Když čtete zprávy o českém klimatickém plánu, který minulý měsíc schválila Fialova vláda a který obsahuje pětkrát větší instalovanou kapacitu solárních a větrných elektráren v zemi, a současně něco od spisovatele a umírněného ekoaktivisty Michaela Shellenbergera, snadno dospějete k názoru, že buď české vládě, nebo proslulému Američanovi muselo přeskočit. S Shellenbergerem jsme mluvili v Londýně na první konferenci Asociace pro zodpovědné občanství (ARC), kterou zakládá slavný kanadský psycholog Jordan Peterson s několika dalšími nonkonformisty naší doby.

V novinách čteme zprávy, po kterých by se člověk bál. Nově o výpočtech z Imperial College v Londýně, že lidstvo má ještě méně času na odvrácení katastrofy, než se dosud myslelo. Prý jestli se nic nezmění, množství skleníkových plynů, po nichž se atmosféra oteplí víc než o 1,5 stupně Celsia, vyčerpáme už za šest roků. Doteď si mysleli, že až za deset.

Už v roce 1989 jsme měli taky jen deset roků času. A v roce 2019 dvanáct let. Před rokem deset. Teď šest. Co tito lidé provozují, není žádná věda, je to jen rétorika. A spirituální diskurz o apokalypse. Přitom ale, což je pozoruhodné, ve výročních zprávách Mezivládního panelu pro klimatickou změnu IPCC žádné apokalyptické scénáře nenajdete. Ve skutečnosti posledních deset roků emise skleníkových plynů globálně nerostou. Například Spojené státy snížily za posledních asi patnáct let svoje emise o 22 procent a většina toho snížení se podařila díky přechodu z uhlí na frakovaný plyn. Řada velkých západních ekonomik už má svůj emisní vrchol za sebou dávno. I podle Mezinárodní energetické agentury dost možná právě letoškem počínaje globální emise začnou klesat. To znamená, že žádný katastrofický scénář už není realistický. Celosvětově přepínáme od uhlí k zemnímu plynu. Tady je dobrá zpráva, že plynu je na planetě tolik, že uhlí dlouhodobě nebude potřeba. Většina zpráv, které se nějak týkají životního prostředí, jsou dobré. Například úmrtí zaviněných extrémními přírodními jevy je dnes prokazatelně méně, výrazně méně než řekněme před čtyřiceti lety. Přirozeně že mezi lidmi, jejichž plat závisí na vytváření mýtu o blížící se katastrofě, vzniká panika.

Pokud je to tak, že zprávy o životním prostředí jsou většinou dobré, politika ani politické zpravodajství si toho nevšímají. Mainstreamové zpravodajství dnes místo pojmu klimatické změny užívá pojmu klimatická krize.

Už od konce 80. let klimatologové používají slovník, který vytváří dojem, že stav planety je horší, než ve skutečnosti je. Za celou tu dobu, tedy déle než třicet roků, ani jednou nebyl moment, kdy by aktivisté konstatovali, že věci se vyvinuly lépe, než jak předpovídali.

Co hladiny oceánů? Ty přece stoupají?

Ano, podle vědců z IPCC dřív o půl centimetru ročně, v budoucnu možná o jeden centimetr ročně. I to bylo velmi pomalé tempo a je naprosto v silách lidstva se takovému růstu průběžně přizpůsobovat. Rád uvádím příklad Nizozemska. Třetina Nizozemska je pod hladinou moře, někde až sedm metrů pod hladinou moře. Příklad Holanďanů nám napovídá, že adaptace na přírodu nás nejen nezbídačuje, naopak se tou adaptací rozvíjíme a bohatneme. Řada historiků věří, že to byl ten hlavní důvod, proč je sever planety bohatší než tropické pásmo: že lidé tady museli vymýšlet technologické inovace, aby byli připraveni na zimu. Krajní levice a vyznavači klimatického kultu žijí v představě, že protivenství vás zbídačuje. Ve skutečnosti překážky a protivenství činí lidstvo silnějším, zatímco když je život snadný, člověk měkne a stává se slabým.

A teploty? Existuje takový zajímavý spor v metodice měření. Zatímco pozemní stanice ukazují vyšší růst teploty, skeptici poukazují na jev známý jako městské teplotní ostrovy a z toho vyvozují, že měření teploty v zástavbě je nespolehlivé. Lepší prý je satelitní měření; a to naměřilo jen asi poloviční růst teploty ve srovnání s daty z pozemních stanic.

Tady bych trval na tom, že máme k dispozici kvalitní údaje z mnoha měření, v tom i teploty oceánů, které potvrzují, že průměrná teplota světa roste. Pravda, nějaký efekt tepelných ostrovů tu byl, ale vědci mezitím tuto chybu v měření dokázali korigovat. S klimaskeptiky nesouhlasím, zacházejí příliš daleko. Když bojujete s monstrem, je důležité sám se monstrem nestát. V boji proti jednomu kultu je důležité nestát se kultem sám sobě. Prostě svět se otepluje, především kvůli lidskému vlivu na životní prostředí.

Jak si můžete být jist, že lidský vliv je za tím především?

Protože máme k dispozici řadu měření z mnoha vědeckých pracovišť. Je nepředstavitelné, že by existovala nějaká konspirace mezi vědeckými týmy tak, aby dohromady manipulovaly a aby to nevyšlo najevo.

No právě že ta satelitní data ukazují velmi pomalý nárůst teploty: 0,14 stupně Celsia za deset let.

Neznám řady, které teď zmiňujete, ale dobře. Nicméně skleníkové plyny, které lidstvo produkuje, přispívají k oteplování, tady bych se debatami nezdržoval. Vlastně mi diskuse o samotné podstatě globálního oteplování připadá nudná.

Vy tvrzení o antropogenním oteplování přijímáte a chcete ho řešit rozvojem jaderné energetiky. Jak ta si dnes stojí?

Skvěle. Dvanáct let po Fukušimě můžeme konstatovat, že byla opět akceptována. Západní veřejnost ji celkově přijímá. Japonsko se vrátilo k jádru, Korea taky. Bidenova administrativa je pro, Francouzi oprášili představu energetiky postavené na jádru. Británie staví nové reaktory. Jenom Německo a některé státy severozápadní Evropy zůstávají dál protijaderné. Ale dokonce i tady máte Švédsko, které se k jádru vrací. V té souvislosti je důležité si říct, že obnovitelné zdroje nemohou pohánět moderní ekonomiky a že i v tom se už rodí široký konsenzus. Což je skvělá zpráva proto, že se otvírá prostor pro realismus. A realista ví, že pouze kombinací přírodního plynu a jádra jsme schopni dekarbonizovat energetiku.

Na podporu obnovitelných zdrojů se ale uvádí, že pořizovací náklady dramaticky poklesly, u solárů od jejich masivního zavádění před nějakými patnácti lety o 90 procent, u větrníků o nějakých 70 procent. Prý ekonomicky smysl buď už dávají, nebo co nevidět dávat budou.

Pokud jsou obnovitelné zdroje tak laciné, proč pořád vyžadují masivní subvence? Proč americký Kongres musel utratit půl bilionu dolarů na podporu obnovitelných zdrojů? Proč, když jsou tak ekonomicky návratné, se teď dánský developer Orsted stáhl z velkého projektu offshorových větrníků na východním pobřeží, když nedostal požadovanou státní pomoc (jde o dva projekty, Wind 1 a Wind 2, ve vodách státu New Jersey – pozn. red.)? Pokud jsou tak výhodné, proč v každé zemi, kde instalovali větší kapacitu obnovitelných zdrojů, elektřina zdražila?

Mají obnovitelné zdroje nějaké skryté náklady, které se neuvádějí v kalkulacích?

Jistě. Například autoři studie otištěné v Harvard Business Review došli k závěru, že kdyby zadavatelé solárních panelů měli platit i odpadový management, protože panely jsou zdravotně nebezpečné ve chvíli, kdy je odstraníte ze střechy, tak by cena za solární elektřinu vzrostla čtyřikrát. Prostě každá jednotlivá část propagandy klimatického kultu je chybná a je velmi snadné ji vyvrátit.

Jak si vysvětlit, že pokud lze jednotlivá tvrzení klimapropagandy snadno vyvrátit, zelená revoluce zatím pořád vítězí? V Evropské unii nadále platí cíle, podle nichž obnovitelné zdroje mají už v roce 2030 pokrývat 42 procent spotřeby energie, což je proti dnešku dvojnásobek.

Protože z obnovitelných zdrojů se už dávno stal kult. Klimatická změna je skutečná, probíhá, ale byl kolem ní vytvořen kult. Jeho náplní je víra, že svět spěje ke konci a že jedinou cestu, jak uvést lidstvo do souladu s Gaiou, nabízejí právě obnovitelné zdroje. Přitom kult zamlčuje, jak neuvěřitelně zatěžující jsou pro životní prostředí. Obnovitelné zdroje potřebují v přepočtu na výkon 300krát až 600krát víc země než jaderné elektrárny. Vyžadují stavbu plynových elektráren jako záloh pro dny, kdy nesvítí nebo nefouká. Klimatická změna a v ní hlavně obnovitelné zdroje jsou bezkonkurenčně nejmocnější sekulární náboženství 21. století. Už to dosáhlo úrovně dřívější paniky z toho, že lidí bude moc, nebudou schopni se uživit a svět zkolabuje. Teď je to ovšem z několika důvodů zlověstnější, hlavně proto, že tentokrát se vůdci kultu pokoušejí převzít kontrolu nad globální ekonomikou.

Kde kult bere tu ohromnou přitažlivost, když hlásá pro lidi nepříjemné věci?

Svět se sekularizuje, lidé, kteří ztratili Boha, jsou vesměs náchylnější k učení Grety. U nás v USA se za posledních dvacet let počet lidí bez vyznání zdvojnásobil, v současnosti jich je už víc než 20 procent. Lidé ale náboženství potřebují, proto ten úspěch klimatického katastrofismu. Tento kult je prokazatelně schopen uspokojovat psychologické potřeby lidí, které dřív uspokojovalo tradiční náboženství. Například jsme vystrašeni představou smrti a potřebujeme vědět, že tu je něco, co ji přesahuje. Také bychom rádi věřili, že co je dobré a co špatné, neurčuje náš sobecký zájem, ale nějaká vnější mravní autorita. Toužíme po náboženství, které budeme mít hluboko v sobě. A když, teď si vypůjčím slova Friedricha Nietzscheho, je Bůh mrtev, tedy lidé v něj nevěří a nechovají se, jako kdyby měl Bůh být skutečností, tak si pořídí nové bohy. Bůh klimatické změny má až starozákonní charakter, hněvá se a trestá nás. Přišel nás požádat, ať změníme své životy. Vědci hrají roli kněží. Máme i moderní Johanku z Arku, jíž je samozřejmě Greta Thunbergová.

Je až tragikomické, jak se k tomuto novému náboženství tulí i někteří vysocí církevní představitelé. Gretu a její podporovatele z Pátků pro klima katolický biskup v Berlíně připodobnil k Ježíšovi vcházejícímu do Jeruzaléma. Možná staré systémy víry chtějí být inkorporovány, protože už nevěří ve vlastní sílu a zapomněly na své zadání.

No jistě. Je to totéž, jako když se poslední císařové Říma stávali křesťany. Umírající náboženství přijímá rysy nového náboženství.

Pokud jsou různé součásti tohoto klimatického náboženství snadno vyvratitelné, nemyslíte, že brzy zemře?

Myslím, že bude mít stejnou trajektorii jako už zmíněná panika z přelidnění. Jestli emise budou pokračovat v poklesu – dnes stagnují a pravděpodobně už lehce klesají –, bude časem těžké tu víru masově udržet.

Vaším druhým velkým tématem jsou Twitter Files, a tedy manipulace určitých témat na sociálních sítích. Navázal bych tu na první téma. Existuje na sítích manipulace, ne-li cenzura, i u globálního oteplování?

Ano. Například mě osobně Facebook cenzuroval a pořád cenzuruje, když sdílím přesné a podložené statistiky ke globálnímu oteplování, třeba že přírodních katastrof ve skutečnosti ubývá. Facebook cenzuruje informace a příspěvky kritické k obnovitelným zdrojům. I LinkedIn cenzuruje informace o klimatické změně. Cenzura on-line je i v tomto případě široká.

Užíváte pojmu cenzurně-průmyslový komplex. Jaká jsou vedle globálního oteplování a obnovitelných zdrojů nejcenzurovanější témata na sítích, kdybyste měl jmenovat tři?

Covid. Rodinný byznys prezidenta Bidena, myšleno aktivity jeho syna Huntera. Ukrajina. Ukrajinská vláda požaduje po Facebooku, aby potlačoval informace, které se jí nelíbí. A Facebook je cenzuruje.

Jak se vlastně stalo, že jste se stal jedním z autorů Twitter Files, tedy souborů interních dokumentů Twitteru? Vy jste se znal s Elonem Muskem?

Ne, pozvala mě Bari Weissová, která už na Twitter Files pracovala. K Muskovi jsem předtím byl veřejně kritický.

Jste pořád?

Když s něčím nesouhlasím, samozřejmě to napíšu.

Vaším stěžením odhalením byly právě manipulace kolem zpráv o kšeftech Huntera Bidena v Číně a na Ukrajině v době, kdy byl jeho otec viceprezidentem. FBI přišla do Twitteru, aby to potlačoval coby ruskou dezinformaci.

Bylo to ještě horší. Bývalý vysoký právník v FBI pracoval v Twitteru a uvnitř Twitteru se zasadil o cenzuru této kauzy.

Dalo by se namítnout, že už pro svého bývalého zaměstnavatele nepracoval. Třeba to dělal z vlastního přesvědčení.

Tak určitě. V Americe máme pořekadlo, že ze zpravodajské komunity se do důchodu neodchází. Tipoval bych, že u vás to bude stejné.

Byly zásahy ve prospěch Huntera Bidena ze strany FBI systematické?

Ano. Případ dostala na starost zvláštní operační skupina pro vyšetřování zahraničních vlivů. Celá ta lež byla postavena na předpokladu, že Hunterův laptop je dezinformační hra Rusů. Nikdy pro to neměli jediný důkaz. Sami vytvořili konspirační teorii, učebnicovou dezinformaci. Nedá se to nazvat jinak než vlivová operace bezpečnostní služby, která se snaží získat kontrolu na sociálních médiích. A oni v tom uspěli. Nikdy bychom se o té operaci nedověděli, kdyby Elon Musk nekoupil Twitter.

Myslíte, že na jiných platformách cenzura stále probíhá?

Rozhodně ano. Docela nedávno jeden nižší soud zakázal FBI a několika ministerstvům kontaktovat sociální platformy, teď je případ po odvolání ministerstva pro vnitřní bezpečnost u Nejvyššího soudu.

Jsou ty akce směřované jen dovnitř USA, nebo nějak přesahovaly i do zahraniční politiky?

Víte, že CIA provozovala falešné účty v Sýrii nebo v Jemenu, psal o tom můj kolega z Twitter Files Lee Fang. Účast jakékoli zahraniční služby v podobných operacích je podle mě důvod k velkým obavám.

A dá se proti cenzurně-průmyslovému komplexu něco pořádného dělat? Představoval bych si, že objevy z Twitter Files způsobí větší pozdvižení, že politici budou muset s ovlivňováním sítí přestat. Ale to se nestalo.

Nestalo i stalo. Ve vaší otázce cítím podotázku, jestli nejsem z ohlasu Twitter Files zklamaný. Nejsem zklamaný, jsem naopak spokojený. Těším se na rozsudek Nejvyššího soudu. Zadruhé si vezměme média. Dřív existovaly zpravodajské redakce, co se snažily poskytnout hlas všem stranám, všem pohledům. To už není. Dnes máme zpravodajská média spjatá s levicí a sociální a alternativní média spjatá s pravicí, případně s neortodoxními pohledy. Tradiční zpravodajská média čelí propadu důvěry, protože nereportují všechna fakta a některé věci překrucují. Lidé hledají jinde. Mediální krajina se velmi rychle proměňuje, například moje nová platforma Public na Substacku má dnes víc než 100 tisíc pravidelných čtenářů a velmi rychle roste. Jsme schopni nabírat reportéry, a to i bez investorů a inzerce. Tudíž nad námi nikdo nevykonává kontrolu. Dokud vláda nemůže cenzurovat, jsme svobodný web. Podívejme se na to ještě z historické perspektivy. Lidé si podle mě neuvědomují, do jaké míry jsme nebyli svobodní. U nás v Americe byla počátkem 20. století mediální scéna pestrá, vycházela tehdy opravdu spousta novin. Kolem poloviny 20. století se ta scéna zkonsolidovala. A i když později nastoupila sociální média, prvních asi dvacet let byla v podstatě kontrolovaná vládou. Než přišel Elon Musk a pořídil si Twitter. Díky němu víme o vládní kontrole, věci se ujímá Nejvyšší soud. Řekl bych, že k povaze informace patří to, že se chce šířit. I ve východní Evropě jste měli samizdat. Informace se prostě dostanou ven i za těžké cenzury. A když režim cenzuruje, lže, šíří dezinformace – a veřejnost se o tom doví, přestane režimu důvěřovat. V tu chvíli se otvírá cesta k politickým revolucím. Nahlížím to celé jako širší cyklus.

Co těmi politickými revolucemi myslíte?

Změny vlád, nejen ve Spojených státech, všude. Už se to děje.

Donald Trump čelil napoprvé odporu státních struktur, takzvanému hlubokému státu. Vesměs titíž lidé mu dnes trestním stíháním chtějí překazit druhou kandidaturu a druhý mandát.

Ano. A proti tomu máte průzkumy, ve kterých on přesto vede. Jestli je schopen proti těm strukturám účinně zasáhnout, to nevím. Předpovědi nedělám. Z historie bychom mohli vědět, že předpovědi expertů mívají podobnou chybovost jako předpovědi kohokoli jiného. Trump se v Bílém domě choval chaoticky, chyběla mu disciplína. Povahou je potížista. Nakonec stejně bude muset přijít změna paradigmat, na pravici i na levici. Na pravici návrat k ekonomickému nacionalismu, odvrat od neoliberalistických dogmat, kontrola hranic, neintervencionistická zahraniční politika, ačkoli tady je to složitější a podle situace. Někdy intervenovat musíte. Často je lepší zdrženlivost. I na levici potřebujeme odvrat od vedení světových válek. Obecně levice musí pryč od mentality nouze a nedostatku k mentalitě hojnosti. To, abychom se vrátili na začátek, v energetice znamená kladný vztah k zemnímu plynu a k jádru.