Měli jsme aplaudovat projevu, který pronesl americký viceprezident J. D. Vance na mnichovské bezpečnostní konferenci? Popsal reálné hrozby svobodě projevu v řadě evropských zemí. Nicméně to byla spíš přihrávka politickým spojencům MAGA republikánů na evropském kontinentu než výraz upřímné starosti o osud demokracie u spojenců. Amerika vynakládá miliardy na obranu Saúdské Arábie, jejíž vládce může kritika píšícího nepohodlné články dát rozřezat pilou.

Taky je třeba rozptýlit představu, že by američtí pravičáci byli zásadovými obhájci svobody projevu. Jejich ochota útočit na ni má jiný charakter – velmi stručně řečeno, zatímco liberálové propadli snaze preventivně formovat diskurz, pravice si se svobodou projevu neláme hlavu v osobním politickém boji. Rozhodně si s ní neláme hlavu Donald Trump, který má dlouho ve zvyku žalovat kdekoho, kdo ho naštve. Nejnověji žaluje autorku průzkumů veřejného mínění ze státu Iowa Ann Selzerovou, která krátce před posledními volbami zveřejnila průzkum, podle něhož vedla Kamala Harrisová nad Trumpem, což se naprosto nenaplnilo (Trump vyhrál s 55 procenty). Možná si neumíte představit, jak lze žalovat průzkum – ale Trump ji žaluje podle zákona na ochranu spotřebitele. Na sto procent prohraje, je na to bohatá judikatura. Ale znepříjemní jí život.

Máme tu i přímočařejší příklad zneužívání státní moci proti svobodě projevu. Nový státní zástupce pro Washington DC poslal demokratickému členovi Kongresu Robertu Garciovi dopis, který je formálně žádostí o vysvětlení, fakticky pohrůžkou trestním stíháním. Garcia řekl v rozhovoru pro CNN na téma, jak čelit Elonu Muskovi, že „americká veřejnost po nás chce, abychom si do téhle rvačky v baru vzali skutečné zbraně. Jde o skutečný boj o demokracii“. Prokurátor píše: „To mi zní jako výhrůžka panu Muskovi – řádně jmenovanému představiteli prezidenta Spojených států, kterého jste nazval kokotem – a vládním zaměstnancům, kteří pro něj pracují.“

I v zemích s méně absolutistickou kulturou svobody projevu by poznali, že nejde o skutečnou výhrůžku – takové metafory se v politice používají denně. Nikdo se přece nechystá do žádného baru. Je to obyčejná hrozba svévolným trestním stíháním, jakou jistě všichni principiální zastánci svobody projevu, kteří aplaudovali Vanceovi, odsoudí, ne?

V těžkém rozhodování o tom, jak se k Vanceovu projevu postavit, nám přispěchala na pomoc americká média. Televize CBS odvysílala 16. února reportáž o tom, jak v Německu bojují proti nenávisti na internetu, a to by z leckoho udělalo voliče AfD. Americká reportérka se setkává se třemi prokurátory, jejichž náplní práce je honit, pokutovat a zavírat trolly na internetu. A americké reportérce se to líbí. Líbí se jí, že zatímco v USA všechno pokrývá první dodatek ústavy, v Německu zavádějí na internetu „trochu německého pořádku“. Líbí se jí, že ozbrojené přepadové oddíly vyrážejí na domovní prohlídky trollů v šest ráno. Líbí se jí, že obviněným zabavují mobily a notebooky, což je „je horší než pokuta“, protože „na mobilu je dnes celý váš život“, čemuž se všichni zasmějí – ne škodolibě, to ne, ale zasmějí se tomu spravedlivě. Libí se jí, když se dovídá, že obvinění zpravidla reagují, že „to se snad smí říkat“, a prokurátor jim vysvětlí, že ne, že sice mají svobodu projevu, ale ta má své meze. A řekne to s nesnesitelně povýšeným výrazem paní učitelky, který používají tak rádi všichni ti politici a byrokrati a šprti, kteří se diví, že liberalismus v Evropě prohrává, a čím dál víc lidí je nesnáší.

Líbí se jí, když zelená politička vysvětluje se samozřejmým přesvědčením typickým pro moderní Němce, že politici musejí požívat zvýšené míry ochrany. Což je třeba pro nás novinka, ale v Německu opravdu mají od roku 2021 zákon zpřísňující tresty za urážení vysoce postavených osob.

To je kultura (ne)svobody projevu, jakou u nás nemáme. Máme dost lidí, kteří by chtěli, abychom měli. Ale stále ještě můžete o politikovi napsat, že je idiot, a nevpadne k vám policie, jako se to stalo německému důchodci, který to napsal o ministru hospodářství Habeckovi. Kéž by to tak zůstalo.