu.

„Nejhorší by bylo myslet si, že my Evropané bychom měli v této věci následovat příklad a přizpůsobit se americkému rytmu a přehnané čínské reakci. Proč bychom měli jít tempem, které zvolili ostatní? V určitém okamžiku si musíme položit otázku našeho zájmu. Jakým tempem chce jít samotná Čína? Chce mít tento útočný a agresivní přístup?“

„My Evropané se musíme probudit. Naší prioritou není přizpůsobovat se agendě ostatních ve všech regionech světa,“ řekl sebevědomý francouzský prezident. V Číně také mluvil o válce na Ukrajině a o roli Číny při dojednání míru, což je v poslední době myšlenka, která se objevuje i ve střední Evropě. Francie je zastánce vize silné evropské armády a znervózňuje ji solitérní budování polské armády, která se stává na kontinentě jednou z nejsilnějších. Česká republika má na geopolitiku jen pramalý vliv a může se jen správně přidat na dobrou stranu, dělat sama něco pro svoji obranyschopnost a hlavně udržovat silné spojenecké vazby ve střední Evropě. V kontextu malé role České republiky jsou o to směšnější silácké výroky, sledování odchylek od těch správných názorů a jejich kádrování. Přitom věcná diskuse zabraňuje zatemňování realistického úsudku.

11. dubna 2023