Jitka Chalánková, senátorka z Prostějovska, po několikáté ukazuje, že i jedinec v politice (v klubu ODS, ale nezařazená a trochu na okraji) může prosazovat důležité věci a doprovodit je v legislativním procesu dosti daleko, třeba až těsně před cíl. Předpokladem je sveřepost. V Senátu teď ve středu Chalánkové chyběl jeden hlas k prosazení návrhu, jímž by se do ústavy vepsalo právo platit v hotovosti.

Pro hlasoval téměř celý senátorský klub ODS (paradoxně až na některé známější členy –⁠ Miroslavu Němcovou, Miloše Vystrčila, Tomáše Töpfera, o nichž si nesoustředěný čtenář může myslet, že jsou zastánci svobody), proti nebo se zdržela většina lidovců a zástupců STAN, skupina kolem expolicisty Václava Lásky. Sice by i při úspěšném hlasování návrh musel získat třípětinovou ústavní většinu ve sněmovně a pak už nikoliv pouhou, ale také třípětinovou většinu zpátky v Senátu, nicméně ve sněmovně, kde sedí spoluautor návrhu Jan Skopeček (ODS), byly šance dobré.

Tlak na omezování plateb cash pozorujeme delší dobu. V takovém Znojmě lístek do městské dopravy stojí při platbě na dřevo dvojnásobek. Česká republika už dva roky nedovoluje živnostníkům platit zálohu na sociální pojištění jinak než digitálně. Řada soukromých firem, častěji za hranicemi než u nás, neustále tlačí zákazníka do bezhotovostních plateb.

Platba kartou, mobilem, hodinkami... je jistě pohodlnější –⁠ a je dobré tu možnost mít. Rizika povinně digitální platby jsou rozmanitá. První, zcela klíčové, je Velký bratr. Státu, také provozovatelům systému platebních karet, tu vzniká možnost rekonstruovat si naše peněžní toky a spotřební chování, taky náš fyzický výskyt. Slušný liberální stát sice tuto hrozbu nepřipustí, ale nemá žádný důvod bránit vzniku pojistky, která Velkému bratrovi klade překážky. Anonymita platby je občanské právo jako třeba tajnost voleb.

Druhým rizikem jsou možné choutky nějaké špatně hospodařící vládní garnitury uvalovat na střadatele záporné úroky. To je další daň, a když nebude hotovost, nebude před ní úniku. Riziku záporných úrokových měr se v knize Odstranění hotovosti a jeho následky. Cesta do totální kontroly obsáhle věnoval německý autor Norbert Häring. Před šesti lety, kdy jeho kniha vyšla, si asi ani on ještě neuměl představit třetí riziko, jímž je to, co se v Číně nazývá sociální kredit a v našem civilizačním okruhu, zatím zkusmo, regulace uhlíkové stopy, tedy zablokování nějaké transakce, protože už jste například byli tento měsíc vůči planetě bezohlední až příliš. Čtvrté riziko taky ještě ve chvíli, kdy Häring psal, vypadalo vzdálenější: blackouty, a v tu chvíli nemožnost kupovat a prodávat.

Je zásluhou předkladatelů návrhu, že se v českém prostředí o věci začalo hlouběji diskutovat. Senát Chalánkové její porážku trochu kompenzoval usnesením, jímž podporuje, aby v zákoně o oběhu bankovek a mincí byly stanoveny pokuty pro obchodníky, kteří by platbu v hotovosti nepřijali. Senátorka obratem řekla, že navrhne –⁠ zřejmě opět do ústavní Listiny základních práv a svobod –⁠ právo občana komunikovat se státem offline. Že to není obsedantní boj pošuků s chimérou, vidíme teď na čerstvé povinnosti živnostníků zřídit si datové schránky, která jako by vypadla z doby raného babišismu.