Řeklo by se, že Elona Muska jen tak něco nezasáhne. Nejbohatší člověk planety zřejmě může subvencovat i Twitter, který si pořídil loni v říjnu za 44 miliard dolarů, prý aby na dobytém území znovunastolil svobodu. Takže když se velké americké firmy jako Warner Bros., Disney, Apple, Coca-Cola a další rozhodnou nezadávat na síti X, jak se dnes Twitter jmenuje, inzerci, může ho to nechat v klidu. Anebo ne a Musk je zranitelnější, než by se zdálo. Čelí totiž nejen bojkotu několika zadavatelů reklamy, jdou po něm i Evropská komise a doma v Americe vláda prezidenta Joea Bidena. Nelze se ubránit dojmu, že pokud se jednotliví účastníci honu na Muska nedomlouvají, tedy se svými kroky proti němu navzájem inspirují a povzbuzují.

Začněme Spojenými státy, kde se odehrává hlavní střet. Je poněkud překvapivé, že tento muž, v minulosti politicky řekněme centrista, se stal úhlavním nepřítelem levicového establishmentu. Ovšem Musk sám se posouvá doprava, podobně jako někteří další známí centristé, pod vlivem kulturních válek a progresivistické hegemonie. Sklony k systémové opozici pak u něho můžeme sledovat od proticovidových lockdownů a vnucování vakcíny.

Po převzetí sociální sítě s největším politickým výtlakem umožnil některým osobám pravice (nejen Donaldu Trumpovi, také kongresmance Marjorie Taylor Greenové a dalším) opětovně si na Twitteru otevřít účty. První konflikt s Bílým domem od chvíle, co Twitter získal, přišel, když Musk naznačil, že koordinátor amerického boje s covidem Anthony Fauci by měl být trestně stíhán. Bidenova mluvčí žertovně pojatý status označila za nebezpečný a nechutný osobní útok.

Vyšetřovatelé na krku

To bylo loni v prosinci. Letos buď Bidenova vláda, nebo soustava federálních návladních stihla proti Muskovi rozjet už několik případů. V srpnu podalo ministerstvo spravedlnosti žalobu na kosmickou část Muskova impéria, SpaceX, za to, že prý odmítá zaměstnávat azylanty a uprchlíky. SpaceX skutečně zaměstnává jen americké občany, případně držitele zelené karty opravňující k dlouhodobému pobytu v USA. Musk na svou obranu uvádí, že SpaceX jako příjemce zakázek od armády nebo od Národní agentury pro letectví a vesmír NASA musí brát ohled na bezpečnostní zájmy Spojených států, implicitně říká, že ministerstvo spravedlnosti je nebere. Ministerstvo vydalo patřičné stanovisko jen čtyři měsíce před podáním žaloby, přičemž ona směrnice je zvláštní hybrid – „není právně závazná, ale může jí být argumentováno u soudu“. SpaceX měl tu čest stát se prvním zaměstnavatelem, proti němuž ministerstvo tuto směrnici vymáhá soudně. Je Musk bolestín, nebo realista, když si v této souvislosti stěžuje, že ministerstvo spravedlnosti je zneužíváno pro politické účely?

Od léta se seznam trestných činů, kvůli nimž resort spravedlnosti Muska vyšetřuje, rozšířil o údajné machinace v algoritmech, které nadsazují odhadovaný dojezd elektroaut Tesla, což by tedy člověk čekal spíš od konzervativní vlády. A také o údajné zneužití fondů Tesly pro plánovanou stavbu domu, v němž by generální ředitel Tesly a hlavní akcionář bydlel... Z tohoto plánu každopádně sešlo, i v tomto vyšetřování Musk vidí hon na čarodějnice.

Jiným druhem nátlaku jsou výzvy k inzertnímu bojkotu. První zněly před rokem touto dobou, po vzpomínaném incidentu s Faucim, kdy různé nemocnice, zdravotnické úřady nebo fakulty medicíny veřejně uvažovaly o odchodu z Twitteru. Ale skutečný shitstorm vypukl až teď v listopadu a souvisí s Gazou.

V diskusích, které vyvolává izraelský způsob válčení proti Hamásu, jeden anonymní uživatel napsal pod klip Nadace pro boj s antisemitismem (FCAS), že „židovské komunity podporují přesně ten druh dialektické nenávisti proti bělochům“, u jakého nechtějí, aby byl užíván proti nim. Musk to okomentoval lakonicky: „Řekl jste skutečnou pravdu.“ Později – tedy o den později – to dovysvětlil, že má na mysli některé nátlakové skupiny, jako je známá Liga proti hanobení (ADL), tedy nikoli židovský národ. Liga má skutečně podivnou historii. Od roku 1979 vydává každoroční audit antisemitských projevů (prý jich v Americe neustále přibývá), mezi něž počítá i podporu práv pro Palestince nebo, což je vrchol bizarnosti, kritiku Ligy proti hanobení. Dlouho se zasazovala za přijetí zákonů na potírání nenávisti – vůči menšinám etnickým i sexuálním –, z nichž se stal nástroj novodobé politické cenzury. Soustavný čtenář Echa bude znát dlouhou řadu příkladů.

Ale Muskovi žádné dovysvětlování nepomohlo, z šíření antisemitské lži ho postupně obvinily Bílý dům, Evropská komise nebo velké americké korporace, které začaly oznamovat, že na X už nebudou inzerovat: Apple, IBM, General Motors, Disney a řada dalších. Do novin unikl interně vypracovaný seznam inzerentů, kteří už přestali zadávat reklamu nebo ji omezili, nebo to aspoň zvažují. Seznam obsahuje na 200 položek. Prý by X mohl do konce roku přijít asi o 75 milionů dolarů. Což nevypadá fatálně, vzhledem k tomu, že jenom ve čtvrtém čtvrtletí mívá síť běžně tržby hodně přes miliardu. Ale sociální nákazy jsou nevyzpytatelné, mohou zanikat, anebo se naopak rychle šířit.

Bílý dům se pokouší vyvolat lavinu přestupů z X na síť Threads, kterou letos založil Mark Zuckerberg jako přímou konkurenci Muskovi. Na Threads byly rychle otevřeny i osobní účet prezidenta a jeho ženy i viceprezidentky Kamaly Harrisové a jejího muže.
Proti těmto akcím, některým srandovním a některým docela vážným, působí i faktory v Muskův prospěch. Nesmírně bohatý Musk, který disponuje odhadem asi 200 miliardami dolarů, si může dovolit skvělé právníky. A hlavně i federální vláda je na něm do značné míry závislá, konkrétně ministerstvo obrany a Pentagon. Nedávno byly se SpaceX podepsány kontrakty až do výše k 1,2 miliardy dolarů. Nosiče firmy za to do vesmíru vynesou různé satelity, komunikační a špionáží zařízení. Nedlouho předtím ministr obrany Lloyd Austin dohodl s Muskem, že v jeho soustavě satelitů Starlink vznikne komunikační síť pro armádu, pod jménem Starshield. Důvodem k respektu, který k Muskovi chová aspoň vojenská část vlády, je schopnost provádět kosmické lety mnohem levněji než technici NASA.

Evropská komise zasahuje

Ekonomicky může Muskovi nejvíc uškodit Evropská komise. Málo se to ví, nicméně od letošního srpna začíná postupně v členských zemích EU platit zákon o digitálních službách (DSA). Tato směrnice dovolí Komisi pokutovat velké internetové platformy, pokud nebudou razantně mazat obsah trestný, lživý, ale i takový, který představuje „systémová rizika“, například kdyby měl „nepříznivé dopady na občanský diskurz“.

Pokutovat lze až do výše šesti procent globálního nikoli zisku, ale obratu firmy. To se X, která má veliký obrat, a přesto bývá na konci roku ve ztrátě, týká velice. Komisaři Věra Jourová a Thierry Breton už Muskovi veřejně vyhrožovali a mávali přitom právě DSA. Musk si jejich výpady vysloužil, když odstoupil od „dobrovolného“ kodexu Evropské unie o dezinformacích, který právě Jourová před pěti lety s platformami začala sepisovat a který letos vstoupil v platnost. Samozřejmě že i Komise poté, co byl v Muskovi „odhalen“ antisemita, přispěchala s oznámením, že na X inzerovat nebude, totéž – ta prý z ekonomických důvodů – i formálně konzervativní vláda Velké Británie.

Proč?

Zatímco pro tažení Evropské komise a celkově establishmentu na obou stranách Atlantického oceánu najdeme jeden jasný a vlastně srozumitelný důvod pro výhrůžky, a tím je Muskovo narušení konsenzu o tom, že politickou debatu prostého lidu je třeba usměrňovat a případně tlumit nebo cenzurovat, pro mstivost Bidenova Bílého domu existuje ještě jeden zvláštní důvod. Jsou jím tzv. Twitter Files, seriál odhalení z útrob Twitteru, kam Musk umožnil přístup několika novinářům zhruba před rokem. Michael Shellenberger (viz rozhovor s ním v č. 47/2023) popsal a přiloženými screenshoty dokázal angažmá FBI v případu Huntera Bidena. Ten se datuje do října 2020, kdy krátce před prezidentskými volbami pravicový deník New York Post zveřejnil zprávu o byznysových aktivitách Bidenova syna Huntera, především v Číně a na Ukrajině. Hunter, muž bez sebemenší erudice, prodával politický vliv svého otce, tehdy viceprezidenta USA, a vydělal tak desítky milionů dolarů. Našla se dokonce indicie, že část palmáre byla určena pro „velkého kluka“, tedy dnešního prezidenta.

Díky Muskovi víme, jak se FBI a obecněji zpravodajské komunitě podařilo Twitter (a stejně pracovaly i s Facebookem) přesvědčit, aby e-maily nalezené v Hunterově laptopu chápal jako ruské dezinformace. Vedení Twitteru o tom přesvědčoval jeho klíčový zaměstnanec Jim Baker, dva roky předtím vrchní právní poradce FBI. Baker dokonce v kritické chvíli organizoval konzultace Twitteru s FBI. Výsledkem bylo, že šokující informace o byznysovém modelu Bidenovy rodiny se před volbami podařilo potlačit. Tajné služby nemají rády toho, kdo je veřejně znemožní.

Mají všechny ty fronty otvírané proti Muskovi něco společného? Nebo jinak: Věří někdo, že americké ministerstvo spravedlnosti, pod jehož vedením je hlavní vyzývatel prezidenta Donald Trump obžalován z trestných činů, za něž mu hrozí celkem 717 let vězení, nestranné? Kdyby nic jiného, už jen za tyto dva případy šikany, šikany Trumpa a Muska, by si demokraté zasloužili volby prohrát.