Za rok touto dobou bude v plném proudu kampaň před sněmovními volbami. Současná vládní koalice toho voličům jistě ještě mnoho slíbí a hodně toho rozdá. Za pár dní vláda zveřejní rozpočet na příští rok, který letos poprvé do poslední chvíle tají a jednání o něm veřejně neprobíhají. Stále zatím nebyla vyřešena ani otázka, zda od letošního září dostanou všichni státní zaměstnanci plošně přidáno. Ministr financí Zbyněk Stanjura teď do médií vzkazuje, že bez překročení plánovaného schodku na to (kupodivu) nemáme a že to nedovolí. Tak uvidíme.

Nezapomínejme, že vláda příští rok zas o něco víc vybere na daních. Ty totiž dál porostou. V novém roce začnou nabíhat ještě další opatření z tzv. konsolidačního balíčku, což se teď raději moc nezdůrazňuje. Vládě budou „vděčni“ hlavně drobní živnostníci, kterým se znovu – a tentokrát rekordně – zvednou minimální odvody. Zálohy na sociální pojištění totiž porostou o víc než tisícovku měsíčně. To nejvíc postihne ty OSVČ, jejichž příjmy nejsou nijak závratné. Proto se tento vládní krok poměrně špatně obhajuje. Ke všem už od letoška zavedeným novým nebo vyšším daním přibude ještě další podnikatelsky a investorsky „přívětivé“ opatření. Skončí totiž časový test při prodeji akcií a podílů na obchodních korporacích. Dosud platí, že kdokoli drží akcie déle než tři roky nebo má podíl v obchodní společnosti déle než pět let, neodvádí při prodeji daň z příjmu. Od ledna to ovšem bude platit jen do hranice 40 milionů korun. Museli jsme čekat, až něco takového připraví vláda, kde má nejsilnější zastoupení ODS.

Už si raději nic nekoupí

Obrovským zklamáním je, jak se vláda, v tomto případě zastoupená ministrem financí Stanjurou, zachovala ohledně daně z neočekávaných zisků neboli windfall tax (WFT), na které drtivou část peněz do rozpočtu odvádí ČEZ. Tato věc si zaslouží aspoň trochu podrobnější rozbor. Dověděli jsme se totiž, že windfall tax bude skutečně platit i v roce 2025. Po Stanjurově názorové otočce se už vůbec nelze zbavit tušení, že kromě jiného je její další výběr jen vhodným nástrojem pro snížení schodku, respektive nástrojem k zalepení výdajů ve volebním roce 2025. Je správné upozorňovat na to, že vláda tímto chováním obrovsky poškozuje český kapitálový trh a důvěru investorů. Je to signál pro jakéhokoli investora, že jeho majetek v podobě investovaných peněz není před státem v bezpečí. Akcie ČEZ jsou přitom hlavním a nejobchodovanějším titulem pražské burzy. „Prohlášením o zachování WFT poslal pan Stanjura investory na pražské burze do stavu, že už si tam nikdy nic nekoupí. Jen prodají a kupovat budou už jen na zahraničních trzích. Domýšlíte, prosím, ty důsledky? Zdanění jedné firmy na úrovni deseti procent ročních tržeb jen za WFT, to opravdu neuvidíme nikde jinde než u ČEZ,“ reagoval například portfolio manažer J&T Michal Semotan. Je proto celkem přirozené se domnívat, že účelem celé windfall tax je snížit hodnotu ČEZ kvůli blíže nespecifikovaným plánům vlády s touto státem majoritně vlastněnou společností.

Stanjura opakovaně, naposled ještě v červenci, tvrdil, že mimořádné příjmy z windfall tax a z odvodů z nadměrných příjmů výrobců elektřiny by měly být víceméně vyrovnané s mimořádnými výdaji státu na energetickou krizi. Že se výnosy z daně nebudou používat na krytí běžných rozpočtových výdajů. A že tedy bude ve vládě prosazovat zrušení platnosti daně pro příští rok. Minulý týden ale týž Stanjura oznámil, že chce příští rok rozpočet se schodkem maximálně 231 miliard korun a že s daní z neočekávaných zisků počítá a pro rok 2025 se rušit nebude. Protože příjmy a výdaje nejsou vyrovnané a podle propočtu ministerstva chybí pokrýt zhruba 35 miliard korun. Dosud jsme věděli, že samotná windfall tax za loňský rok přinesla státu cca 39 miliard, dominantně se ale na příjmech podílely energetické firmy, které odvedly 34,4 miliardy korun, s přehledem nejvíc právě ČEZ. Z výsledků za loňský rok vyplynulo, že na odvodech dohromady zaplatil 40 miliard korun, z toho 30 miliard na windfall dani a 10 miliard na odvodech z nadměrných tržeb pro výrobce elektřiny, jejíž celkový výnos byl 18,5 miliardy korun. Letos do konce července byl výnos windfall tax 18,2 miliardy korun a Stanjura řekl, že očekává za celý rok inkaso 33 až 34 miliard korun. ČEZ na zálohách na windfall tax letos za první dvě čtvrtletí zaplatil 15 miliard korun a za další půlrok plánuje zaplatit stejnou částku. Predikce pro odvod na mimořádné dani za celý letošní rok se pohybují mezi 25 a 32 miliardami korun. Jenže v letošním rozpočtu stát plánoval příjmy z windfall tax ve výši 17,2 miliardy korun s tím, že to by již mělo pokrýt veškeré zmíněné mimořádné výdaje. Přitom příjem z mimořádné daně byl už v červnu vyšší než cílová částka. Co se tedy ve výpočtech najednou změnilo?

Účelové okrádání?

Podívejme se na to, co nyní ministerstvo financí ve svém aktuálním stanovisku tvrdí. „Analýza expertů ministerstva“ vychází z „výlučně jednorázových příjmů a výdajů, které jsou bezprostředně spojeny s energetickou krizí“. Jednorázové mimořádné výdaje prý v letech 2022 až 2024 dosáhnou dohromady téměř 130 miliard a započítávají se do nich: úsporný tarif, dočasné odpuštění poplatků na podporu OZE, podpora podniků v energeticky náročných odvětvích, kompenzace za dodávku elektřiny a plynu na ztráty, kompenzace za dodávku elektřiny a plynu zákazníkům, dotace provozovateli přenosové soustavy a vratky z odvodu nadměrných příjmů. A na druhé straně započítává „mimořádné jednorázové příjmy“ ve výši 95 miliard, které stát inkasuje za roky 2023 a 2024. Mezi ně řadí windfall tax, odvod z nadměrných příjmů a odvody z majetkového prospěchu. A pak se dočteme, že „příjmy státu z dividendy ČEZ se za mimořádné jednorázové příjmy nepovažují“, protože dividenda ČEZ „není s ohledem na mezinárodní metodiku jednorázovým mimořádným příjmem“.

Loni ČEZ vyplácel rekordní dividendu 145 korun na akcii. Stát z ní získal dohromady 54 miliardy korun. Ministr Stanjura ještě předtím loni v červnu tvrdil, že vyšší než původně navrhovaná dividenda (ministerstvo financí podalo protinávrh k návrhu představenstva ČEZ) a výnosy z ní poslouží na pokrytí nákladů, které způsobily vysoké ceny energií. To je důležitý moment. Letos byla schválena dividenda navrhovaná představenstvem ve výši 52 korun na akcii, stát protinávrh nepodal, i když mohl. Mezi akcionáře se tak celkově rozděluje 28 miliard korun, což odpovídá 80 procentům ze zisku. Stát jako většinový vlastník z toho dostává zhruba 19 miliard. Jsme v listopadu 2023 a ministr Stanjura opět v médiích mluví o započtení dividendy do mimořádných příjmů. „Z těch dvou nových daňových nástrojů –windfall tax a odvody z vyrobené megawatthodiny – bude inkaso kolem 60 miliard. Já myslím, že férové je do toho započítat i část dividendy ČEZ, která byla rekordní,“ uvádí tehdy Stanjura. Proč se tedy ministerstvo najednou odvolává na „mezinárodní metodiku používanou Eurostatem“ a říká nám, že s dividendou jako mimořádným příjmem počítat nemůžeme? Jen letmý pohled na výnosy z dividend ukazuje, že mimořádné výdaje už by se z nich dávno pokryly.

Vzhledem k tomu, že drtivou většinu odvodů na mimořádné dani zaplatil ČEZ a již nyní vidíme, že letos bude výsledek stejný, není nijak přehnané spolu s poškozenými investory říkat, že vláda je účelově okradla. Šéf právního oddělení ČEZ Ondřej Landa na valné hromadě v červnu uvedl, že ČEZ nemusí platbu daně právně napadat, protože její dopady nejsou tak výrazné a nemají „rdousící efekt“. Pokud by představenstvo ČEZ opravdu nežalovalo stát, což je velmi pravděpodobně vyloučeno, lze čekat soudní napadení celé windfall tax minoritními akcionáři. Připomeňme si ještě, jak vláda o akcionářích ČEZ smýšlí a veřejně hovoří. „Když mluvíme o menšinových akcionářích, tak si nemůžeme představit drobné střádaly, myšleno pozitivně, ale to jsou často velcí bohatí podnikatelé se stamilionovými majetky,“ uvedl na jaře premiér Petr Fiala. Stát drží v ČEZ zhruba 70 procent akcií. Podíl dalších právnických osob činí zhruba 17 procent. Fyzické osoby (především čeští investoři) ovládají 13 procent. Celkově je minoritních akcionářů necelých 160 tisíc. Podle údajů z Centrálního depozitáře cenných papírů z konce loňského roku šlo z 96 procent o české občany. A především – téměř 100 tisíc z nich jsou drobní investoři vlastnící maximálně 100 kusů akcií. Tolik ke smutným výrokům českého premiéra.