Ve čtvrtek premiér Petr Fiala zorganizoval v pražské La Fabrice konferenci Bezpečná budoucnost. Vystoupila na ní i autorka Echa Tereza Matějčková, její příspěvek byl, dovolím si tvrdit, nejzajímavější (i kdyby jen tím, že ho autorka pojala mimoběžně a nepřistupovala na „narativ“ osazenstva Fialovy konference; podívejte se sami). A pak se v La Fabrice odehrál ještě jeden nesmírně zajímavý moment, během panelové diskuse. Jeden z panelistů, novinář deníku (rudé) Právo Alexandr Mitrofanov, se v posledních letech čím dál ofenzivněji vyrovnává se svým ruským původem, o který se ani nezasloužil, ani za něj nemůže. V La Fabrice varoval, že v české politice působí i jiní politici než přítomný premiér, a že i proto budou tak důležité volby na podzim. Mitrofanov: „Kdyby opanovali stát politici s opačným programem, to je cesta České republiky do otroctví... Je to prošlapaná cestička k nové normalizaci.“ Načež si vzal slovo Fiala: „To tak je a já děkuji panu Mitrofanovi, že to řekl. Já se tady celou dobu snažím nejít úplně do těch vnitropolitických témat, ale je to dobře, že to zaznívá, protože to tak je a jsou to rozhodující volby.“ Kampaň Spolu tím dosáhla nové kvality.

Pokud by se ve veřejné diskusi prosadila Fialova dichotomie, nemohou příznivci svobody dělat nic jiného než ho volit. Svoboda je důležitější než prosperita. Při představě ruských tanků v ulicích našich měst (a Fiala na konferenci řekl i to, že pokud nebude vyzbrojená Ukrajina, mohlo by Rusko vojensky dojít až k nám) najednou ztrácí význam prozaická skutečnost, že volič vinou inflace od nástupu vlády pětikoalice přišel o třetinu úspor. Obraz mongoloidního automatčíka před budovou rozhlasu zastíní vzpomínky na fiasko digitalizace stavebního řízení nebo na ministra pro závětrné elektrárny Jozefa Síkelu. Fotografie Fialy vítajícího prezidentku Komise Ursulu von der Leyenovou jistě bledne vedle fotografie polibku Brežněv–Husák.

A když se tato dichotomie neprosadí, obraz mongoloidního automatčíka nenaskočí, fotografie Petra a Uršuly nevybledne a Spolu odejde do opozice? V čem je Andrej Babiš skutečně patogenem české politiky, to měli dnešní vládní politici tematizovat, když Babiš minule vládl. Tehdy to nedokázali pořádně vysvětlit, i při zákonu o střetu zájmů, který reguloval pobírání dotací a vlastnictví médií politiky, přistupovali na kompromisy. Byla to neschopnost jejich i neschopnost veřejného mínění. Teď jsme o jednu fázi dál a na řadu přicházejí hrozby o jedno patro vyšší, hrozby, které přesahují naši žitou zkušenost. Jestli teď Fiala prohraje volby a udrží se jako opoziční lídr, jestli nezmění styl, bude při dalších volbách muset jít naostro a vytáhnout Apokalypsu. Že u tohoto bagatelizování normalizace, která přinesla utrpení mnohých a statečnost některých, bude asistovat zrovna Petr Fiala, člověk, který tehdy osobní statečnost projevil, je ironie dějin.