Lehce předjarní les umí být velkou krásou. Stromy ještě neraší a spousta kytek jako by se naráz rozhodla, že veškerou svou krásu rozbalí předtím, než se zatáhne zelená opona listoví dubů, buků, osik či habrů. Proč to dělají? Inu, je to jejich velice dobře promyšlená strategie a stojí za povšimnutí, kde najdeme tyto podrosty nejbohatší. Luhy jsou doslova přeplněné dymnivkami a orsejemi, vzácněji pak křivatci, ladoňkami či sněženkami. V sušších dubohabřinách a bučinách se pak flóra dost vydatně liší, na žule chudší a na vápenci bohatší. V záplavě sasanek, podléšek či plicníků se pak tu a tam vyskytne docela nezvykle vypadající druh. Lecha.

Hrachory jistě dobře znáte. Leckomu se pnou po plotech již letité kousky vytrvalých hrachorů v krásných růžových barvách, které dokážou zůstat na svých místech po celé dekády. Jinde jsou hrachory plané na rumištích za vsí a zdobí plazíce se po keřích. Další hrachory patří mezi vzácné druhy naší flóry a mají i třeba pouhou jednu či dvě lokality na celém našem území. Jejich detailní hubičky se těší nezvyklé kráse čeledi bobovitých, nebo chcete-li motýlokvětých. To podle toho, do jak staré knihy nahlédnete. Z britských tradic k nám také doléhá vysévání sladce vonných letničkových hrachorů, využívaných hojně k řezu v nepřeberné hojnosti barev. Bývají vyvedeny na důmyslné konstrukce a valnou část léta poskytují své omamné květy.

Lecha vám na žádný plot nepoleze. Je to květinka velice hrdá, jakkoli je drobná a graciézně sošná. Nepatří tak úplně mezi ty předjarní pomíjivé efeméry, které zazáří a zatáhnou, tahle je zařízena jinak. Podobně jako kopytníky, podléšky či bramboříky si na léto nechává listy, které odhazuje pouze v nouzi nejvyšší. V záplavě listí je totiž může potkat i velmi silný letní přísušek a zde přítomné rostliny se s ním vyrovnávají různě.

Zjara totiž žijí všechny z té ohromné záplavy listí, kterou postupně od podzimy nahlodávaly různé houby a všelijaký půdní edafon. Tahleta partička se na listí třese a úměrně zimní vláze a teplotám ho nahlodává, co to jde. Jarní výluh z téhle polorozložené hmoty je totální vzpruhou pro veškerou květenu, kterou tenhle kompostový čaj postaví velice rychle na nohy. Většina z nich svůj jepičí život odžije docela fofrem v době největšího slunečního svitu, a jakmile ztratí světlo, okamžitě zatáhnou. Některé mají dokonce dvojí listy, jedny takhle drobně s květy na jaro a ty větší vynesou až na léto, kdy budou přestíněné. Důležité ale je, co budou dělat v létě a jak ho přežijí. Většina rostlin hajní flóry to řeší nějakou tou bramborou nebo oddenkem, do kterého si nasyslí.

Lecha na to jde docela jinak a není vůbec snadné se s ní nějak rozumně domluvit. Všechno začíná už sběrem osiva. Jako správný hrachor má samozřejmě lusky, které vytvoří drobné anténky, a jakmile dozrají a dotknete se jich, vystřílí se prudkým smrštěním do všech světových stran. V listí samozřejmě semínka nenajdete a zbydou vám oči pro pláč. S trochou chytrosti se ale přece jen něco málo posbírat dá a s trochou trpělivosti jednoho krásného dne začnou semínka skutečně neochotně klíčit. Při přepichování si nelze nevšimnout, jak hlavní kořínek táhne za vodou. Malý květník za dva měsíce nešlo vůbec odtrhnout a museli jsme je opatrně odřezávat. Lecha velice hluboce koření a chodí si pro vodu do velkých hloubek. Takže nad nimi nelámejte hůl, poradí si. Jejich proměnlivě modravě purpurové barvy v lese překvapí, vězte, že jsou ale prošlechtěny i do bílých a růžových tónů. To je pak v podrostech úplná cukrárna.