Ačkoliv Rusové tvrdí opak, západní sankce mají na jejich hospodářství mimořádně tvrdý vliv. Dobře to lze pozorovat na dopadech embarga na ruskou ropu a cenového stropu. Rozdíl v cenách ropy Brent a té ruské se stále zvětšuje. Rusko je s vývozem suroviny odkázáno už hlavně na Indii a Čínu a barely ropy je nuceno prodávat s velkou slevou. Jak poukazuje vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, Rusko obrovsky doplácí na své neexistující strategické zásoby, které v minulosti nevybudovalo. Vytěženou ropu jednoduše nemá kde skladovat.

Státy EU na začátku prosince uvalily embargo na dovoz ruské ropy po moři. Zároveň spolu se skupinou G7 a Austrálií zavedly cenový strop 60 dolarů za barel ruské ropy přepravované po moři. V případě překročení tohoto limitu je zakázáno ropu převážet a pojišťovat její přepravu. Dovozní unijní embargo se pak 5. února rozšíří také na ruské ropné produkty a začne na ně platit i podobný cenový cenový strop jako na samotnou ropu.

Dopad sankcí je vidět na cenách ropy Brent, která se nyní obchoduje za téměř 90 dolarů za barel, zatímco ruská ropa dosahuje nyní ceny maximálně 60 dolarů za barel. Rusové tak musejí nuceně prodávat svou surovinu se zhruba třicetidolarovou slevou. „Rusko exportuje zhruba tři miliony barelů ropy denně. Když na jednom barelu tratí 30 dolarů, činí celková denní ztráta 90 milionů dolarů (zhruba dvě miliardy korun). Měřeno z Moskvy je denní ztráta 6,14 miliardy rublů denně,“ říká k tomu Bartuška.

To dokazuje také na zisku největší ruské ropné společnosti Rosněfť. Ten za první pololetí roku 2022 činil 7,2 miliardy dolarů. Pokud činí denní ztráta 90 milionů dolarů, vymaže se tento zisk za osmdesát dní.

Podstatným důvodem, proč Moskva na prodeji ropy tolik prodělává, je fakt, že vytěženou surovinu nemá kde skladovat. Rusko jako jediné ze tří hlavních těžařů, ke kterým patří ještě USA a Saúdská Arábie, není schopné produkci ropy regulovat.

„Saúdové mají obří pole Ghawar, Američané mají SPR (Strategic Petroleum Reserve), což je čtveřice zásobníků v Texasu a Lousianě s celkovou kapacitou 714 milionů barelů. Jde o největší sklady ropy na světě a klíčový nástroj zahraniční politiky (...) Velikost ruských skladů ropy je státním tajemstvím; pohybuje se zřejmě okolo 15 milionů barelů ropy. Samozřejmě, Rusko těží bezmála 11 milionů barelů ropy denně – víc, než samo spotřebuje,“ uvádí Bartuška.

Myšlenka postavit strategické zásobníky ropy se objevila ještě za Sovětského svazu po ropném šoku v roce 1973, kdy se význam zásob jasně ukázal. Nápad však nakonec neprošel, a to ani vzhledem k tomu, že v té době už své velké zásobníky budovali Američané.

„Kdyby teď Rusko mělo dostatečně velké sklady ropy, mohlo by výrazně přiškrtit export, třeba o dva miliony barelů denně. Tím by vyhnalo nahoru cenu ropy a pak mohlo postupně prodávat ropu ze zásobníků. USA dokáží přesně tohle. Rusko tyto možnosti nemá. Je proto odkázáno na své nové hlavní zákazníky, Indii a Čínu (odebírají nyní 80 procent ruského exportu ropy). Ti vědí, že Moskva nemůže ropu skladovat. Výsledkem je právě masivní sleva okolo 30 dolarů na barel. Zisk pro Asii, ztráta pro Rusko,“ upozorňuje Bartuška.

Také podle výpočtu finského Centra pro výzkum energií a čistého ovzduší bude letos Rusko kvůli embargu EU a zastropování cen ropy a ropných produktů přicházet v přepočtu o zhruba 200 miliard korun měsíčně. „Zastropování ruské veřejné finance vážně poškozuje. Už v prosinci zásadně přispělo k tomu, že Rusko vykázalo svůj historicky rekordní rozpočtový schodek, v přepočtu 1,25 bilionu korun,“ doplňuje k tomu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Jak uvádí analytička Lenka Zlámalová v komentáři ve vydání nového čísla Týdeníku Echo, nenaplnil se scénář kritiků ruských sankcí, podle nichž se jimi Evropa jen střílí do nohy a že na ně doplatí více než Rusko. A lze to tvrdit i v souvislosti s odstřižením od ruského plynu, jehož cena se nyní na trhu uklidnila a ustálila na hodnotě pod 70 eur za MWh.

„Cena strategické suroviny spadla na úroveň roku 2021. Šéf Gazpromu Alexej Miller ohlásil, že produkce Gazpromu se v roce 2022 meziročně snížila o pětinu. Vývoz plynu poklesl o 45,5 procenta. To jsou tvrdá data přímo z Gazpromu. Ukazují, že tím zasaženým je Rusko. Evropa má nové dodavatele plynu a ceny na předválečné úrovni. A hlavně model, který přináší klid, že při dobrém řízení se bez šoků zvládnou i další zimy," uvedla Zlámalová.

"Těch varování před třemi těžkými zimami byl před pár měsíci plný veřejný prostor. Rusko si naopak nové zahraniční zákazníky, kteří by nahradili ty evropské, nenašlo. Aspoň to ukazují data Gazpromu. Samozřejmě že Rusové loni na cenách strachem hnaných vzhůru velmi vydělali. Prodávali méně a dráž. To ale skončilo. Evropa byla klíčovým zákazníkem. Už není a hned tak nebude,“ píše Zlámalová.